Olympus PEN E-PL5: s výkonnějším srdcem

Ostření u nových PENů je mnohem dále než u těch prvních. Možnosti nastavení jsou ale i nadále velmi obsáhlé, daleko za možnostmi jiných konkurenčních CSC fotoaparátů, všechny možnosti snad ani není možné v rámci recenze popsat. Začneme klasickým ostřením S-AF, což je typické jednorázové ostření v momentě namáčknutí spouště. Dále tu najdete průběžné ostření C-AF, které sice občas obrazem trochu pulzuje, ale jinak pracuje rychle a přesně, menší problémy začíná mít až na nejdelší ohniskové vzdálenosti při velmi špatném světle.

K dispozici máte i manuální ostření MF. Díky slušnému rozlišení displeje a dobrému zobrazení náhledu se dá vcelku dobře ostřit i bez zvětšování náhledu, pochopitelně se zvětšením je to mnohem snazší. Za velmi špatného světla (stíny v žárovkou osvětlených interiérech) zejména na delších ohniskových vzdálenostech čekejte obrovské množství šumu, ale i přesto je překvapivé, že se dá často i v této změti rozlítaných pixelů zaostřit. Dále je tu kombinovaný režim S-AF+MF, tedy možnost manuálního doostření po zaostření autofokusem. Jako poslední je tu C-AF TR, nebo průběžné ostření se sledováním objektu. To pracuje solidně, za horšího světla občas nechce přeostřovat, se sledováním objektu ale nemá problém.

Výběr ostřících bodů je rovněž bohatý na nastavení. Máte zde 35bodovou automatiku, která pracuje velmi spolehlivě, trochu to ale záleží i od režimu (v některých fotografických režimech má raději centrální bod). Přepnutí na manuální výběr je velmi snadné. Jednou z možností je levé tlačítko na čtyřsměrném ovladači a pak už jen rychle naklikat požadovaný AF bod. Vynikající je možnost zapnout zpátky automatiku, ta se volí po každém najetí AF bodu do rohu. Tedy klikáte např. směrem doprava až dojdete k nejpravějšímu AF bodu. Další klik doprava zvolí celoplošnou automatiku, další klik pak jeden bod v následujícím řádku. Na rozhraní každé hrany, a to ať vodorovné nebo svislé se zapíná automatika. Detekce tváří je rychlá a přesná.

V menu lze nastavit spoustu detailů jako trvalé doostřování náhledu, styl zamykání expozice a ostření při namáčknutí a domáčknutí spouště u režimů S-AF, C-AF a MF zvlášť, restartování zaostření při vypnutí přístroje, směr ostření u manuálního režimu (zda se směrem dál ostří doprava nebo doleva), automatické zvětšování náhledu při manuálním ostření a podobně. Úspěšnost ostření hodnotím jako velmi dobrou a totéž platí i o rychlosti. Se 14-42mm II R objektivem je to záležitost na zhruba 0,15 sekundy, což jsou vynikající časy.

Možnosti nastavení expozice jsou rovněž velmi rozsáhlé a i v následující podkapitole se jim budeme podrobněji věnovat. Vězte tedy, že zde máte automatiku, prioritu clony, času a plný manuál. Ten navíc podporuje i režim bulb (focení po dobu stisknutí závěrky až do 30 minut - maximální možný čas lze omezit v menu) a live time režim, který fotí od prvního do druhého stisknutí závěrky. První stisk spustí expozici, druhý ji ukončí. Slovíčko "live" je v názvu proto, že se na displeji průběžně ukazuje již nasnímaná verze snímku. Postupně tak vidíte, jak se sbírá světlo a snímek se prosvětluje. Vynikající nápad.

Měření expozice může být vícesegmentové ESP, integrální se zdůrazněným středem, bodové, bodové (high-key) a bodové (low-key). Poslední dvě se tedy snaží o tmavý, resp. velmi světlý snímek. Měření je v zásadě spolehlivé, pochopitelně občas neuškodí automatice trochu pomocí korekcí, která má dostatečný rozsah od -3 EV do +3 EV.

Expoziční časy mají rozsah od 1/4000 s do 60 sekund. Citlivosti pak mohou nabývat hodnot od ISO 200 do ISO 25600 po 1EV nebo 1/3EV krocích (v závislosti na nastavení v menu). Automatice můžete přiřadit libovolný rozsah, ve kterém se může pohybovat a můžete omezit jak minimální, tak i maximální citlivost. Automatika ISO citlivosti může fungovat dokonce i v manuálním režimu expozice.

Rozsahy clon závisí na použitém objektivu. Testovaná 14-42mm II R má světelnost F3,5 až F5,6, maximální hodnota clony je pak v celém rozsahu F22. Přišlo mi, že automatika zbytečně moc cloní, v podstatě nejraději má F9, což mi s ohledem na 4/3" čip a 16 megapixelů přijde trochu moc vysoko (osobně bych kvůli difrakci i kresbě upřednostňoval tak F7,1, nejvýše F8). Fotoaparát nabízí expoziční bracketing pro 2, 3 nebo 5 snímků s rozdílem expozic až 1 EV, dokonce je možné vyfotit i 7 snímků, pak je maximální rozdíl expozice 0,7 EV. Je zde i funkce "proti nárazu", která opožďuje spuštění expozice po otevření první lamely závěrky o 1/8 až 30 sekund.

Fotografické režimy můžete zvolit na horním kolečku.