Olympus E-5: profík do nepohody

Ostření má tolik různých režimů a možností, že tato kapitola rozhodně nebude krátká a ještě nevyjmenuju všechny možnosti. Předně máte 5 možností ostření. Klasické jednorázové autofokusem, dále velmi slušné průběžné ostření (byť poněkud skokové a hlučné), manuální ostření, jednorázové ostření s manuálním doostřením (při namáčknuté spoušti po zaostření můžete ještě ručně doostřovat) a průběžné ostření s manuálním ostřením (do doby než namáčknete spoušť, můžete manuálně ostřit, po namáčknutí si převezme úlohu autofokus).

Manuální ostření je u testovaného objektivu řešeno elektronicky, tedy ostřící kroužek dává podněty motorku, který upravuje zaostření. Citlivost mi přišla výborná, není ani příliš silná (pak se velmi špatně přesně zaostřuje) ani příliš slabá (kdy se zase ostří příliš dlouho, neboť by bylo nutno prstencem hodně točit). Ani jeden z problémů zde nenajdete.

V Live View je náhled znatelně zvětšen a na displeji s vysokým rozlišením se tak ostří dosti snadno. Problém je jen v noci, v běžně i hůře osvětlených interiérech je kvalita náhledu dostatečně dobrá. Náhled na displeji by ale mohl zůstat déle a nejsem si vědom, zda jde délka zobrazení náhledu nastavit. Upravit však můžete směr otáčení prstence (tedy zvolit si, kterým směrem otáčení se bude oddalovat ostřící rovina a naopak). V režimu Live View lze povolit fázové ostření, kdy se sklopí zrcátko (na displeji zůstane zobrazen náhled, takže je to pěkně maskováno), zaostří a sklopí se zpět.

Fotoaparát má 11bodový autofokus, ze ostřících bodů může vybírat sama automatika. Tento výběr pracuje docela dobře, osobně jsem ale dával přednost bodovému ostření na vybraný AF bod. Je zde i dynamický mód, který si v případě nemožnosti zaostření na vybraný bod zkouší pomáhat okolními body. Samozřejmě nesmí chybět možnost kalibrace front nebo back fokusu.

Ostřící vzdálenosti objektivu jsou výborné. V celém rozsahu se vejde do udávaných 22 centimetrů od roviny čipu. Od přední čočky je to 8 centimetrů na nejširším a dokonce jen 6 cm na nejdelším ohnisku, což při 108mm přepočteném ohnisku znamená přepočtené zvětšení 0,5×. Makro objektiv to tedy není, ale použít se to rozhodně dá docela dobře alespoň pro běžnější "pseudomakro" snímky.

Úspěšnost ostření je velmi dobrá, zde jsem problémy nezaznamenal. Autofokus se nechytá jen ve velmi husté mlze. Naopak zklamán jsem byl rychlosti ostření. Zatímco E-5 s 12-60mm F2,8-4,0 objektivem má být nejrychleji ostřící zrcadlovka na světě, s testovaným 14-54mm F2,8-3,5 objektivem okupuje příčky spíše opačné. Doostřování je sice bleskurychlé (a takto budete naštěstí fotit nejčastěji), ale při velkých změnách ostřících vzdáleností objektiv doostřuje na několikrát (skokově se blíží ke správné rovině zaostření), takže v takovém případě jej překoná i spousta běžných kompaktů.

Naopak velmi mě potěšilo ostření v režimu Live View, které je na zrcadlovku opravdu rychlé, obzvlášť když to srovnáme i s nejnovějšími Canony a Nikony. Ostření trvá něco kolem sekundy, zatímco zmínění dva výrobci k tomu často potřebují zhruba trojnásobek.

Makro režim je slušný. Ačkoli 0,5× virtuální zvětšení nezní zas až tak přesvědčivě, o trochu překonává většinu základních setových objektivů. navíc vynikající světelnost F3,5 na nejdelším ohnisku zaručuje v případě potřeby rozmazanější pozadí než je zvykem.

Sami vidíte, že díky dobré světelnosti se kleště příjemně rozmazávají, mohl být použit krátký čas i docela nízká citlivost. Ta se i tak projevuje lehce ustřelenými pixely. Ostrost je velmi dobrá.

Olympus E-5 je velmi pokročilá zrcadlovka, a tak se nelze divit, že nabízí obrovské možnosti expozičních nastavení. Samozřejmostí je jak automatika, tak i priorita clony a času, nechybí ani plný manuál a jako zvlášť je zde vyveden i bulb režim. Rozsahy expozičních časů dosahují od velmi krátkých 1/8000 s až po 60 sekund. Citlivosti můžete nastavit od ISO 100 po ISO 6400, a to po 1EV i 1/3EV krocích. Samozřejmostí je u tohoto fotoaparátu i možnost omezovat rozsah automatiky.

Minimem je ISO 200 (to sice můžete zvýšit, ale nevidím moc situací, kdy by to bylo vhodné), maximum si pak můžete vybrat libovolně až do oněch ISO 6400. Pro kvalitní snímky bych osobně doporučoval nastavit ISO 1000 nebo ISO 1250. Můžete si i zvolit, zda bude automatické ISO k dispozici pouze v režimech P, A, S nebo ve všech, tedy i v manuálu. To se hodí v situaci, kdy víte jaký čas chcete použít, jakou clonu požadujete a nechcete se otravovat s nastavením ISO citlivosti.

Měření expozice může být celoplošné, se zdůrazněným středem, bodové, bodové low-key a bodové high-key. Pokud budete fotit např. při sněžení, může se hodit např. high-key bodové měření, které se snaží podat bílou jako bílou a nikoli šedou. Možná bych dokonce někdy stáhl expozici o 1/3 EV, aby nedošlo k přepalům. Normální měření expozice totiž ve sněhu dělá klasické šedé fotky jako u všech jiných fotoaparátů a přidávat na expozici 1 EV i více není neobvyklé.

U bulb režimu si můžete nastavit časovač, tedy limitní čas, při kterém se vypne (1-30 minut). Zajímavá je i funkce opožďující fotografování po stisku spouště. Na první pohled je to možná nelogické, nicméně je známo, že zrcátko při sklopení může jemně pohnout fotoaparátem. Zpoždění můžete nastavit na 1/8 sekundy až 30 sekund a znamená to jediné. Zrcátko se sklopí po zmáčknutí spouště, závěrka se ale uvolní až po nastavené době, čímž se minimalizují otřesy. Tuto funkci můžete nastavovat k samospoušti,...

Aby toho nebylo málo, samozřejmě můžete nastavovat synchronizační čas blesku (1/60 s až 1/250 sekundy), stejně jako čas při slow synchro (30 s až 1/250 s). Tím však výčet funkcí ani zdaleka nekončí. Je zde funkce doladění expozice, kdy si jednoduše upravíte automatiku při různých měřeních expozice. Pokud vám např. přijde, že celoplošné měření podexponovává, není nic jednoduššího než mu v menu nastavit, ať přidává např. 1/6 EV (maximem je 1 EV). Toto přidání se nevede jako korekce expozice, ale jako výchozí stav.

Vedle ISO citlivosti a expozičního času můžete upravovat i clonu. Světelnost závisí pochopitelně na objektivu, námi testovaný Zuiko Digital 14-54 mm měl F2,8 na nejširším a F3,5 na nejdelším ohnisku, což jsou velmi dobré hodnoty. Maximální clona je pak F22. V režimu P nechybí programový posun, kdy můžete upravit dosažení expozice. Ta je tedy vždy taková, jak naměřila automatika, vy ale můžete upravit způsob jejího dosažení (kombinaci clony a času).

Zde jsem narazil na jeden problém. Pokud řekněme navolíte nejnižší clonu F2,8 a dále točíte kolečkem, pochopitelně se clona více už neotevírá (světelnost objektivu to nedovolí). Logicky byste ale čekali, že když začnete točit na druhou stranu, clona se začne zvyšovat. Chyba lávky! Fotoaparát jakoby si interně objektiv stále odcloňoval, takže pokud jste naprázdno otočili kolečkem třeba 10krát (clona se zastavila na F2,8), musíte také 10krát otočit kolečkem zpátky, aby se clona začala opět zvedat. Korekce expozice nabízí rozsah -5 EV až +5 EV, bracketing pak nabízí 2, 3 nebo 5 snímků s rozestupy 1/3, 2/3 nebo 1 EV, 7snímkový bracketing pak nabídne rozestupy 1/3 EV nebo 2/3 EV (maximem rozdílů expozice je tedy -2 EV a +2 EV).

Expoziční režimy si můžete vybrat prostředním tlačítkem MODE a pak mezi nimi rotovat tlačítky nebo voliči.