Nikon D5000: nadmíru šikovná zrcadlovka

Nikon D5000 nabízí klasické ostření fázovým posuvem jako všechny zrcadlovky, díky Live View režimu ale využívá i ostření na bázi detekce kontrastu. U fázového ostření můžete v případě ostření na podobnou vzdálenost jako při minulé fotografii počítat s opravdu bleskurychlým doostřením, nicméně pokud objektiv ostří od začátku, nepatří právě mezi nejrychlejší a bleskové focení od něj raději nečekejte. Není pomalý, to ne, ale na zrcadlovku bych čekal trochu lepší výsledek. Live View je podstatně pomalejší, ale na druhou stranu se dá lépe využít než totéž od Canonu. Zde se ostří zhruba dvě až čtyři sekundy.

K dispozici je automatické i manuální ostření. To se provádí menším prstencem na objektivu, citlivost je nastavena rozumně. Automatické ostření vlastně funguje na A/M principu, tedy namáčknutím spouště zaostříte automaticky, ale bez jakéhokoli přepínání tlačítkem můžete ještě mechanicky doostřit. Automatika má tři režimy: AF-S pro statické snímky, AF-C pro průběžné zaostřování a AF-A, které by mělo samo automaticky přepínat mezi AF-S a AF-C na základě dané scény. Nutno říci, že AF-A mi přišlo spíše jako AF-S. Kontinuální ostření AF-C nicméně předvádělo dobré výkony, co se týče průběžného zaostřování, ocenil bych občas ještě trochu vyšší svižnost. V zásadě je ale dostatečně rychlé.

To lze kombinovat ve většině případů s dalšími čtyřmi módy ostření. První je bodové a výsledek je jasný. Ostří na zvolený bod. Nejlépe to jde vidět u průběžného ostření, jakmile zamíříte na něco jiného, fotoaparát se snaží rychle přeostřit. Dynamické se snaží uchovat informaci o zaostření, takže i když se objekt kousek pohne mimo zaostřovací bod, zůstane na něj zaostřeno. Teprve pokud opravdu zmizí dál a není v okolních ostřících bodech, zaostří fotoaparát na pozadí.

Automatický výběr několika z 11 bodů funguje velmi spolehlivě, většinou přesně tak, jak fotograf žádá. 3D Tracking pak zachovává ostření na objekt, na který bylo poprvé zaostřeno. Takže s pohybem objektu se ostření mění v rámci všech 11 ostřících bodů podle toho, kde se objekt nachází. Jde to dobře vidět např. na jedoucích autech, kde na něj člověk zaostří třeba spodním pravým bodem a jak auto jede, aktivují se další ostřící body tam, kde auto právě projíždí. Pochopitelně pokud se otočí a třeba není vidět zezadu, ale z boku, má fotoaparát tendenci objekt ztratit. Úspěšnost fungování i rychlost mě ale příjemně překvapila.

Úspěšnost ostření je u fázového způsobu velmi dobrá, a to i ve zhoršených světelných podmínkách. Pokud vám navíc pomáhá na kratší vzdálenosti i přisvětlovací dioda, většinou nebudete mít problémy. Ostření do tmavé krajiny už může činit problémy, na sídlišti pomohlo ostření na pouliční lampu nebo do jasněji rozsvíceného okna. Ostření při Live View na bázi detekce kontrastu tak spolehlivé není. Občas se nechytne ani při poměrně dobré scéně, ale jsou to spíše chvilkové výpadky než nemožnost zaostřit. Při druhém pokusu se většinou chytne a i hůře osvětlené scény se dají zvládnout. Pokud je však světla skutečně nedostatek, raději přejděte na fázové ostření, to nabídne podstatně větší jistotu a především rychlost.

Nikon udává, že objektiv je schopen ostřit od 45 centimetrů měřených od roviny snímače. V praxi se pohybuje zhruba kolem 41 až 42 centimetrů. Protože se při zoomování objektiv výrazně vysouvá, na nejširším ohnisku můžete snímat od 28 centimetrů měřených od přední čočky, na nejdelším už jen z 24 cm.

Námi testovaný objektiv určitě není určen pro makro fotografie. Přestože nabízí až 105mm ohnisko a snímací vzdálenost 45 centimetrů není až tak mnoho, pro makro je to nepoužitelné. Zvětšení je totiž jen 1:5, a to je málo.

Jak je vidět, díky velkému ohnisku se ztrácí perspektiva a při snímání ze vzdálenosti necelých 45 cm od snímače (cca 25 cm od přední čočky) lze dosáhnout asi takovéhoto výsledku. Na makro nic moc. Při focení tohoto snímku přišla docela vhod možnost manuálního výběru zaostřovacího bodu. Měl jsem však pocit, že objektiv ostřil mírně za bod ostření.

Nikon D5000 má ve své třídě opravdu velmi bohaté možnosti nastavení expozice. Na rozdíl od ostatních umožňuje i poměrně velké zásahy do chování automatiky. Pochopitelně nechybí ani manuální a prioritní režimy clony a času. Rozsahy expozičních časů jsou od 1/4000 sekundy po 30 sekund, v manuálním režimu je k dispozici i bulb režim. Rozsah clon pak záleží na použitém objektivu.

Jak to vypadá u 18-105mm verze, vidíte na přiloženém grafu. Oproti klasickým 18-55mm objektivům Canon (resp. ekvivalentu u Olympusu 14-42 mm) se do přepočteného ohniska cca 60 mm (tj. reálné zhruba 40 mm) příliš neliší. Světelnost zde není právě nejlepší. Pak se ale začne projevovat výhoda většího ohniskového rozsahu a světelnost se zhoršuje pozvolněji. Objektiv v tomto ohledu ale příliš nezáří, je to daň za jeho přijatelnou cenu.

V automatickém režimu P je podporován programový posuv. Naměřenou expozici tedy můžete upravit otáčením hlavního voliče. Nemění se tedy množství světla, ale upravujete expoziční čas (automatika pak přehazuje clonu), resp. upravujete clonu a automatika upravuje expoziční čas. Dost často se to může hodit, když chcete trochu poupravit např. hloubku ostrosti. Jinak více využití najdou spíše přímo prioritní režimy clony a času.

Hodně legrace skýtá nastavení ISO citlivosti, které je zde řešeno po 1/3 EV krocích, a to v rozsahu ISO 200 až ISO 3200 s tím, že je možné využít i rozšíření na ISO 100 (LO 1) a ISO 6400 (Hi 1). Takže zde máte citlivosti ISO 100, 125, 160, 200, 250, až 3200, 4000, 5000 a 6400. Docela široký výběr. Automatika začíná na citlivosti ISO 200 a horní hranici rozsahu si můžete určit sami. K dispozici je zde ISO 400, 800, 1600 a 3200. Doporučuji ISO 1600.

Zde bych měl ale velkou výtku. Automatické nastavení ISO citlivosti totiž není mezi klasickými volbami, ale povoluje se úplně někde jinde. Takže se může stát, že máte navoleno třeba ISO 100 a fotoaparát fotí na ISO 800, protože aktivována automatika ISO citlivosti vlastní volbu přebije. Musíte tedy nepohodlně vlézt do menu, tam automatiku zakázat a teprve pak lze použít vlastní nastavení. Proč je pod volbou citlivostí nabídka ISO 100 (Lo 1) až ISO 6400 (Hi 1) a není tam přidána ještě jedna malinkatá položka AUTO ISO, to vážně nepochopím. Nutnost aktivace samospouště po každém snímku je zbytečný klacek (no spíš pořádný trám) pod nohy. Přitom v AUTO režimu zde volba AUTO ISO je.

Volby jdou dokonce tak daleko, že si můžete určit nejdelší čas, který fotoaparát může nastavit. Já používal např. 1/60 sekundy. Dokud byl dostatek světla, automatika držela citlivost na ISO 200 a operovala s časem a clonou. Jak ale světla ubývá, nejde pod (v tomto případě) 1/60 sekundy, snižuje tedy clonu. Pokud ani to nestačí, leze výš s citlivostí. Jak dojde citlivost, v mém případě jsem nastavil horní hranici ISO 1600, až pak prodlužuje čas. Hraniční citlivost i maximální expoziční čas si pochopitelně můžete téměř libovolně nastavit a upravit tak fotoaparát k obrazu svému.

Měření expozice se může provádět třemi způsoby. Prvním je celoplošné měření, druhým celoplošné se zdůrazněným středem a třetí bodové. Pokud jste zvyklí na zamknutí expozice po namáčknutí spouště, dávejte si pozor. Tuto volbu musíte nejprve v menu povolit, jinak se expozice nastavuje až s domáčknutím spouště, což může vést k velmi nepříjemným překvapením a zdání naprosto nespolehlivé automatiky (pokud si expozici "kradete" s namáčknutím spouště z jiného místa a následně až komponujete).

Jsem na toto zamykání zvyklý, a tak mě Nikon D5000 ze začátku nemile překvapoval. Když jsem toto v menu upravil k obrazu svému, hned bylo nastavování expozice vyrovnanější. Tlačítku AE-L/AF-L můžete rovněž přiřadit funkci zamykání expozice i ostření.

Stabilizace je zde výhradně záležitostí objektivu, takže záleží jen na volbě "skla", zda budete stabilizaci mít nebo ne. V případě 18-105mm VR objektivu byla stabilizace k dispozici. Lze ji pochopitelně vypnout, navíc obsahuje inteligentní řízení, které např. při snímání horizontálně pohybujícího se objektu stabilizuje jen ve svislém směru a dovolí tak dosažení pohybové neostrosti např. u jedoucího auta. Při tomto testu jsem byl vzdálen dva metry, použil citlivosti ISO 200, ohnisko 80 (120) mm, expoziční čas 1/6 sekundy a clonu F11 až F13 dle aktuálního množství světla.

Je dobře vidět, že stabilizace je skutečně dost účinná, i když pochopitelně nezachrání všechno. Při delších expozicích nebo snímcích, kde jde skutečně o co nejlepší ostrost, je kvalitní stativ nenahraditelný.

Na pravé straně nahoře najdete tradiční ovládací kolečko fotografických režimů. Voleb je zde hodně, najdete zde totiž i vybrané scénické režimy.

Na kolečku jsou vyznačeny režimy PASM, kde fotograf může nastavovat prakticky vše a zbytek, který je spíše automatický.

Dále se ještě podíváme na nabídku scénických režimů, které najdete pod volbou SCENE.

Nikon D5000 je další zrcadlovkou, která dostala do vínku videosekvence. Můžete je pořizovat v HD rozlišení, ale pouze při snímkovací frekvenci 24 fps, což není úplně nejplynulejší. Nicméně dá se to vcelku dobře použít. K dispozici je zvuk i optická stabilizace. Nechybí ani podpora manuálního zoomu, ostření je výhradně manuální. Videosekvence mohou mít až 2 GB, je zde 5minutový limit pro HD videosekvence a 20 minut pro ostatní.

Obrazová kvalita videosekvencí je poměrně dobrá, smear efekt se zde prakticky nevyskytuje, nanejvýš jemné stylové odlesky objektivu. Videosekvence jsou ale při roztřesení zvláštně zvlněné. Ostření jde ve výsledném zvuku slyšet, ale zas tak moc to nevadí. Automatika ostří jen před počátkem natáčení, při záznamu už musíte ostřit opravdu jen ručně. Někdy se to dá použít jako zajímavý tvůrčí prvek. Clonu si lze také nastavit pouze před začátkem záznamu. K dispozici jsou tři kvality:

Pro vlastní posouzení kvalit videosekvencí si můžete stáhnout 25sekundovou ukázku (60 MB) v HD rozlišení.

S 18-105mm objektivem je Nikon D5000 velmi zajímavým fotoaparátem i pro focení portrétů. Dlouhé ohnisko umožňuje větší odstup a příjemné rozmazání pozadí, naopak poměrně široké počáteční ohnisko umožňuje i snímání větších skupinek lidí.

Je vidět dobrá úroveň detailů a příjemné rozmazání pozadí. Výsledek lze jistě označit za dobrý, zejména proto, že nebyl použit přímo portrétní objektiv.

Použití blesku dodalo snímku více života do stinných partií a celkově je ladění snímku poněkud teplejší. Pokud však budete podobné snímky fotit mezi stromy v téměř úplném stínu, budou fotografie poněkud studenější. V tomto případě doporučuji používat scénický režim portrét, který nastavuje vyvážení bílé na přijatelnější teplotu barev. Případně si s vyvážením bílé můžete pohrát sami.

Interní blesk se vyklápí pomocí tlačítka, nicméně elektronickou cestou. Dokáže jej tedy otevřít i samotná automatika, což se zpravidla děje v automatických režimech. Tam lze vyklopení zakázat, naopak v režimech PASM taková volba vůbec není a využití blesku je výhradně záležitostí zmáčknutí tlačítka.

Blesk není přehnaně účinný, při citlivosti ISO 100 zvládá na základní nastavení prosvítit chodbu poměrně slabě. Korekci expozice lze ubrat až o 3 EV do minusu, ale přidat jen 1 EV do plusu. Při automatickém nastavení ISO citlivosti s ISO příliš nečaroval, protože automatika byla omezena na ISO 1600. Blesk má tendenci vytvářet občas efekt červených očí.