Nikon D3100: základ nabídky DSLR

Nikon D3100 nabízí 11bodový autofokus, nicméně pouze jeden bod, a to centrální, je křížový. Ostatní tedy nejsou tak moc citlivé. Najdete zde režim AF-S (jednorázové zaostření), AF-A (jednorázové ostření, které se v případě pohybu objektu "někdy" stane průběžným) a AF-C, které je průběžné. Nutno podotknout, že průběžné ostření funguje překvapivě rychle a přesně, minimálně na svou cenovou kategorii jsem byl příjemně překvapen.

Volba ostřících bodů může být ruční. Máte na výběr 11 bodů a velmi snadno se mezi nimi pohybuje pomocí čtyřsměrného tlačítka. Dynamický režim, který by měl brát informaci z okolních bodů, mi přišel poněkud zvláštní, nepřipadalo mi, že by nějak zvlášť fungoval. Jako třetí zde máme automatický výběr AF bodu, který pracuje docela dobře a jako poslední je tu 3D sledování, které je skutečně dosti slušné. Spolu s průběžným ostření je schopno docela rychle přeostřovat i v případě, že se objekt posune do jiných míst.

S testovaným 18-55mm objektivem můžete pochopitelně ostřit i ručně. Bohužel se ostří otáčením předního členu, což uživatele filtrů určitě nenadchne. Ovládání patří k těm citlivějším (malé otočení výrazněji změní zaostřenou vzdálenost), není to ale hrozné. Ostřit se dá docela slušně. K dispozici je i Live View náhled, kvůli malému rozlišení to ale není úplně nejjednodušší, občas se hodí zvětšení náhledu. Celkově je ale manuální ostření dobré.

V této třídě nabídne dokonce ultrazvukový SWM motor, takže ostření je tiché, ale jak je u těchto motorků typické, zaostřování je trochu pomalejší (např. 18-55mm od Canonu s běžným motorkem ostří znatelně rychleji, ale také podstatně hlučněji).

Fotoaparát podporuje trojí měření expozice. Prvně je to Matrix měření, dále celoplošné se zdůrazněným středem (ten má 75% váhu) a bodové měření. Měření expozice mi přišlo poměrně spolehlivé, občas nějaká ta korekce expozice samozřejmě neuškodí. Tu lze nastavit ve velmi bohatém rozsahu od -5 EV do +5 EV, nicméně expoziční bracketing byste zde hledali marně, což je velká škoda. Toto by přeci jen měla mít i ta nejlevnější zrcadlovka, když jde o poměrně běžnou součást i u vyspělejších kompaktů.

Rozsah časů začíná na 1/4000 sekundy, končí na 30 sekundách. Můžete však využít i bulb režim. Citlivosti nabízí rozsah ISO 100 až ISO 3200, jsou zde i dva režimy rozšíření Hi1 (ISO 6400) a Hi2 (ISO 12800). Automatice můžete nastavit maximální ISO citlivost, kterou může nastavit a expoziční čas, při kterém začíná ISO navyšovat. S testovaným 18-55mm objektivem mi přišlo nejrozumnější použít 1/60 sekundy (lehký, ale nepřehnaný spoleh na stabilizaci).

Bohužel, nebyl by to Nikon, kdyby neměl zase hodně divné přepínání mezi automatickým a manuálním nastavením ISO. Zatímco snad všichni výrobci mají AUTO ISO jako jednu položku mezi citlivostmi, u Nikonů už tradičně musíte vlézt do hlavního menu, a tam automatické ISO teprve povolit. Kdo tento nesmysl vymyslel, je mi záhadou. Ale přetrvává to už roky a nezdá se, že by s tím někdo chtěl něco dělat.

Světelnost objektivu je ve své kategorii lehce podprůměrná (její průběh). Maximální hodnota clony je F22 až F36 dle ohniska. Režim P vám nabídne programový posun, kdy můžete otočným voličem upravit dosažení expozice (změnit clonu, což změní čas - samotná expozice jako množství světla se nemění). Jste omezeni maximálním časem, který jste nastavili v menu pro AUTO ISO (např. 1/60 s).

Pokud tedy točíte kolečkem, ale navolení vyšší clony by znamenalo delší čas, nic víc se už neprovede. Když takto zbytečně točíte kolečkem, počítejte bohužel s tím, že na druhou stranu musíte opět "odtočit" totéž, aby fotoaparát začal něco dělat. Pokud tedy uděláte např. 5 otáček doleva naprázdno a zjistíte, že clona už dolů nejde a chtěli byste ji naopak zvýšit, musíte provést 5 otáček doprava, aby fotoaparát začal clonu vůbec zvyšovat. Nesmysl.

Fotografické režimy najdete již tradičně na hlavním ovládacím kolečku na horní straně přístroje.