Olympus M.Zuiko Digital 45mm 1:1.8

Objektiv vykazuje lehce znatelné poduškovité zkreslení s hodnotou -0,6 %. Není to tedy ještě tak silné, aby to vadilo, ale občas si toho přeci jen všimnete.

Radost rozhodně udělá míra vinětace. Ta je trochu patrná jen na plně otevřené cloně F1,8 se svými 0,7 EV. Už přiclonění na F2(!) sníží míru aberace na polovinu, tj. na méně než 0,4 EV a od této doby už téměř nepozorujete žádné významnější ztmavení rohů.

Proti obloze jsme také vyzkoušeli míru chromatické aberace.

Chromatická aberace má tendenci se vyskytovat na nízkých clonách, a to jak na zaostřených kontrastních hranách, tak i na těch mimo plné hloubky ostrosti. Situace je dobrá až někde kolem clony F5,6 a výše, kde je aberace méně výrazná. Nicméně plně se jí zbavíte až někde u clony F11.

V této kapitole se budeme věnovat kvalitě kresby. Začneme ostření na krátkou vzdálenost.

Objektiv kreslí opravdu pěkně. Při plně otevřené cloně je rohová ostrost poněkud horší a i střed by na tom mohl být trochu lépe, ale při F2,8 je už střed vynikající. Rohy jsou dobré od F4, s dalším přicloněním se dále zaostřují. Od clony F11 výše ale nastupuje difrakce. Potěšilo mě, že objektiv nevykazoval ani slabou známku chromatické aberace. Dále zkusíme ostření na větší vzdálenost.

Objektiv mě zde velmi mile překvapil. Dokonce i na plně otevřené cloně F1,8 jsou střed i rohy dostatečně ostré a při cloně F2,8 už dostáváme skutečně výborné detailní výsledky. S tímto objektivem se skutečně nemusíte bát fotit i na velmi nízkých clonách, osobně bych doporučil clonit na F2, kresbě to pomůže.