Olympus M.Zuiko Digital 17mm 1:1.8

S ostřením budeme rychle hotovi. Máte tu podporu autofokusu i manuálního ostření. To lze zapnout jak v menu, tak posunutím ostřícího prstence blíže k sobě. Vazba je rychlá, a přesná. Využívá se ostřícího motorku MSC, který je velmi rychlý a tichý. U videa jej neuslyšíte.

Olympus tvrdí, že minimální ostřící vzdálenost činí 25 centimetrů od roviny senzoru, ale čísla v praxi jsou dost odlišná. V testu jsem neměl problém ostřit od výrazně lepších 16-17 centimetrů, což znamená zhruba 11 centimetrů od přední čočky. Maximální přepočtené zvětšení jsem naměřil s hodnotou 0,27× (Olympus udává 0,16×). Nicméně, ani tato hodnota není pro makro příliš vhodná a s fotografiemi malých detailů nepočítejte. S makro předsádkou Raynox DCR-150, která má 4,8 dioptrie, jsem se dostal na 14,5 cm od roviny čipu, což je jen o trochu blíže (cca 7 cm od roviny předsádky). Ostatně přepočtené zvětšení moc nevzrostlo a usadilo se na hodnotě 0,37×.

Na následujících snímcích přejdeme od strohých čísel k praxi a ukážeme si, co znamenají v praxi pro focení makra.

Sami vidíte, že to s makrem není moc slavné (ale musíme počítat s tím, že nejde o makro objektiv a nebyl pro snímky tohoto typu konstruován). Při plně otevřené cloně a nejkratší ohniskové vzdálenosti je obraz trochu méně kontrastní, ale přesto to patří spíše k nadprůměru. Líbil se mi jemný bokeh.

Jeden snímek více ze života. Větší přiblížení už objektiv nezvládne. Je to tedy pouze na větší objekty. Při nízkých clonách se v bokehu objevuje trochu chromatické aberace.

Vyzkoušel jsem makro předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptrie. Přiblížení o něco vzrostlo, na makro je to lepší, pořád ale stačí jen na větší objekty.

Irisová clona objektivu má 7 lamel. Světelnost činí F1,8, což je velmi pěkná hodnota, díky které můžete máznout pozadí i dobře fotit za horšího světla. Maximální možné přiclonění je na hodnotu F22.

Na následujících snímcích se podíváme na kvalitu bokehu (rozmazaného pozadí).

Při ostření na nejkratší vzdálenost s plně otevřenou clonou objektiv neumí fotit příliš ostře (podstatně lepší je to při ostření na větší vzdálenosti). Bokeh samotný je ale perfektní, krásně jemný a plný. Paráda.

Po přiclonění už bokeh není tak jemný, odlesky získávají mírný sedmiúhelníkový nádech a jejich kraje jsou výraznější než zbytek. I tak je ale bokeh docela pěkný.