Olympus mju 1050 SW: opravdu do něj neteče?

Nový Olympus mju 1050 SW na papíře příliš nepřesvědčí. Základem je obyčejný 1/2,3" CCD snímač s rozlišením 10 megapixelů. Integrovaný objektiv má pouze 3× optický zoom, který bohužel začíná na 38 milimetrech. Širokoúhlé fotografie jsou mu tedy cizí. Zajímavostí je však jeho odolná konstrukce. Vydrží pád až z 1,5 metru (což jsem raději nezkoušel), ponoření do hloubky až 3,0 metru (koupání si ale fotoaparát užil) a mrazuvzdornost do -10°C (v těchto mrazech kolem -8°C fungoval bez potíží). Vzhledem ke snížení ceny na 5.000 Kč s DPH je už docela zajímavou koupí.

 

 

Stylový kompakt Olympus mju 1050 SW je dodáván v několika barvách. K dispozici je černá, stříbrná, modrá, růžová a zlatá barva. My jsme k testu dostali modrou verzi, která se mně osobně líbí asi nejvíc. Zvolený odstín modré barvy je opravdu moc pěkný. Navíc má zajímavý matný lesk,, což ve spojení s chromovanými prvky působí velmi luxusně.

Přední část rozhodně nevypadá typicky. Vidět lze v podstatě jen krytku objektivu a pak ploché tělo. Na krytce objektivu jste informováni o odolnosti fotoaparátu stejně jako na jeho těle, kde je navíc přidáno označení modelu.

Vedle objektivu, kterému se budu věnovat za chvíli, je LED dioda, která přisvětluje scénu v supermakro režimu a snímek pak vypadá jako při focení s bleskem. Nicméně blesk je zde k dispozici také, a je rozhodně mnohem silnější.

Světlo diody je totiž poměrně slabé a určitě se nedá příliš dobře používat jako pomocná AF lampa. Dosvítí tak zhruba do jednoho metru, tam se její účinek ještě projeví. Vedle je pak ještě integrovaný blesk a miniaturní mikrofon.

Odklopením krytky se ukáže malý objektiv, který má pouze 3× optický zoom. To je bohužel málo. Navíc nepotěší jeho rozsah, který začíná až na 38 milimetrech. Tato nepříjemnost způsobuje to, že se vám do objektivu často skoro nic nevejde. Výhodu to má pouze v tom, že nejdelší ohnisko je i přes pouhé 3× přiblížení se svou hodnotou 114 mm o něco lepší než u jiné konkurence s 3× zoomem. Světelnost je také trochu zvláštní. F3,5 na nejširším ohnisku je rozhodně velmi podprůměrná hodnota. Naštěstí se vzrůstajícím ohniskem světelnost už příliš neklesá, a tak s hodnotou F5,0 patří naopak k tomu lepšímu ve třídě kompaktů. Veškerá práce objektivu probíhá uvnitř těla fotoaparátu, a tak není problémem zajistit voděodolnost přístroje. U tohoto fotoaparátu bohužel nenajdete ani optickou, ani mechanickou stabilizaci. K dispozici je pouze ta digitální.

Vrch fotoaparátu nás na levé straně opět informuje o své odolnosti a také o 10MPx rozlišení. Na pravé straně se nachází dvě tlačítka. To malé nalevo slouží ke spuštění fotoaparátu, dokud nebudete fotit ve vodě, přijde vám poněkud zbytečné. Odhlédnu-li od toho, že se nemačká právě nejlépe, pak jeho slabší využitelnost je dána krytkou objektivu. Tou se totiž fotoaparát zapíná také, stačí ji posunout dolů. To však musíte udělat tak či tak, je tedy zbytečné zapínat fotoaparát tímto tlačítkem a pak stejně posunout krytku dolů, když stačí posunout krytku a fotoaparát se spustí také. Vypínání pak probíhá vracením krytky nahoru. Protože byste však při focení ve vodě neměli již krytkou hýbat, toto tlačítko je tak jedinou možností, jak fotoaparát vypnout a znovu zapnout.

Tlačítko spouště je plošně nebývale velké. K namáčknutí nemám výhrady, nicméně plné domáčknutí již vyžaduje trochu větší sílu, než je zvykem. Při focení se to může projevit roztřesením fotoaparátu dané větším pohybem při mačkání spouště, nebo také mírným nakloněním snímku.

Je zde použit 2,7" LCD displej, který má rozlišení 230.000 bodů (320×240 pixelů). Pozorovací úhly patří rozhodně k tomu lepšímu. Sice od cca 15° dojde k mírnému poklesu sytosti barev, ale to se již dále nemění, a dokonce i z velmi ostrých úhlů pořád máte docela dobrou představu, nač se vlastně díváte. Solidní pozorovací úhly jsou patrné ze všech stran. Při ostřejším slunci podává LCD displej poměrně dobré výkony. Pochopitelně to není ideální, ale patří k těm použitelnějším displejům. Navíc lze jeho jas jedním tlačítkem na 10 sekund výrazně zesílit. V praxi se to však neukázalo jako nejšťastnějším řešením. Některé oblasti jsou díky tomu lépe patrné, některé však totálně odrovná. O trochu lepší výsledky dosáhnete s klasickým jasem displeje.

Napravo od LCD displeje naleznete hlavní ovládací prvky celého přístroje. Úplně nahoře je kolébka zoomu, která upravuje ohniskovou vzdálenost dosti rychle. Trochu nepříjemná může být malá prodleva mezi zmáčknutím a následnou změnou ohniska. Směrem níže najdete hlavní ovládací kolečko fotografických režimů. To má přiměřeně tuhý chod, ale překvapivě jen velmi slabou aretaci. Navolit jej někam doprostřed mezi režimy tak není vůbec problém. Vedle kolečka je dioda signalizující práci s paměťovou kartou. Protože jde o pomalé xD karty, užijete si jejího blikání bohužel docela dost.

Výčet ovládacích prvků pokračuje velkým čtyřsměrným ovladačem, který díky svému výraznému umístění nad povrch přístroje velmi usnadňuje práci. Ovládá se skutečně velmi dobře, a to včetně potvrzovacího tlačítka OK/FUNC, nicméně v rukavicích už budete mít problém, a proto je tu ovládání poklepem. Směrem nahoru upravuje kompenzaci expozice, což se ukazuje ve velmi zajímavém náhledu čtyř nastavení expozice. Hned tedy vidíte aktuální expozici stejně jako snímky při +0,3 EV; +0,7 EV a +1 EV (případně v jiném rozmezí) bez toho, aniž byste snímek pořizovali. Směrem doprava se nastaví blesk, doleva pak makro a supermakro režim, tlačítko dolů pak aktivuje samospoušť. Ta je bohužel pouze s 10sekundovým intervalem, 2 sekundová zde není. K dispozici je pouze ve scénickém režimu Sníh při ovládání dvojitým poklepem zezadu. Samospoušť se po každém snímku bohužel musí nastavit znovu.

Uprostřed je potvrzovací tlačítko OK/FUNC, které nabízí příjemné rychlé menu pro nastavení několika málo vlastností. Je zde vyvážení bílé, ISO citlivost, sekvenční snímání, měření expozice, rozlišení fotografie a kvalita snímku. Nicméně je to trochu domotané. V podstatě by se mělo jednat o položku "kvalita komprese snímku". V hlavním menu fotoaparátu je pouze "komprese snímku", což je přesně opačná věc. Vysoká komprese znamená nekvalitní snímek, u fotoaparátu Olympus to ale znamená kvalitní snímek. Zkontrolujte si raději množství volných fotografií, pak bude jasné, co které nastavení znamená. Zde tedy "vysoká" komprese znamená kvalitnější snímek s nižší kompresí.

Levé horní tlačítko MENU slouží již dle svého názvu ke vstupu do hlavního fotografického menu. To je typicky na první pohled poněkud obsáhlé, ačkoli toho zde příliš nenastavíte. Nepříjemné je, že po vstupu do jedné ze sedmi kategorií hlavních nastavení se už mezi nimi nelze přepínat. Nastavujete-li tedy vlastnosti fotografování a chtěli byste přejít do nastavení fotoaparátu jako takového, musíte tlačítkem MENU z menu vylézt a opětovným stiskem téhož tlačítka se do menu vrátit na základní nabídku, z níž už můžete jít do jiné podčásti menu. Návrat do menu ale funguje v režimu prohlížení. Problémem je také nízký výkon fotoaparátu. Dlouho trvá, než menu skutečně najede. Člověk tak pro jistotu stiskne tlačítko podruhé, to se však většinou podaří přesně v tom momentě, kdy se menu objeví, a vy si tak druhým stiskem zobrazení menu opět zrušíte.

Pravé horní tlačítko slouží pro vstup do režimu prohlížení snímku. Zrušit jej můžete jeho opětovným stiskem nebo namáčknutím spouště. Stisk levého dolního tlačítka DISP mění množství zobrazovaných údajů na LCD displeji, jeho dlouhý stisk pak aktivuje pomocnou LED diodu. Ta má bílé světlo, ale velmi malé intenzity, takže její použití jako pomocná zaostřovací lampa nejspíš nebude to pravé. Je určena zejména pro slabé prosvětlení makro snímků. Ostatně je zde přímo supermakro režim s LED. Výbornou funkcí je stisk tohoto tlačítka, když je fotoaparát vypnutý. Ten totiž na displeji zobrazí aktuální datum a čas. Velmi dobrý nápad jak eliminovat potřebu hodinek, nicméně chvilku trvá, než fotoaparát čas zobrazí. Fotoaparát dokonce může fungovat jako budík.

Pravé spodní tlačítko maže fotografie v režimu prohlížení, v klasickém fotografickém režimu pak na 10 sekund zvýší jas LCD displeje. Jak jsme si již říkali, záleží na typu scény, zda to obrazu LCD displeje pomůže nebo spíše neprospěje. Každopádně je to velmi zajímavý nápad, fotograf nemusí složitě lézt do menu a nastavovat jas displeje.

K levé straně snad ani není co říci. Je zde jen pochromovaná lišta s nápisem informujícím o trojnásobném zoomu a pak dva otvory, jejichž funkce je mi neznámá.

Pravá strana je již trochu zajímavější. Chromovaná lišta zde obsahuje několik gumových prvků. Pod ouškem na provlečení poutka na ruku je reproduktor, nahoře je pak krytka USB portu. Ta je pochopitelně vodotěsná, a tak se nelze divit robustní pojistce a těsněním kolem vstupu. USB kabel není bohužel klasického typu, jedná se o speciálně tvarovaný vstup, takže kabel z jiného fotoaparátu nepoužijete.

I spodní část má vodotěsnou krytku. Pod touto se skrývá Li-Ion akumulátor a paměťová karta. Téměř uprostřed je závit pro stativ.

U krytky si lze všimnout jejího těsnění, díky čemuž se nemusíte bát ponořit fotoaparát do vody. Uvnitř se skrývá malý a tenký Li-Ion akumulátor s napětím 3,7 V a kapacitou 740 mAh, což nezní dvakrát příznivě. Vzhledem k jeho tvaru jej lze snadno dát obráceně, takže pozor na značky, ať jej dáte správně. Více však nepotěší přítomnost slotu pro xD karty, které jsou drahé, pomalé a s malou kapacitou do 2 GB. Olympus alespoň začal podporovat microSD karty, které lze vložit do slotu přes dodávaný adaptér. V naší novinářské verzi jsme ji ale bohužel nedostali.

Pokud nevěříte, že je fotoaparát skutečně voděodolný, snad vás tato fotografie přesvědčí. Strčil jsem fotoaparát do dřezu pod tekoucí vodu. Fotoaparát i nadále funguje a byl schopen zde pracovat. V manuálu se pouze dočtete, že při pobytu ve vodě a při sušení nemáte hýbat krytkou objektivu, jinak lze mačkat cokoli.

Olympus mju 1050 SW je již svým určením trochu výjimečný fotoaparát. Díky tomu nabídne velmi slušné a kvalitní zpracování, překvapivě i docela solidní ergonomii tlačítek. Negativem jsou však trochu divné nabídky menu a jejich pomalost.