Nikon D3400: moderní low-end

Nikon D3400 poskytuje klasické fázové ostření, nicméně nezapomněl ani na možnost ostření v live view, které bylo dále vylepšeno podporou objektivů s krokovým motorkem (tyto objektivy poznáte podle označení AF-P). Pokud jde o výběr ostřících bodů, zde je situace dost jednoduchá a obsahuje uživatelský výběr jednoho bodu nebo automatiku, která mě velmi potěšila. Body vybírá velmi často tak, jak potřebujete, a to i v případě, kdy by se kompozičně dávalo smysl několik různých zaostření. Případně stačí fotoaparátu jen trošku napomoci jemnou rekompozicí.

Fotoaparát nabízí jednorázové ostření AF-S a k dispozici je pochopitelně i průběžná forma AF-C. Ta funguje docela slušně. Není úplně nejsvižnější, ale přeostřovat dokáže. V tomto režimu dostanete navíc i další možnosti výběru ostřících bodů. Najdete tu dynamickou volbu zaostřovacích polí a 3D sledování objektu. Sledování je u Nikonu tradičně dosti slušné a pro zaostření vybraným bodem a případnou rekompozici funguje opravdu hodně dobře. Stinnou stránkou je jen to, že je zde pouhých 11 ostřících bodů a pouze jeden z nich je křížový, takže po změně kompozice na váš objekt nemusí vyjít žádný AF bod. Najdete tu také AF-A, což má být kombinace mezi AF-S a AF-C. Při detekci změny přeostří a uklidní se.

Manuální ostření MF se při použití AF-P objektivu zapíná přes menu. Pro bezproblémové použití této funkce má D3400 dost malý hledáček, podstatně lépe se tak ostří při live view se zvětšením obrazu. Konečně zde už není šílené zpomalení zvětšeného náhledu jako u předchůdců, takže se dá ostřit opravdu snadno a přesně.

I když Nikon hovoří o možnosti ostřit od -1 EV, což není zrovna dech beroucí výsledek, ostření v noci mi přišlo být vcelku dobré. Co naopak nepotěší, je absence AF microadjustmentu (možnost doladit autofokus). Tohle by měla být naprosto základní součást každé zrcadlovky už z principu a ne nějaká bonusová funkce dražších modelů. Naštěstí pro tentokrát bylo tělo s objektivem seřízeno dobře, takže jsem nemusel fotit polovinu recenze na live view jako u některých jiných recenzí. Nic to nemění na tom, že tato funkce prostě u zrcadlovek má být nehledě na kategorii.

Rychlost ostření je vynikající, běžně lze fotit za 0,15 sekundy, což je perfektní výsledek. V live view režimu bych díky optimalizované konstrukci objektivu čekal výsledky srovnatelné s CSC fotoaparáty, nicméně i když je na poměry zrcadlovek ostření dost rychlé, s časy 0,7 až 9,5 sekundy to není zrovna žádná sláva.

Možnosti nastavení expozice jsou klasické a zde nenajdete nic výjimečného. Měření může být bodové, se zdůrazněným středem a celoplošné Matrix. Korekce expozice má bohatý rozsah od -5 EV do +5 EV. Občas ji budete potřebovat, někdy se hodí trochu přidat, ale v zásadě je nastavování expozice solidní a poměrně spolehlivé.

U expozičních časů čekejte klasický rozsah od 1/4000 sekundy do 30 sekund, nechybí ale ani bulb a time režim. Pokud jde o citlivost, opět je tu hodně kostrbaté přepínání pevné citlivosti a té automatické, kvůli čemuž musíte jít hluboko do menu. Tento přístup má nicméně i jednu výhodu, a to je ten fakt, že v automatice lze nastavit "pevnou" ISO citlivost, kterou bude fotoaparát brát jako tu základní. Jinak řečeno, můžete nastavit minimální i maximální citlivost pro ISO automatiku. Horní hranice se nastavuje v menu, spodní hranici rozsahu pak nastavíte jakoby pevným nastavením ISO citlivosti. Toto pevně nastavené ISO tak automatika může překročit, pokud je třeba, ale nepodleze jej. Pokud automatiku vypnete, fotoaparát se nastaví na tuto pevnou ISO citlivost a žádnou jinou. Chválím i to, že lze nastavit základní čas pro ISO auto (kdy se začne ISO nastavovat), případně to nechat na pravidlu převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti.

Rozsah clon je záležitostí použitého objektivu. V případě toho setového tu máme tradiční rozsah F3,5-5,6. Průběh je, jak vidíme, standardní a nejde o extrém ani na jednu stranu. Maximální hodnota clony činí F22 až F36 podle zvoleného zoomu. V rámci odlišení od dražších modelů tu už tradičně chybí expoziční bracketing. Opět, až zbytečně násilná omezení levnějších modelů.

Nikon D3400 dost zapracoval na videosekvencích, nicméně je tu i jeden krok zpět. Zatímco verze D3300 bodovala přítomností zdířky pro externí mikrofon, D3400 tuto zdířku nemá a musí se spokojit dokonce jen s interním mono mikrofonem.

Nyní je možné natáčet Full HD video s rozlišením 1920×1080 pixelů při 60 progresivních snímcích za sekundu. V takovém případě ale musíte počítat se značně zúženým úhlem záběru. Pokud budete točit maximálně při 30 snímcích za sekundu, můžete využívat celou šířku záběru. Míra detailů je dobrá. Při použití snového setového objektivu potěší i optická stabilizace, byť od ní nelze čekat zázraky. Na poměry výměnných objektivů u zrcadlovek je ale stabilizace videa nadprůměrná.

K dispozici máte automatické ostření, které je díky krokovému motorku u AF-P objektivů naprosto neslyšné. Pochopitelně při použití jiných objektivů takto dobré výsledky neočekávejte. Nelze říci, že by ostření bylo nějak výborné, rozhodně je to ale použitelné. Občas se mu nechce, občas naopak přeostřuje, i když nemusí a je to vidět pulzováním v obraze. Pokud se objektivu nechce, můžete si ostření vynutit namáčknutím spouště. V takovém případě začne rychle ostřit, ale o to více se dále zvýrazní zapulzování v obraze. Takže buďte trochu opatrní.

Co se týče nastavení expozice, expoziční časy (1/4000 sekundy až 1/30 sekundy nebo 1/60 sekundy dle snímkovací frekvence) a ISO citlivost můžete měnit i v průběhu natáčení videa. Automatické ISO ale u videa nenajdete a nastavení expozice je u videa možné provádět akorát v režimu M (na horním kolečku). Pokud chcete změnit clonu, musíte ukončit natáčení videa a dokonce i live view režim. Tam to pak můžete upravit, vrátit se zpět do live view a zahájit natáčení. Pokud tak neučiníte, displej sice bude ukazovat změněnou hodnotu clony, ale nepoužije ji.

K posouzení videa dávám dvě videosekvence. První je denní (16 sekund, 70 MB), druhá pak noční (15 sekund, 67 MB). V obou případech jde o 1808p60 video.