Olympus M.Zuiko Digital 14-150 mm F4-5,6

Fotoaparát Olympus E-PL2 ostří pomocí detekce kontrastu, nicméně i tak je ostření dostatečně rychlé, zejména na širších ohniscích, kde je fotoaparát schopen zaostřit za příjemných 0,45 sekundy. Na delších ohniscích je to už o něco horší, tam se časy pohybují lehce přes 0,8 sekundy, ale stále je to akceptovatelný čas. Problémy jsou při ostření za horšího světla, kdy to fotoaparátu s tímto objektivem zabere i několik sekund. Zed ale hodně záleží na podmínkách. Pokud mu i za špatného světla dáte k dispozici slušnou dobře viditelnou hranu, ostří rychle jako ve dne.

Na nejširším ohnisku je možno ostřit od necelých 20 cm, na delších ohniscích to pak roste téměř k 30 centimetrům (od přední čočky). Zvětšení objektivu pak postupně roste od cca 0,12× přepočteného zvětšení na nejširším ohnisku až po 0,5× zvětšení na maximálním ohnisku.

Maximálního 0,5× přepočteného zvětšení lze dosáhnout na nejdelším ohnisku 150 mm. Pro běžné "makro" se to dá určitě dobře použít.

Světelnost je srovnatelná s obdobným objektivem od Panasonicu. Proti objektivům zrcadlovek začíná na horší světelnosti F4, neboť "zrcadlovkové" objektivy zpravidla začínají na F3,5. I proto má tento Olympus v první polovině ohniskového rozsahu znatelně horší světelnost než již zmíněné objektivy (o 1/3 až 2/3 EV). Maximální clona je F22 v celém rozsahu, má 7 lamel.

V této části se podíváme na úroveň bokehu, tedy rozmazaného pozadí. Kvůli průměrné světelnosti nemůžete čekat nějak přehnaně malou hloubku ostrosti, úkolem tohoto testu je však otestovat kvalitu rozmazání.

Při dané hloubce ostrosti je bokeh docela příjemný, rozmazání vytváří rovnoměrná kolečka, jen výjimečně jsou ve tvaru amerických koblížků.

I s přicloněním je rozmazání docela pravidelné, úbytek jasu v odlescích je jen malý a kolečka jsou i nadále docela rovnoměrná.