Olympus OM-D E-M1 Mark II: krátké seznámení

I v tomto kratičkém testu se nezapomeneme podívat na kvalitu obrazu při různých citlivostech. Vyfotil jsem jednu scénu na dostupné citlivosti v JPEGu i RAWu. Ty pak byly převedeny přes Camera Raw se stáhnutým odšumováním na minimum.

 

 

 

Při nejnižší rozšířené citlivosti ISO 64 se pochopitelně nevyskytuje v podstatě žádný šum, vše je v pořádku.

Základní citlivostí senzoru je nicméně ISO 200. Obraz je čistý a bez šumu, což platí pro RAW i z něho odvozený JPEG.

Ani s citlivostí ISO 400 nejsou žádné problémy, na to má 4/3" snímač výkonu více než dost.

ISO 800 už začíná v RAWu přidávat trochu jasového šumu. JPEGy se začínají v méně výrazných oblastech trochu třepit, stále jde ale o velmi dobrou obrazovou kvalitu.

ISO 1600 zlehka přidává i barevný šum. JPEGy začínají být trochu vyhlazené, stále jde o slušně použitelnou citlivost, proti které nelze moc namítat.

Dostáváme se k citlivosti ISO 3200 a tady už jde vidět silnější šum v RAW formátu. Zpracování JPEGů je solidní, na snímek se dá stále koukat i přesto, že vidíme vyhlazování a třepení obrazu v některých detailech.

Dostáváme se pomalu na konečnou. Zde je už v RAWu hodně šumu, a to i toho barevného. JPEG jej ale velmi dobře potlačuje a co musím ocenit, je i to, že stále docela zachovává i ty správné barvy (ztráta saturace barev není nějak přehnaná).

ISO 12800 je už ale nad síly senzoru. Barevného šumu je v RAWu opravdu moc a odšumováním se už rozmyjí detaily a tentokrát už i barvy.

Nejvyšší citlivost ISO 25600 je v RAWu plná barevného šumu. Naopak JPEG je roztřepený, detaily nesouvislé a barvy opět mizí o trochu více.