Olympus M.Zuiko Digital 17mm 1:1.8
9.5.2016, Milan Šurkala, recenze
Micro Four Thirds fotoaparáty už mají rozsáhlou nabídku nejrůznějších objektivů. Dnes se podíváme na lehce širokoúhlý světelný objektiv Olympus M.Zuiko Digital 17mm 1:1.8. Má zajímavou konstrukci přepínání manuálního ostření.
Kapitoly článku:
- Ergonomie ovládání, technické údaje
- Autofokus, ostření, světelnost, bokeh
- Sférické zkreslení, vinětace, chromatická aberace
- Kresba v praxi
- Protisvětlo a optický zoom
- Noční a standardní scéna
- Galerie ilustračních snímků
- Závěr
Sférické zkreslení
Fotoaparát provádí korekce zkreslení a korekce jsou zaznamenané i v RAWu. Proto se v těchto formátech setkáte jen s velmi mírným sférickým zkreslením s hodnotou +0,6 %. Pokud ale RAWy otevřete v konvertoru, který korekce neprovádí, zjistíte, že objektiv zrovna moc rovně nekreslí a vykazuje hodně silné sférické zkreslení s hodnotou +5,4 %.
 JPEG |
 nekorigovaný RAW |
Vinětace
U nízkých clon je vinětace patrná, při F1,8 dosahuje téměř 1,5 EV. To je skutečně dost. Na druhou stranu charakter vinětace pomáhá dát důraz na objekt v prostředku díky tomu, že není příliš náhlá. Od F4 výše se pohybuje kolem hranice 0,7 EV.
Chromatická aberace
Nezapomeneme ani na úroveň chromatické aberace.
clona F1,8
clona F2,8
clona F5,6
clona F11
clona F11
Tato optická chyba je velmi podobná v JPEGu i RAWu, proto ukazuji jen JPEG. U nízkých clon se ve snímcích vyskytuje, není nějak extrémně výrazná (v zaostřené ploše), ale je tam. S trochou přiclonění rychle mizí. Podstatně viditelnější je ale v bokehu.
