Nikon Coolpix P7700: silnější než kdy předtím

Fotoaparát nabízí softwarovou korekci zkreslení objektivu, což je pro většinu lepších kompaktů Nikonu typické. Na rozdíl od minulosti už korigování tolik nezdržuje. Na nejširším ohnisku má objektiv velmi výrazné zkreslení +3,5 %, ale s korekcí se dostane na poměrně slušných +1,3 %. Naopak na nejdelším je to střední poduškovité zkreslení (-0,8 %), které se s korekcí mění na velmi jemné sférické (+0,5 %).

Při nízkých clonách je vinětace trošku problém. Na širokých ohniscích je ztmavení docela výrazné s úbytkem 1,1 EV, pak to ale klesá ke vcelku neznatelným 0,4 EV. Delší ohniska se ale opět zhoršují a ztmavení roste až k 0,9 EV. Po přiclonění na F4,5 vinětace v podstatě do 90mm ohniska zmizela (0,1 až 0,4 EV), pak ale opět roste (až na 0,6 EV) a pouze masivní přiclonění dokáže udržet vinětaci v mezích.

V této kapitole se podíváme na vlastnosti objektivu. Jde o konverzi z RAWu bez korekce zkreslení objektivu. Mějte tedy na paměti, že v JPEGu bude chromatická aberace nižší a rohy rovnější.

S nízkými clonami je vidět silná vinětace, bohužel nechybí ani chromatická aberace. Ostrost je slabší, ale není to tragédie. Navíc stačí mírné přiclonění a vše je mnohem lepší.

42mm ohnisko je na tom mnohem lépe s vinětací, slabší je i chromatická aberace, která zde přechází spíše do "duchů" bez barevných změn. To snižuje jinak dobrou ostrost rohů.

U 66mm ohniska je objektiv v podstatě bez problémů. Ostrost je dobrá nejen uprostřed, ale i v rozích. . U clony F5,6 začíná zlehka nastupovat difrakce, u F8 je pak výraznější.

Na středním zoomu čekejte pomalý nárůst vinětace u nižších clon a lehkou neostrost rohů. Výsledky jsou nicméně dobré.

Nejdelší ohnisko pak opět trápí mírná vinětace a objevuje se i trochu chromatické aberace. Zejména středová ostrost je velmi dobrá, rohy jsou přiměřené. Podíváme se na totéž při snímání na větší vzdálenost zhruba 25-30 metrů.

V reálném nasazení při použití větších snímacích vzdáleností je objektiv velmi solidním pomocníkem. Už při plně otevřené cloně dává velmi ostrý obraz nejen uprostřed, ale plnou ostrost má v podstatě i na hranách. Po mírném přiclonění se to ještě zlepší a trochu zamrzí jen mírná chromatická aberace v RAWu. Vskutku dobrá práce.

I na 38mm ohnisku se objektiv projevuje velmi dobře. Rohy jsou poměrně slušné, tentokrát dokonce bez chromatické aberace. Můžete si všimnout, že od clony F5,6 se už pomalu začíná objevovat difrakce, na více než cca F4,5 nebo F5 bych tedy v zájmu o co nejlepší kresbu už neclonil.

Nic špatného nelze říci ani na adresu 66mm ohniska. Zde akorát velmi dobře uvidíte, jak se při F5,6 už objevuje difrakce (jde to vidět zejména na spodním prostředním čtverečku).

U 117mm ohniska jsou rohy trochu neostré, přiclonění lehce pomůže. Necloňte však moc, abyste se nedostali tam, kde vám celý obraz pokazí difrakce.

Kresba uprostřed je solidní, rohy jsou lehce neostré a s mírnou chromatickou aberací. Přiclonění už moc nepomáhá, protože pak roste difrakce obrazu.

Prozkoumáme také to, zda se na kontrastních hranách vyskytuje chromatická aberace. Protože jsou zde rozdíly mezi JPEGem a RAWem, uvedu výsledky z obou formátů.

V JPEGu je chromatická aberace odstraňována, modrofialový nádech větví ale zůstává (plně odstraněna je aberace mimo větev). RAW ukazuje, že aberace je ve skutečnosti podstatně větší, ale jak je vidět, je vcelku snadno odstranitelná.

U 42mm ohniska je to v podstatě stejné. RAW trpí na jemnou chromatickou aberaci, v JPEGu je dostatečně odstraněna, u nižších clon ale zůstává mírné ladění tmavých ploch do modra.

U 66mm ohniska už není chromatická aberace problémem ani v RAWu, kde je minimální.

Ani 117mm ohnisková vzdálenost netrpí skoro na žádnou chromatickou aberaci. Zde se objektiv předvádí skutečně dobře.

Nejdelší ohnisko opět přináší chromatickou aberaci do RAWu, v JPEGu je ale vše víceméně v pořádku.