Olympus PEN E-PL2: PEN počtvrté a zase lépe

Fotoaparát má klasické ostření na bázi detekce kontrastu, tedy jako u běžných kompaktů. K dispozici je autofokus i manuální ostření. Co se týče manuálního ostření, v menu si můžete zapnout 7× zvětšení náhledu pro snazší práci, takže přesně vidíte, zda máte plně zaostřeno nebo ne. Za dobrého světla je díky této vychytávce manuální zaostřování opravdu hračkou. Otázkou je, zda si nechat náhled automaticky zvětšovat nebo jen na vyžádání. Protože je 7× zvětšení přeci jen příliš, osobně bych doporučoval nejprve nahrubo ostřit bez zvětšení a až pak si nechat zvětšit náhled a přesně doostřit. Za horšího světla je ale šum opravdu hodně vysoký a přesné zaostření je velmi obtížné. Mám dojem, že Panasonic má toto vyřešeno lépe, byť používá totožný snímač.

Autofokus nabízí klasické jednorázové ostření, které může samo vybírat jeden z 11 ostřících bodů (s relativně dobrou úspěšností), rovněž si můžete vybrat sami z těchto jedenácti bodů. Navíc je možno stisknout tlačítko lupy a polohovat ostřící bod s úplnou přesností. K dispozici je i průběžné ostření, které mě potěšilo velmi slušnou rychlostí, a to i za dost špatného světla. Nechybí ani autofokus s možností ručního doostření. Jako poslední je zde AF tracking, tedy sledování objektu. To už sice tak dobré není, ale občas trochu pomůže. Co se týče rychlosti, 14-150mm objektiv mě po zkušenostech s prvním PENem E.P1 a 14-42mm objektivem velmi mile překvapil, za dne ostří velmi slušně. Za horšího světla je to ale podstatně horší a zdlouhavější.

Možnosti nastavení expozice jsou více než bohaté. K dispozici máte měření ESP, integrální se zdůrazněným středem a bodové. Co se týče režimů, je zde celá čtveřice PASM. Tedy automatika, priorita clony, času a plný manuál. Možnosti nastavení jsou opravdu velmi bohaté. Vezměme si na příklad citlivost. Ta nabízí rozsah od ISO 200 do ISO 6400, a to po 1/3EV nebo 1EV krocích dle nastavení. Automatice můžete libovolně nastavit rozsah, ve kterém se má pohybovat. Horní hranicí tedy snadno ovlivníte kvalitu snímků za horšího světla (nižší maximální ISO sníží šum, ale zvýší pravděpodobnost rozmazané fotografie). Zároveň můžete nastavit, zda se automatické ISO bude týkat jen PAS režimů nebo všech čtyř PASM, tedy i manuálního režimu.

Expoziční časy mohou nabývat hodnot 1/4000 s až výborných 60 sekund, k dispozici je až půlhodinový bulb režim. To zní velmi slibně. Co se týče volby časů a citlivosti, automatiku považuji za velmi inteligentní. Částečně spoléhá na účinek stabilizace a volí delší časy než by vyžadovalo pravidlo převrácené hodnoty ohniska, nijak to ale nepřehání a nepovažuje stabilizaci za všemocnou. Při 300mm ohnisku se tedy snaží držet časy kolem 1/200 sekundy.

U testovaného objektivu M.Zuiko Digital 14-150mm F4,5-5,6 jsou hraniční světelnosti víceméně srovnatelné s konkurencí. zrcadlovkové však začínají na lepších F3,5. Proto není divu, že zejména na širších ohniscích jsou zrcadlovkové ultrazoomy mnohem světelnější (o 1/3 až 2/3 EV, což není zas tak málo), na delších ohniscích se to ale srovnává a objektiv patří k průměru. Maximální clona je F22 v celém rozsahu ohnisek.

Můžete využít korekci expozice v rozsahu od -3 EV do +3 EV. Chválím, že vedle grafu expozice se upravuje i náhled na displeji a stáhnutá expozice znamená i tmavší obraz na displeji. Totéž se týká i manuálního režimu expozice, kdy vždy víte, jak bude snímek vlastně exponován. Pokud je pod(pře)expozice snímku více než 3 EV, displej už jas neupravuje, abyste vůbec viděli, co fotíte. Dále nechybí expoziční bracketing, a to ve velmi bohatém nastavení 2, 3 nebo 5 snímků s rozdíly expozic 1/3 EV, 2/3 EV nebo 1 EV a 7 snímků s rozdíly 1/3 EV nebo 2/3 EV.

Fotografické režimy můžete volit na hlavním ovládacím kolečku.