Olympus M.Zuiko Digital 9-18 mm F4-5,6

S objektivem se dobře ostří automaticky i manuálně. Elektronické ostření má přesnou a pohotovou vazbu, takže zde skutečně není problém. Autofokus je dostatečně rychlý, na širokém ohnisku jsem naměřil 0,4 sekundy, na dlouhém pak 0,45 sekundy. Ostření je velmi tiché.

Minimální ostřící vzdálenost postupně stoupá od cca 6 cm (od přední čočky) po necelých 10 centimetrů. To při 36mm ohnisku znamená maximální přepočtené zvětšení 0,28×, což je znatelně více, než udává výrobce. Ale i tak samozřejmě nepočítejte s nějakým výrazně dobrým makrem.

Zvětšení opravdu není velké, potěšila mě ale ostrost v zaostřené ploše. Pozadí se pochopitelně díky malému ohnisku a vysoké cloně (špatné světelnosti) moc nerozmazává.

Objektiv má 7lamelovou clonu s kruhovým otvorem. Světelnost začíná s F4 na 9mm ohnisku (18 mm přepočtených) a končí na F5,6 na 18mm (36 mm přepočtených). Jak je vidět z grafu, světelnost je tedy o něco horší než u širokoúhlejšího bratrského Panasonicu. Maximální hodnota clony je v celém rozsahu F22

Nyní se podíváme na kvalitu bokehu, rozmazaného pozadí.

S tímto objektivem se na rozmazané pozadí moc hrát nebude a jde to vidět i na bokehu, který je poněkud nerovnoměrný. Světelné odlesky mají výraznou konturu, ale poněkud slabší prostředek.

V podstatě totéž platí i pro vyšší clony. Kolečka jsou poněkud nerovnoměrná, pozadí jako takové je rozmazané docela dobře. Chválím, že si odlesky zachovávají kulatý tvar, což dokazuje skutečně kruhový tvar clonového otvoru.