Olympus mju Tough 6000 vs. 8000: 10 proti 12

Oba fotoaparáty dle výrobce disponují procesorem TruePic III. Měly by tedy být rychlejší než předchůdci. Zejména nedávno testovaný outdoorový model mju 1050 SW výkonem opravdu nepřesvědčil. Když dostanete nové outdoorové kompakty mju Tough 6000 a mju Tough 8000 do ruky, hned vám přijdou o něco rychlejší. Při dostatku světla zde nenajdete zbytečné prodlevy, kdy se nic neděje, ostření je rychlé, jen menu nabídky jsou pořád poněkud lenivější. Určitě tedy existují rychlejší fotoaparáty, ale svižnost fotoaparátů považuji za dostatečnou. Při testech byly použity 1GB Olympus xD M+ karty a pak Kingston microSD Class 4 karty v MASD-1 redukci.

Jak vidíte dle naměřených výsledků, Tough 6000 je z nějakého neznámého důvodu pomalejší. I tento model by měl mít procesor TruePic III, proč se tedy škube při nedostatku světla a pomaleji ukládá na kartu, nevím. Jde vidět, že microSD karty přinesou zejména u pomalejšího modelu Tough 6000 výkon navíc (především rychlé ruční snímání několika fotografií za sebou). U 12MPx přístroje není přínos microSD karty tak zřejmý, nicméně dovolí delší rychlé sekvenční snímání, u xD karty se mi nepodařilo snímat více než na 13 snímků. U klasického sekvenčního snímání microSD karta výrazně oddálí moment, kdy fotoaparát nestíhá ukládat na kartu, takže můžete prakticky pořád snímat plnou rychlostí 1,0 fps.

Celkově shrnuto, zatímco Tough 6000 se zatím pořád předváděl v trochu lepším světle (zejména co se týče šumu a zachování detailů), v problematice rychlosti dostává bohužel docela na frak.

Ačkoli fotoaparáty nemají příliš rozsáhlý zoom, 3,6× přiblížení považuji v této kategorii za dostatečné a pochválit musím také velmi příjemný rozsah, který začíná již od širokoúhlých 28 milimetrů.

Ačkoli objektiv má obecně trochu měkčí kresbu, udělá velkou radost absencí chromatické aberace. Dokonce ani na silně nasvíceném rohu střechy vpravo nahoře se aberace téměř nedočkáte. Problémem je spíše horší ostrost a kontrast v rozích obecně. Na citlivost ISO 50 je také poměrně dost barevného šumu ve stínech.

Přiblížení není kvůli 3,6× zoomu kdovíjak značné, ale pro základní potřeby postačí. I zde má fotoaparát trochu měkčí kresbu, chromatická aberace se pořád drží téměř na minimu. Lze ji trochu vidět kolem stínů dopravních značek na silnici, ale není to nic vážného a v tomto ohledu patří fotoaparáty k jedněm z nejlepších kompaktů, které lze sehnat. I zde je ve stínech vzhledem k nízké citlivosti poněkud více barevného šumu, než by bylo dobré.

Ještě pro takto malé snímky se dá digitální zoom použít, ale pro tisknutí fotografií bych to už rozhodně neriskoval. 5× digitální přiblížení je skutečně moc, fotografie pak působí dost rozpitě. Pokud nestačí zoom, využijte max. tak dvojnásobek digitálního, lépe ještě méně. Fotoaparát nabízí navíc tzv. Detailní zoom, který dle výrobce nezhoršuje kvalitu snímků jako digitální zoom. Je a není to pravda.

Jde v podstatě o to, že fotoaparát z 10 (resp. 12) Mpx snímku vyřeže 5 megapixelů. Těchto 5 megapixelů je tedy přesně též kvality jako původních 10 MPx. Jde tedy přímo o data z čipu bez interpolace jako u digitálního zoomu. Nyní dejme tomu, že máme stejný záběr. Jeden pořízený digitálním zoomem s interpolací s výsledným rozlišením 10 MPx a pak druhý snímek s detailním zoomem o rozlišení 5 MPx.

Když je budete tisknout na formát A4, v prvním případě máte 10MPx snímek, který již byl interpolován ve fotoaparátu (z 5MPx výřezu). Ve druhém případě máte ale pouze 5 MPx, takže musíte malou fotografii více roztáhnout, v podstatě tentokrát interpolujete při tisku. Obě metody tedy pořád pracují se stejnými 5 MPx získanými ze snímače, pouze u digitálního zoomu byla tato data interpolována a působí tak při bližším pohledu třeba na monitoru hůře.

Tentokrát přikládám ještě jednu reálnější scénu pro zoom. A abychom se podívali i na kvalitu snímků fotoaparátu mju Tough 8000, jsou tyto snímky pořízeny právě tímto 12MPx fotoaparátem. Záběr je tedy na nejširším 28mm ohnisku velmi dobrý, chromatická aberace se zde prakticky nevyskytuje. Nicméně si lze všimnout, že 12 megapixelů na malém snímači a poněkud zvláštní zpracovávání obrazu dává snímku docela zabrat. Kontury jsou rozpité, kresba je velmi slabá, linie jsou narušovány šumem, jeho barevná složka devastuje téměř vše, zejména tedy stíny.

Zde vidíte přiblížení 3,6× zoomem. Kvalita snímku působí o něco lépe, šum je méně znatelný, ale pořád degraduje některé detaily. Na krajích obrazu, zejména vpravo, dost klesá ostrost a kontrast.

Tady je krásně vidět, že digitální zoom na maximu není příliš dobrý nápad. Snímek působí neostře i při silném zmenšení na 500×375 pixelů.

Pro takový malý objektiv, jako je u těchto outdoorových fotoaparátů, může být protisvětlo dost výrazný problém. Při předcházejících snímcích jsme si ukázali, že chromatická aberace nejspíš nebude problémem, zajímavé však bude sledovat odlesky.

S odlesky již objektiv má trochu problémy. Nedá se obecně říci, že by na všech fotkách se sluncem nebo silným zdrojem světla byly, ale jsou tu často. Silně je umocňují zejména větve a různé překážky. Nyní se však podívejme na technologii Shadow Adjustment Technology, která má za úkol trochu prosvětlit stíny a celkově vylepšit expozici.

Zde získal snímek díky kratší expozici podstatně lepší oblohu s viditelnými mraky a má rovněž atmosféru, kterou jsem chtěl zachytit. Shadow Adjustment Technology tedy na první pohled funguje dobře (zdálo se mi, že u Tough 6000 obecně lépe vyvažuje), nicméně je zde ještě kvalitativní problém. Podívejte se na trávu a vyšlapanou část hřiště před brankou na původním snímku a na novém. S vyrovnáváním stínů je zde jen nějaká přeostřená kresba, která připomíná spíše fotografii převedenou do 256 barev.

Při použití Shadow Adjustment Technology (ve fotoaparátu vedeno jako Zména Stín včetně té gramatické chyby) lze využít pouze iESP ostření, sami si tedy nemůžete určit, na co se bude ostřit. Občas to zamrzí, většinou se ale místo ostření vybírá dobře. Dobré je, že tuto změnu lze aplikovat i na pořízené snímky, takže můžete zkoušet úpravy až po vyfocení. Nicméně s touto technologií nastavenou před pořízením snímku se může měnit i expozice, takže např. tuto změnu prezentovanou na dvou předchozích snímcích byste po vyfocení již nezrealizovali.

Zatímco na širších ohniscích jsou odlesky méně výrazné (obvykle méně patrné než na předchozích dvou snímcích fotbalové branky), na delších ohniscích začíná poněkud přituhovat. Fotografie přes stromy pak mohou klidně vypadat i takto se spoustou červených fleků okolo. Tough 8000 měl odlesky o něco silnější než Tough 6000. Na snímku si lze všimnout minimum chromatické aberace, na druhou stranu i přes minimální čas a minimální citlivost ISO se zde objevuje barevný šum na obloze.

Jak je vidět z náhledů na snímky v protisvětle, chromatickou aberací objektivy těchto outdoorových fotoaparátů opravdu příliš netrpí. Kontury mají jen velmi slabý modrý nebo fialový nádech, skutečně se tohoto problému nemusíte příliš obávat.