Olympus OM-D E-M10 Mark II: podařené retro

Olympus OM-D E-M10 zvládá natáčet maximálně Full HD video s rozlišením 1920×1080 pixelů při 60 progresivních snímcích za sekundu. Využívá kodeku MPEG-4 AVC/H.264 a vedle klasické komprese je dokonce podporován i All-I záznam, což se moc často nevidí, obzvláště v levnějších CSC kategoriích.

V režimech PASM máte dosti omezené možnosti natáčení. Na expoziční hodnoty si nesáhnete, jedinou výjimkou je korekce expozice, kterou můžete nastavit před zahájením natáčení videa. Pomocí koleček to v průběhu natáčení neuděláte, Olympus ale nabízí možnost upravit ji při natáčení pomocí dotykového displeje. K dispozici je však také speciální režim videa, který je podstatně benevolentnější a dovolí vám nastavit spoustu vlastností a efektů. V menu si softwarově můžete vybrat kterýkoli z expozičních režimů (P, A, S nebo M), nechybí ani korekce expozice a možnost nastavit ISO citlivost. S výjimkou režimu M je k dispozici i automatická ISO citlivost.

Abyste viděli nastavené hodnoty, je potřeba začít je měnit, jinak je na obrazovce menu pro výběr efektů. Ani zde nelze kolečky upravovat expoziční nastavení v průběhu natáčení (kolečka lze použít pouze před zahájením natáčení), ale k dispozici je dotykové menu na displeji, kde lze nastavit vše, co je v daném režimu dostupné. Máte to v naprosté tichosti a bez otřesů. Dotykem na displej lze také polohovat ostřící bod a měnit tak místo zaostření. Je ale nutné říci, že fotoaparátu se nechce moc přeostřovat a pokud je na popředí, někdy se dost neochotně vrhá dozadu. A když je vzadu, k zaostření dopředu jej budete nutit dost těžko, zejména pokud jde o objekt, kolem nějž více prosvítá pozadí (např. listy stromu, květiny,...). Samotné ostření je ale krásně plynulé a tiché.

Stabilizace videa je výborná, zde Olympus předvedl hodně dobrou práci. K dispozici máte dvě formy stabilizace. Ta první kombinuje stabilizaci na čipu a digitální formu, druhá se pak spoléhá pouze na mechanickou formu na čipu. Každá z nich má své výhody i nevýhody. Ta první je účinnější, ale digitální vylepšení má i stinné stránky, což zjistíte velmi rychle při švenkování. Tento pohyb totiž považuje za třes, takže obraz udržuje na místě. Pak ale pochopí, že tentokrát je cílem se hýbat a nedržet obraz na stejném místě, takže obraz škubne a poté už drží váš pohyb. Nestává se to vždy, ale občas to nemile překvapí. Mechanická stabilizace bez digitální pomoci sice není tak účinná, ale zase je příjemnější při švenkování, kdy neškube.

Ukázka 4K time-lapse videa z fotoaparátu Olympus OM-D E-M10 Mark II..

Fotoaparát podporuje i natáčení zpomalených videosekvencí s rozlišením 640×480 pixelů při 120 snímcích za sekundu. Video je tedy 4× zpomalené. I ve Full HD si ale můžete hrát s rychlostí videa. Lze totiž nastavit jinou hodnotu snímkovací frekvence pro záznam a jinou pro ukládání. Takže např. můžete natáčet 24fps video a ukládat jej jako 60 fps (tedy jako zrychlené) nebo naopak natáčet 60fps video a uložit jej s 24 snímky za sekundu (tedy zpomaleně). Pokud se liší tyto dvě frekvence, fotoaparát nenahraje zvuk. Chcete-li tak jen mírně zpomalené video, i toto je možnost, jak to udělat (druhou možností je samozřejmě vše vyřešit na počítači v editoru videa a nemusíte se s tím vůbec trápit).

Ke stažení dávám tři testovací videosekvence. První je obecné video s testem stabilizace, zoomu, přeostření i rolling shutter efektu (51 sekund, 180 MB), druhé pak ukazuje zpomalené video natočené při 60p, ale uložené jako 25p (22 sekund, 60 MB). Nakonec je tu ještě jedno zpomalené VGA video (19 sekund, 32 MB).

Fotoaparát disponuje mechanickou stabilizací senzoru, k dispozici je stabilizování dokonce v 5 osách. Olympus hovoří o tom, že je schopna přinést 4EV účinek. V testu jsem použil 84mm přepočtenou ohniskovou vzdálenost.

Bez stabilizace nebyl problém vyfotit ostrý snímek při 1/60 sekundy, v zásadě ale nadpoloviční většina ostrých snímků vznikla i při 1/40 sekundy. Se stabilizací jsem neměl problém s focením ostrých snímků při 1/6 sekundy, vcelku dobrou úspěšnost jsem zaznamenal i při 1/5 sekundy. Naměřený účinek tedy lehce přesahoval 3 EV, což je rozumné číslo.

Detekce tváří je slušná, má i detekci očí (můžete si vybrat, zda má detekovat levé, pravé nebo jednoduše to bližší). Se 4/3" snímačem ale logicky nelze čekat dramatické mazání pozadí, obzvláště ne se setovým objektivem.

Při více detailním portrétu to ale není zlé, i při světelnosti F5,6 se pozadí přijatelně maže a především má snímek docela hezký trojrozměrný vzhled, který bych od setového objektivu na 4/3" snímači ani nečekal. Můžete si stáhnout RAW verzi snímku. Tam vypadají zejména vlasy být o něco celistvější.

Fotoaparát má interní vyskakovací blesk. Mnoho výkonu nepobral, má směrné číslo 8,2 při citlivosti ISO 200. Korekce je možná od -3 EV do +3 EV, pro zvýšení výkonu korekce potřebuje automatickou ISO citlivost. Jeho výkon ale můžete ovlivnit i manuálně a to od 100% maximálního výkonu až po 1/64. Olympus už tradičně potěší nadprůměrnými možnostmi ovládání blesku. Vedle automatiky, vypnutí, zapnutí, synchronizací na první nebo druhou lamelu a manuálního ovládání, tu máte zajímavosti v podobě krátkého synchronizačního času 1/250 sekundy, podporována je i vysokorychlostní synchronizace do 1/4000 sekundy, nechybí ani možnost bezdrátového ovládání blesku. S efektem červených očí jsem se téměř nesetkal, maximálně se dočkáte tmavě červeného nádechu.

U fotoaparátu najdete také bezdrátové Wi-Fi rozhraní. To dovoluje dálkové ovládání přístroje, kopírování snímků nebo logování GPS souřadnic na mobilním telefonu a jejich přenos do fotoaparátu.

Aplikace Olympus Image Share slouží k propojení telefonu a fotoaparátu. Ten zobrazí QR kód, díky čemuž je spojení okamžitě nakonfigurováno. Test proběhl s telefonem Samsung Galaxy S III mini. Občas se stávalo, že připojení vypadlo, aplikace odmítla nastavit vybrané expoziční parametry a obecně odezvy byly příliš dlouhé. Pokud se ale obě zařízení "dobře vyspala" a neměla komunikační problémy, aplikace fungovala pěkně a nabídne rozumné možnosti.

Nastavit lze základní expoziční parametry, můžete si i vybrat, který expoziční režim chcete použít. Vedle tohoto lze nastavit také samospoušť, sekvenční snímání, místo ostření a vyvážení bílé.

Vlevo vidíte malou šipku, kterou lze zobrazit menu pro digitální zoomování. Odezva je poněkud pomalejší, a tak přesné zazoomování není vždy úplně nejsnazší.

Dále lze připojení obou zařízení využít ke zobrazení fotografií na fotoaparátu a překopírovat je do smartphonu.