Nikon Coolpix S8000: stabilní dravec

S popisem ostření nebude moc práce. Najdete zde velmi rychlou a docela úspěšnou detekci tváří, rovněž dobře fungující automatický výběr z 9 ostřících zón, ostření na střed a manuální výběr jednoho z 99 ostřících bodů. Manuální ostření fotoaparátu chybí. Dále lze zapnout a vypnout makro režim. Pokud jej zapnete, musíte zejména u širších ohnisek počítat s podstatně delším časem ostření. Je zde ještě režim Sledování objektu, kdy tlačítkem OK zvolíte objekt, který se má sledovat. Zaostření na něj sice není moc velký problém, ale úspěšnost držení se objektu je jen průměrná.

V normální módu ostření můžete jít zhruba na vzdálenost 20 - 30 centimetrů u širších ohnisek, 50 cm u středních a asi 80 cm u delších. Makro režim vám dovolí jít při ohniscích do cca 50 mm na méně než jeden centimetr, pak už vzdálenost vzrůstá a drží se lehce pod tím, co nabízí normální režim.

Jak je vidět na grafu, normální režim ostření přináší zhruba 0,2 až 0,3násobné přepočtené zvětšení v celém rozsahu. Makro režim je ale doslova vynikající, na nejširším ohnisku je zvětšení 1,57 a ještě do cca 50mm ohniska se drží kolem hodnot 1,2. To je vynikající pro makrofotografie, kde nechcete až tak výrazný úhel záběru. Telemakro je docela slušné a dobře použitelné, pozadí se rozmazává jedna radost.

Rychlost ostření je na Nikon již tradičně dobrá, což platí zejména u širších ohnisek. Na delších klesá rychlost jen trochu, horší je to při slabším osvětlení, konkrétně v interiérech. V takovém případě výrazně klesá nejen rychlost, ale bohužel i úspěšnost, která je ale jinak dobrá (a to dokonce i venku v noci, jen ty interiéry fotoaparátu moc nevoní). Je možné zapnout průběžné ostření, aby byl obraz v hledáčku pořád ostrý. Tato funkce pracuje účinně a velmi rychle.

Už víme, že makro režim fotoaparátu skutečně jde, do cca 50mm ohniska lze pořizovat na svou třídu nadprůměrné makrosnímky, co se týče zvětšení.

Měl jsem co dělat, abych kleště nějak rozumně dostal do snímku. Mohl jsem být na nich takřka přilepený. Lze si všimnout silnější chromatické aberace na hranách.

Nikon Coolpix S8000 není fotoaparát, který by si chtěl hrát na kapesní profi-kompakt. Je určen těm, kteří vše chtějí nechat na automatice a tomu také odpovídá nabídka režimů, která začíná a končí automatickou expozicí. Prioritní režimy nebo dokonce manuál zde nenajdete. Každopádně pochválit musím automatickou volbu ISO citlivosti, která nabízí režimy ISO 100-400, 100-800 nebo 100-1600. Sami tak můžete ovlivnit automatiku v tom, kolik šumu jste schopni akceptovat.

Expoziční časy mohou být od 1/2000 s. V automatických režimech citlivosti, při ISO 1600 a ISO 3200 může automatika navolit maximálně 1 sekundu, při ISO 800 pak 2 sekundy a s natvrdo nastavenou citlivostí ISO 100 až 400 umožní dosáhnout docela přijatelných 8 sekund.

Zajímavý je průběh světelnosti. Hodnoty F3,5-5,6 nevypadají nijak vábně, ale rostou spíše pomaleji a do cca 200mm ohniska můžete pracovat při F4,6. Když se na graf podíváte pořádně, dokonce zjistíte, že např. konkurenční Fujifilm F70EXR se světelností F3,3-5,6 má ve skutečnosti tuto vlastnost podstatně horší (ač krajové hodnoty by napovídaly opak), a že až na úplně nejdelší ohnisko má srovnatelně světelný objektiv jako např. Panasonic TZ10.

Cloní se ND filtrem (2 EV), takže k dispozici jsou pouze dvě hodnoty clony a přiclonění nemění ani hloubku ostrosti, ani optické vlastnosti. Maximem je tak F7 na nejširším a F11,2 na nejdelším ohnisku. K dispozici je korekce expozice s rozsahem -2 EV až +2 EV. Pochválit musím jednu věc. Zatímco drtivá většina Nikonů šíleně přepaluje (-0,7 EV je u nich v podstatě povinnost), Coolpix S8000 s tímto nemá až takový problém a korekce expozice je potřeba jen občas.

Fotografické režimy si výjimečně nevybíráte na ovládacím kolečku, ale na tlačítku s ikonkou zeleného fotoaparátu.

V krátkosti ještě přehled scénických režimů.

S fotoaparátem můžete fotit panoramata do všech čtyř směrů. Proto doporučuji je fotit na výšku. Když je budete fotit standardně na šířku, pak bude panorama sice hodně široké, ale na výšku bude mít zhruba 3000 pixelů. Když ale tutéž scénu vyfotíte s fotoaparátem otočeným na výšku, bude mít totéž panorama na výšku kolem 4000 pixelů (např. toto má 11514×4128 pixelů). Skládáním dvou snímků postavených na výšku pak můžete dělat širokoúhlejší snímky s cca 24 megapixely (cca 6000x4000 pixelů). Ke slepování se používá program Panorama Maker, který funguje velmi dobře.