Nikon Coolpix S8000: stabilní dravec

Přístroj přišel do redakce v jednoduché černé krabici. Její objem byl využit bezezbytku.

Uvnitř je samotný přístroj, poutko na ruku, CD-ROM se softwarem, USB kabel (sloužící i jako kabel k nabíječce), nabíjecí adaptér, AV kabel a manuál (údajně by zde měla být plná verze manuálu, tu jsem zde nenašel).

Napájení zajišťuje Li-Ion akumulátor EN-EL12 s nízkým napětím 3,7 V. Jeho kapacita činí rozumných 1050 mAh a údaje výrobce o výdrži na 210 snímků vůbec nepotěší. Nicméně pokud oželíte průběžné ostření, které jsem měl téměř po celou dobu testu vypnuté, můžete se dostat na více než 300 fotografií, přibližoval jsem se skoro až k číslu 350, což je docela solidní výkon. Akumulátor můžete nabíjet ze sítě přes adaptér, ale také z USB portu počítače.

Pro přenos snímků je dodávána aplikace Nikon Transfer. Vypadá poněkud složitěji a moc technicky, svému účelu však poslouží velmi dobře.

Po nahrání snímků se spustí aplikace ViewNX, která slouží k prohlížení snímků i jejich editaci. Fotografie si můžete nechat zobrazit v malých náhledech, příp. také ve větším náhledu jedné fotografie dole a v horním řádku jsou pak menší náhledy. Vlevo je adresářová struktura.

V levém sloupci si můžete nechat zobrazit i kompletní EXIF informace o snímku.

Editační možnosti zahrnují několik tradičních voleb, hodně ale potěší prosvětlení stínů, záchrana přepalů a především velmi účinná korekce chromatické aberace, kterou Nikon Coolpix S8000 potřebuje jako sůl. Jak vidíte, na snímku téměř žádná není (v kapitole Protisvětlo uvidíte původní verzi s velmi silnou aberací).

Pro spojování panoramat je určen solidní program Panorama Maker a za softwarovou výbavu si tedy Nikon zaslouží pochvalu.

LCD displej má velkou 3,0" úhlopříčku a rekordně vysoké rozlišení 921.000 bodů (640×480 pixelů). Obraz je krásně ostrý a detailní. Zobrazení je poměrně jednoduché, v podstatě pro uživatele bude důležitý zejména počet volných snímků, které lze ještě vyfotit. Po namáčknutí spouště se ukáže expoziční čas a clona, bohužel na citlivost se nějak zapomnělo.

Zde vidíte malé menu pro výběr samospouště, podobné je k dispozici i pro blesk a makro. Pro korekci expozici, úpravu odstínů a sytosti je k dispozici menu, jaké vidíte na pravém snímku.

Takto pak vypadá výběr fotografických režimů, ve druhé záložce jsou scénické režimy. Při natáčení videosekvencí se ukazuje zbývající čas (max. lze natočit 29 minut).

Překvapivě zde nechybí manuální výběr ostřící zóny. Hlavní menu je dělené na tři panely, první je věnovaný fotografickým nastavením, druhý videosekvencím a třetí pak technickým nastavením.

Výběr probíhá docela snadno, volby potvrzujete tlačítkem OK nebo pravou šipkou. U videosekvencí můžete nastavit pouze rozlišení a režim ostření

Nakonec zde máme již zmíněná technická nastavení přístroje.