Nikon D3200: poněkud okatý low-end

Nabídka ostřících režimů je docela bohatá, zde vám toho moc chybět nebude. Přesně je tu jednorázové ostření AF-S. Dále máte k dispozici průběžné ostření AF-C, které rozhodně není lenivé. Extrémně rychlé přesuny sice nezvládne, ale v běžných podmínkách je dostatečně spolehlivé a na low-end zrcadlovku mohu jen chválit. AF-A je něčím mezi. Funguje jako AF-S, ale při detekci pohybu objektu spustí automatické přeostření (AF-C). Tato funkce nejprve vypadala, že ani nefunguje, nicméně ona jen nemá moc ráda velmi rychlé přesuny. Pokud se objekt hýbe rozumně plynule rychle po scéně, je fotoaparát schopen na něj rychle a přesně doostřit.

Jako poslední je zde režim MF, tedy manuální ostření. Práce s ním záleží na konkrétním objektivu (oba testované objektiv při ostření otáčí předním členem a mají docela citlivou vazbu, což platí zejména o 18-55mm verzi). Ať použijete kterýkoli objektiv, vždy se bude prát s poměrně malým hledáčkem, což je v této kategorii fotoaparátů typické.

Pokud jde o výběr ostřících bodů, při focení s hledáčkem máte k dispozici čtyři různé režimy. Jako první je to jednobodové ostření, kdy si čtyřsměrným ovladačem vybíráte jeden z 11 ostřících bodů (centrální je křížový). To lze provést zmáčknutím šipky bez jakéhokoli vyvolávání jiného menu, takže jde o velmi rychlý a pohodlný způsob. Pokrytí AF body hodnotím jako dostatečné. Dále je tu dynamická volba zaostřovacích polí, kde si sice vyberete jeden AF bod a zaostříte, ale v režimech AF-A a AF-C je fotoaparát schopen sledovat objekt a plynule měnit ostřící body (objekt se ale nesmí hýbat příliš rychle).

Následuje 3D ostření, které automaticky vybírá některé z 11 dostupných bodů. Spolu s režimy AF-A a AF-C zajišťuje neustálé doostřování i na hýbající se objekty. Poslední je automatický výběr ostřících bodů a zde musím Nikon pochválit. Jde rozhodně o nadprůměrný systém a jen výjimečně jsem potřeboval použít jiný režim, aby fotoaparát zaostřil tam, kde jsem chtěl.

V Live View režimu máte k dispozici detekci tváří, která mě velmi potěšila nadprůměrnou rychlostí i vynikající úspěšností. Dále tu máte dva jednobodové režimy, které se liší velikostí AF bodu. Ten lze šipkami snadno polohovat a tlačítkem OK opětovně vystředit. Posledním live view režimem ostření je sledování objektu a zde musím říci, že úspěšnost sledování je opravdu velmi dobrá. Pokud se objekt ztratí ze scény a opět se na ní dostane, je fotoaparát schopen jej znovu zaznamenat. Místo režimů AF-C a AF-A je zde průběžné ostření AF-F. V tomto případě je ale poněkud lenivější a na objekt přeostřuje spíše jen občas.

Pokud jde o úspěšnost ostření, zde jsem s D3200 neměl žádné problémy za předpokladu, že jste ostřili na něco jiného než hladkou plochu. U aspoň trochu výrazné kresby nemá problém se chytnout ani za dosti špatného světla, na zeď vám ale nezaostří. Pokud jde o rychlost, zde pochopitelně záleží na objektivu a je nutné si přiznat, že ani jeden objektiv v tomto zrovna nezáří. 18-55mm objektiv potřebuje k přeostření z nekonečna na zhruba půl metru 1,2 sekundy, běžně se budete pohybovat okolo 0,6 sekundy a pouze focení bez přeostřování (dvakrát na totéž místo) vás dokáže dostat zhruba na tři desetiny sekundy. Ani Live View není zázračné, zde jsem se pohyboval okolo 1,7 až 2,2 sekundy.

Fotoaparát má k dispozici klasické režimy expoziční automatiky, priority clony, času a plný manuál (včetně bulb režimu, time je pak k dispozici s dálkovou spouští - max. 30 minut). Měření expozice může být celoplošné matrix, se zdůrazněným středem a bodové. Měření expozice je poměrně dobré, opět vám ale radost bude kazit LCD displej, který zobrazuje snímky o něco tmavěji. Na sněhu je tak dobré lehce přidat na expozici (většinou postačí +0,3 až +0,6 EV), podle displeje by se ale za minimum dalo považovat +1 EV, což je často už zbytečně mnoho.

Expoziční časy mohou být od 1/4000 s do 30 sekund, citlivosti pak mají rozmezí od ISO 100 do ISO 6400, je zde i rozšiřující režim ISO Hi1 (12800). Automatice lze nastavit maximální možnost citlivost, a to jakoukoli od ISO 200 do ISO 12800. Lze také nastavit hraniční čas, přes který automatika nepůjde (tedy moment, kdy začne navyšovat citlivost), a to od 1 sekundy do 1/2000 s. Osobně jsem zvolil hranici na 1/30 sekundy.

Bohužel, jak už je u levných Nikonů typické, volba citlivostí a volba automatiky citlivostí jsou dvě nezávislé volby, takže dokud je v menu nastavená automatika, jakékoli nastavení citlivosti nemá vůbec žádný efekt. Musíte složitě do menu, tam automatiku zrušit a teprve pak lze v jiném menu nastavovat ISO ručně. Je to komplikované, zdlouhavé a nepříjemné, Nikon si ale stále nedá říct. Snad příště. Vypadá to ale nadějně, když už konečně pochopil, že plus je na matematické ose korekce expozice vpravo a nikoli vlevo, a to i bez hrabání se v menu a složitého nastavování. Konečně!

Další pozitivní změnou proti D3100 je to, že fotoaparát se při nastavení clony a času konečně zasekne na hraničních nastavených hodnotách (popis problému s "odtáčením" omylem natočeného najdete v recenzi D3100). Rozsah clon je dán konkrétními objektivy. 18-55mm objektiv patří ve své třídě k těm méně světelným. Naopak 55-300mm objektiv sice světelností F4,5 na nejširším ohnisku rozhodně nenadchne, nicméně je v celém rozsahu světelnější než 18-200mm ultrazoom a proti 55-200mm objektivu je na tom se světelností hůře jen do cca 130mm přepočtené ohniskové vzdálenosti (cca 85mm reálné). Pak jsou na tom podobně a ke konci je už světelnější. Maximální clona je dle ohniska F22-F36 u 18-55mm objektivu a F22-F29 u 55-300mm.

Fotoaparát nabízí korekci expozice v širokém rozsahu od -5 EV do +5 EV. Bohužel stejně jako u předchůdců, i zde vás Nikon viditelně tlačí do koupě dražších přístrojů, protože zde nenajdete žádnou formu expozičního bracketingu. Ten přitom má i spousta kompaktů (a dokonce i některé fotomobily!) a nemusí jít nutně o profi verze.

Všechny důležité fotografické režimy najdete na horním kolečku. Scénické režimy jsou zde vyvedené přímo.