Olympus mju Tough 6000 vs. 8000: 10 proti 12

Oba fotoaparáty nabízí trojí možnost ostření. Prvním je detekce tváře. Ta patří k průměrným. Pracuje se slušnou rychlostí, nemá problémy s tvářemi otočenými k fotoaparátu, náklony a pootočení hlavy však v některých případech činí problémy. Další možností je středové ostření, které ostří tam, kam chcete, a tedy přichystá nejméně nepříjemných překvapení. Posledním typem ostření je tzv. iESP, které si samo vybírá, kam bude ostřit. I jeho účinnost bych hodnotil jako průměrnou. Většinou se trefí přibližně tam, kam fotograf požaduje, ale občas ostří do míst, kde je to opravdu zbytečné.

Potěšila mě rychlost ostření, která je při dostatku světla velmi rychlá na krátkém i dlouhém ohnisku. Navíc při dlouhém ohnisku nevyžaduje striktně svislé linie, takže zaostří i na méně kontrastní předměty. Problémy začnou vylézat při šeru a v noci. Zde už je ostření o něco pomalejší, model mju Tough 6000 navíc při ostření v těchto podmínkách zasekával obraz na LCD displeji. Ostřil tedy zhruba stejně rychle a úspěšně jako model Tough 8000, ale to platí až po době zhruba 2 sekundy poté, co se beznadějně zaseknul.

Úspěšnost ostření je ve dne výborná, při nedostatku světla ještě akceptovatelná s krátkými ohnisky, ale velmi špatná s delšími ohnisky. To platí pro kratší vzdálenosti ostření, např. ve špatně osvětlené místnosti. Naproti tomu noční focení sídliště mě překvapilo vcelku solidní úspěšností.

Ostřící vzdálenosti udělají téměř každému radost. Stoupají poměrně lineárně, žádné nepříjemné skoky na desítky centimetrů po minimálním zazoomování se nekonají. Při testech se ostřící vzdálenosti obou modelů lehce lišily i přes stejné objektivy, ale rozdíly nejsou příliš velké. Tough 6000 na nejkratším ohnisku zaostří od rozumných 17 centimetrů a na nejdelším ohnisku je 36,5 cm rovněž pěkná hodnota. Makro režim srazí vzdálenosti na lehce podprůměrných 7 centimetrů na krátkém ohnisku a na 25 cm na nejdelším.

Nepříliš přesvědčivý výsledek makro režimu však velmi dobře omluví 1,5 centimetru v supermakro režimu, které je navíc k dispozici při větším 36mm ohnisku. Přiblížení objektu je tak o to výraznější. Režim supermakro s LED vyžaduje 6 centimetrů, ale s manuálním spuštěním LED diody můžete i nadále ostřit od 1,5 centimetru.

U modelu Tough 8000 při testu hodnoty více "skákaly". V normálním režimu fotoaparát ostřil od 16 centimetrů na krátkém ohnisku a od 36 cm na dlouhém. V makro režimu činily tyto hodnoty 6 centimetrů, resp. 25 cm. Supermakro režim i nadále ostřil již od 1,5 centimetru při dobrém 36mm ohnisku a s LED diodou pak od 6 cm. Uváděné hodnoty jsou nejkratší naměřené, v praxi se obvykle při méně kontrastních objektech dostanete na vyšší hodnoty, to platí zejména o supermakru, které u některých scén vyžaduje zhruba 5-7 cm, nicméně ve většině případů se na zhruba ty 3 cm dostanete.

Základní makro režim tedy není žádným zázrakem, zhruba 6 až 7 centimetrů je lehce podprůměrná hodnota, ale stále akceptovatelná. Vše napravuje supermakro režim, se kterým se díky vzdálenosti pod dva centimetry dá slušně "vyblbnout".

Vidíte, že při sedmi centimetrech od kleští zbývá na fotografii spoustu volného prostoru. 10MPx snímač modelu mju Tough 6000 produkuje větší množství barevného šumu, na druhou stranu jasového je poměrně málo, takže odšumění ve speciálním softwaru může přinést poměrně dobré výsledky.

Supermakro režim mírně zvýší ohnisko, takže dojde k většímu přiblížení. Navíc fotoaparát umožní ostřit při troše štěstí již od 1,5 centimetru, takže na makra jsou nové odolné modely Tough dobrými přístroji. Občasnou nevýhodou může být umístění objektivu v horním rohu, díky čemuž vám spodní část těla bude bránit v přiblížení se k focenému objektu.

Supermakro režim s LED přisvícením výrazně navyšuje ISO citlivost, takže dokáže dobře fotit pod vodou, ale za cenu výrazně zvýšeného šumu. Proto doporučuji spíše volit klasický supermakro režim a LED diodu spustit manuálně tlačítkem. Automatika pak volí ISO citlivosti v rozumnějším rozsahu a fotografie jsou kvalitnější.

Expozici má na starosti výhradně automatika. První možností je bodové měření expozice, které je pochopitelně velmi citlivé na namíření, takže vyžaduje více soustředění než práce s celoplošným měřením expozice se zdůrazněným středem, které zde bohužel není k dispozici. Můžete využít pouze celoplošné měření ESP, které je ale zase málo citlivé na namíření fotoaparátu, a tak se jím nedá rychle korigovat expozice (např. namířením na světlejší plochu automatiku "oblbnout", aby snímek podexponovala). Na korekci expozice budete tedy muset opravdu využívat tlačítko korekce expozice, díky čemuž ale budete podstatně pomalejší, protože už samotné menu pro tuto úpravu je docela pomalé.

Rozsah ISO citlivostí začíná u modelu Tough 6000 již na ISO 50, u Tough 8000 pak na ISO 64, v obou případech končí na rozumných ISO 1600 při plném rozlišení. Automatické nastavování ISO citlivostí nastavuje maximálně ISO 400, což je dle mého názoru dobré. Nižší maximální citlivost automatického režimu by neumožnila pořídit spoustu fotografií při horším světle a vyšší by už přespříliš zkazila kvalitu snímků.

Expoziční časy mohou nabývat délky od 1/1000 s do 1/4 s při automatickém nastavení citlivosti. U vysokocitlivostního automatického režimu (HI AUTO) je maximálně expoziční čas pouze 1/8 sekundy. Při manuálním nastavení citlivosti může mít nejdelší čas až 1/2 sekundy a v nočním režimu je možno dosáhnout až 4 sekund, obyčejně s citlivostí ISO 250.

Fotoaparát expozici nastavuje zpravidla dobře, ale kvůli horší světelnosti (lepší než F3,5 zde není) se bohužel často dočkáte hůře exponovaných snímků při nedostatku světla. Červená signalizace nedostatečné expozice je vidět až nezdravě často, přičemž osobně bych tipoval daný čas za dostatečný. Při delších ohniscích automatika požaduje hodně krátké časy, takže chce i přes přítomnost mechanické stabilizace častěji pálit blesk i při stále dostatečném osvětlení (hlavně by to fotoaparát nemusel dělat, když ostří na nekonečno, tam se blesk opravdu neprojeví). Krátké maximální časy se obecně projevují na nemožnosti fotit noční snímky při rozumné kvalitě obrazu.

Průběh světelnosti je vskutku netradiční, ale má své výhody. Z F3,5 na nejkratším ohnisku vzroste na F4,7 při ohnisku cca 70 mm, pak ale najednou spadne na F4,0. Takže chcete-li fotit na delší ohniska při horším světle, nebo dosáhnout rozmazanějšího pozadí, snažte se o to, abyste se dostali právě za tento schod světelnosti. Najednou můžete využít kratší časy, mít ostřejší fotografie. F4,0 na ohnisku zhruba 75 mm je určitě potěšitelné.

Expozici dokáže ovlivňovat ještě funkce Shadow Adjustment Technology, která se snaží vyrovnat expozici ve stínech a světlech. Více se ji budu věnovat v kapitole Protisvětlo, nicméně už nyní předesílám, že občas poskytuje skutečně působivé výsledky a mnohem vyváženější fotografie, než když je tato funkce vypnutá. Daní je však zvýšený šum ve stínech.

Nové fotoaparáty Olympus konečně přináší do odolné řady fotoaparátů této značky mechanickou stabilizaci. Řešena je tedy posunem CCD čipu. Má pouze dva módy, zapnuto a vypnuto. Opět bylo testováno na vzdálenost zhruba 2,5 až 3 metrů s nastavenou citlivostí ISO 200. Expoziční čas měl hodnotu 1/2,5 s, clona byla nastavena automatikou na F5,1 a ohnisko bylo maximální, tedy 102 milimetrů.

Stabilizace vám rozhodně nezajistí ostré snímky, ale občas trochu pomůže. Bohužel musím poznamenat, že stabilizace v těchto dvou fotoaparátech patří spíše k těm slabším, dokáže pomoci tak odhadem k 1 až 1,5 EV delšímu času. Jiné kompakty obvykle zvládají i kolem 2,5 až 3 EV. Každopádně je dobře, že zde stabilizace vůbec je, i když méně účinná, než je zvykem.

Budete muset počítat ještě s jedním faktem, který je zmíněn i v manuálu. Píše se tam, že při použití stativu je dobré stabilizaci vypnout. Udělejte to. Výrobce si opravdu legraci nedělá a stabilizace na stativu skutečně nefunguje. Toto dělají občas i jiné fotoaparáty (toto např. při testech občas dělal i Panasonic FZ28), ale zde je to opravdu markantní. Při stabilně upevněném fotoaparátu se stabilizací obvykle dostanete pěkně rozmazaný snímek. Stačí vypnout stabilizaci a je po problému. Je velmi zajímavé, že tohoto efektu se výjimečně dočkáte i při kratších expozičních časech při pevném focení z ruky. To se mi povedlo pouze dvakrát zhruba z 1000 fotografií. Toto je ukázka jedné z fotografií při pevně položeném fotoaparátu.

Hlavní ovládací kolečko je typicky pro značku Olympus umístěno na zadní straně fotoaparátu. Je to zejména díky malé tloušťce fotoaparátu. Podobně široké fotoaparáty kolečkem vybaveny vůbec nejsou, což je škoda. Olympus tímto tedy získává plusové body.

Nicméně nabídka režimů je velmi chudá, protože čítá všehovšudy šest položek. Fotoaparát tím dává dobře najevo, že se jedná o automat a na manuální hrátky si fotograf musí nechat zajít chuť, neboť nabídka možností ovlivnění není příliš bohatá. Nastavení ISO citlivosti, vyvážení bílé, korekce expozice a pár dalších režimů ale pochopitelně zůstalo.

Pod volbou SCN naleznete spoustu scénických režimů, mezi oběma fotoaparáty se liší jen neznatelně. Popisy funkcí jsou velmi krátké a nic neříkající, takže je pro tentokrát neuvedu.

Fotoaparát nabízí i výborný režim Panorama, který zejména ve své verzi "Spojit ve fotoaparátu 1" dělá focení panoramat opravdu hračkou. Fotoaparát zobrazí tečku, do které se musíte trefit a on už vše sám vyfotí a spojí. Spojování mu sice trvá dost dlouho, ale pokud použijete trochu delší ohnisko, rovnoměrnou expozici na všech třech snímcích, budete mile překvapeni výsledkem. Fotografie jsou k dispozici ve sníženém rozlišení cca 3296×856 pixelů.

Fotoaparáty nabízí videosekvence v maximálním rozlišení 640×480 pixelů při 30 snímcích za sekundu. K dispozici je bohužel pouze digitální stabilizace a digitální zoom, který je navíc poněkud skokový zejména u modelu Tough 6000. Zvuk je pouze mono a je v něm patrný zvuk větru.

Kvalita videosekvencí je výrazně podprůměrná, obraz není pěkný ani na výchozí zoom, natož na maximální digitální přiblížení. Smear efekt je typický pro svou třídu a přicloňování skokové.

Světelné vlastnosti poněkud vylepšuje zapnutá Shadow Adjustment Technology, která skokové přicloňování trochu zmírňuje. K dispozici jsou čtyři kvality videosekvencí.

Úroveň videosekvencí můžete posoudit na 17sekundové ukázce (25,7 MB). Nesmí chybět ani vodní ukázka o délce 14 sekund (21,7 MB).

Pro focení portrétů nabízí fotoaparát maximální 102mm ohnisko, což je dostatečné. K dispozici je rovněž širokoúhlé ohnisko 28 mm, takže ani fotografie většího množství lidí na krátké vzdálenosti nebude problém.

Tato fotografie byla pořízena při silném světle, což se bohužel odráží v silných přepalech na vlasech. Na snímku prakticky nenajdete jasový šum, barevný je však bohužel přítomen. Vysoké 12MPx rozlišení se zde bohužel nepodepisuje na zvýšených detailech, zejména vlasy jsou poněkud rozpité a jednotlivé pramínky lze spíše jen tušit.

Zde je snímek se zapnutým Shadow Adjustment Technology. Fotoaparát zapnul detekci tváří, poněkud zkrátil expozici, ale nemám dojem, že by právě v tomto případě vyrovnávání stínů zafungovalo. K tomu by byla potřeba silnějšího protisvětla. Snímek má opět barevný šum a není příliš ostrý.

Z nepochopitelných důvodů má snímek s bleskem nejdelší expoziční čas. Je tak nejvíce přepálený ve vlasech, na druhou stranu má nejvyváženější stíny. Nevýhodou blesku je jeho malý výkon, takže při nočním focení si užijete s bleskem překvapivě vysokých citlivostí a tedy zašuměných snímků. Za dne je schopen držet citlivost nízko a tento snímek dokazuje, že to občas jde i bez výraznějšího barevného šumu. Bohužel detaily zde opět nejsou viditelné. Objektiv a čip na 12MPx rozlišení nestačí, nepřináší nic navíc.

V interiéru jsem tentokrát zkoušel 10MPx verzi. Při citlivosti ISO 320 je zde už poněkud více šumu, a tak jsou vlasy poněkud rozmazané a neostré.. Lze si všimnout mírného efektu červených očí. Přestože má blesk malý výkon, na krátké vzdálenosti má tendenci poněkud přepalovat a je tak dobré si nechávat trochu odstup.

V režimu Beauty se pořídí dva snímky. Jeden výchozí, viz předchozí snímek, a druhý upravený touto funkcí. Ta má dle výrobce dělat krásnější portréty. Fotografie ukládá v rozlišení 2 megapixely a hodí se spíše pro dívčí a ženské tváře, kde vyhladí póry a vrásky. Tváře tak budou vypadat o něco mladší. Na mužském obličeji ale působí rozmazání pleti poněkud nepřirozeně.

Blesk patří k dosti slabým. Na ISO 100 chodbu osvítí jen slabě a ani úprava expozice nemá na snímek vliv. Slabší výkon dohání fotoaparát vyššími ISO citlivostmi.