Nikon D3200: poněkud okatý low-end

Nikon D3200 umí natáčet Full HD videosekvence v rozlišení 1920×1080 pixelů při 30 (25) snímcích za sekundu. V nižším rozlišení HD, tedy 1280×720 pixelů zvládá i 60 fps (50 fps v normě PAL). Možnosti nastavení ale nejsou nějak rozsáhlé, D3200 rozhodně není míněna jako náhrada profesionální videokamery, přestože podporuje externí mikrofony.

Můžete nastavit ISO citlivost i expoziční čas (do 1/30 sekundy) nejen před začátkem nastavení, ale i v jeho průběhu. S clonou ale nijak nepohnete, a to ani v režimu priority clony. Manuální nastavování expozice je ale dostupné jen tehdy, pokud jej povolíte v menu (pak se současně omezí expoziční čas na maximálně 1/30 sekundy při live view i pro statické snímky). Clonění je docela skokové, proto při natáčení videa (má-li být kvalitnější) doporučuji spíše manuální nastavení. Autofokus je na poměry zrcadlovek docela slušný, ale na CSC fotoaparáty a kompakty to nemá. I když je samotné ostření poměrně tiché, ve videosekvencích je slyšet.

Ke stažení dávám dvě videoukázky. První je venkovní (45 sekund, 69 MB), druhá pak interiérová (44 sekund, 119 MB).

Pokud chcete stabilizaci s fotoaparátem Nikon D3200, musíte si koupit stabilizovaný objektiv. To splňovaly oba objektivy, tedy 18-55mm VR i 55-300mm VR. Oba mají jen základní režim stabilizování, tedy žádný dynamický režim tu nenajdete. Prvně jmenovaný objektiv slibuje jen 3EV účinek, telezoom pak 4EV. Test proběhl na 82,5mm přepočtené ohniskové vzdálenost s expozičním časem 1/8 sekundy (testovaný účinek 3,3 EV).

Výše uvedené výsledky jsou z 18-55mm objektivu (výsledky 55-300mm objektivu najdete v jeho recenzi). Oba objektivy svou stabilizací moc nepřesvědčí. Jistý účinek tu je, ale ty 3 EV, to je docela optimistické a k tomu se dostanete jen zřídka. Spíše bych počítal tak se 2, maximálně 2,5 EV.

Samotná detekce tváří je velmi rychlá a úspěšná, horší je to ale samozřejmě s rychlostí ostření, ta v live view režimu až tolik nepřesvědčí (obvykle cca 1,7 sekundy). Možnosti focení portrétů samozřejmě hodně závisí na objektivu a nutno podotknout, že ani jeden z objektivů se na to vyloženě nehodí. O něco lepší výsledky můžete čekat od telezoomu, který má delší ohniskové vzdálenosti s lepší světelností.

Je vidět, že i s telezoom objektivem se dá dosáhnout vcelku příjemného rozmazání pozadí. Ostrost snímku není příliš vysoká, v RAWu vypadá o trochu lépe, ale ani zde nějak moc nezáří. Z části je to dáno i slabším výkonem stabilizace, který je při času 1/30 sekundy a 105mm přepočtené ohniskové vzdálenosti akorát tak na hraně.

Interní blesk má klasické režimy jako vynucený záblesk, předblesk pro redukci efektu červených očí, slow synchro (volitelně s předbleskem) na první nebo druhou lamelu závěrky. V automatickém režimu máte i automatiku blesku a samozřejmě je možné mít blesk i vypnutý. Blesk má směrné číslo 12, což je přiměřený výkon, pro běžné potřeby dostatečný.

Je zajímavé, že v případě nastavení automatické citlivosti fotoaparát i s bleskem velmi rád leze k ISO 1600 až ISO 3200, což je dle mého názoru zbytečně vysoká citlivost. Je jasné, že se hodí prosvětlit pozadí, ale že by až tak moc? Korekce expozice blesku má rozmezí od -3 EV do +1 EV a samozřejmostí je i podpora externích blesků. Efekt červených očí je i bez předblesku minimální.