Olympus SP-570UZ: uspěje první 20× ultrazoom v testu?

Příslušenství

Fotoaparát dorazil do redakce v trochu jiném složení, než je běžně k dispozici. Dostali jsme jej v úhledné fotografické brašně s nabíječkou baterií, nicméně nebyly k dispozici řemínky ani CD se software.
K dispozici je kromě fotoaparátu AV a USB kabel. Manuál je vcelku přehledný, jen to chce jako navigaci používat popisy jednotlivých tlačítek fotoaparátu, odkud se již dostanete snadno k těm funkcím, které chcete znát. Krytka na objektiv je poněkud nešikovná, tlačítka na odjištění nejsou na první pohled patrná, tudíž ve spěchu máte co dělat, abyste se jí zbavili.

Výdrž baterie

Fotoaparát je napájen čtveřicí AA baterií. Toto řešení nemám příliš v lásce zejména z důvodu špatného odhadu výdrže nabití. Bohužel Olympus SP-570UZ je doposud nejhorší fotoaparát co se týče informování o nabití, se kterým jsem se setkal. Indikátor stavu baterií má totiž pouze dva stavy. Komu by to bylo málo, můžu říci, že ve skutečnosti je jen jeden. První stav je plné nabití a druhý stav označuje vybití. Ten však uvidíte pouze v tom momentě, kdy se baterie odporoučí a fotoaparát vypne. Indikátor tedy neplní ani trochu svoji funkci a tak ani nemrzí, že se vlastně téměř nezobrazuje (ukáže se vždy jen na chvíli při přechodech v menu).

Na druhou stranu musím pochválit výdrž. Čtyři AA baterie Varta s vyšším napětím 1,25 V a kapacitou 2700 mAh zvládly napájet fotoaparát velmi dlouho. Na jedno nabití vydržely pořídit asi 400 - 500 fotografií, což je velmi pěkné číslo. Výrazně však doporučuji nosit sebou sadu náhradních baterií, protože nikdy nevíte, kdy fotoaparát vypoví službu. Ale tu díky dobré výdrži vypoví opravdu jen zřídka.

Dodaný software

Protože fotoaparát byl dodán do redakce bez softwaru, byl jsem nucen fotografie nahrávat do PC přímo. Výborné je, že fotoaparát se zpřístupní ihned po zasunutí USB kabelu, aniž by se musel zapínat. Po skončení přenosu se sám navíc automaticky vypne.

Zobrazení LCD

HyperCrystal LCD displej má úhlopříčku 2,7 palce a rozlišení 230 000 pixelů. Pozorovací úhly jsou dobré, ve většině světelných podmínek je obraz dobře vidět. Velmi ostré slunce je však pochopitelně pohroma a na displeji nejde vidět takřka nic.


Zobrazení na LCD je poměrně dobré a přehledné, i když s větším množstvím zobrazených informací to přestává platit. Navrchu nalevo najdete indikátor režimu focení, poté blesk, tichý režim, stabilizace, dále makro a shadow adjustment (poslední dvě nejsou na fotografiích), ikonka NR informuje o zapnuté redukci šumu. V pravém horním rohu se pak zelenými indikátory AEL a AFL zobrazuje případný zámek expozice / zaostření, občas zde problikne ikonka stavu baterie a případně červeným bliká nabíjení blesku. Dále je zde úprava intenzity blesku a trojice ukazující úpravu sytosti, ostrosti a kontrastu. Na fotografiích pak dále nejsou zobrazen indikátory přídavného objektivu, zvuku, druhého času a budíku (docela zajímavá funkce na fotoaparát). Velké číslo vpravo dole signalizuje počet fotografií, které se ještě vejdou na kartu, resp. délka videa, které lze ještě pořídit. V případě záznamu na interní paměť se ukáže signalizace "IN". Dále je to hodnota clony, expozičního času (nad nimi případně indikátor samospouště) a expoziční kompenzace. Zezdola nahoru v levé části je pak kvalita fotografií a rozlišení, dále měření expozice, citlivost, vyvážení bílé (případně v manuálním režimu nastavení přidané červené nebo modré) a nakonec sériové snímání (opět zde není zobrazeno).


Na první fotografii vidíte indikaci zoomu. Můžu říci, že ta je hodně nepřesná. Jde však o to, že výrobce zjemnil a zpřesnil chod u kratších ohnisek, kdežto ta delší jsou naopak zobrazována jen velmi přibližně. Čtvrtinový status přiblížení by logicky odpovídal zhruba 5× násobnému zoomu, v praxi však odpovídá sotva 2× násobnému. Indikátor v polovině značí pouze 5× násobné přiblížení. Napravo je pak vidět práce s manuálním zaostřováním. Políčko by mohlo být kapánek větší a zejména by celý fotoaparát mohl být nastaven pro rychlejší ostření. Přeostření jen o pár metrů je dílem desítek vteřin a manuální ostření je tedy tak nešikovné, že se dá označit za naprosto nepoužitelné pro práci.


Další fotografie ukazuje práci s několika nabídkami při focení, zde se jedná konkrétně o nastavení sériového snímání. Další pak ukazuje natáčení videa. Je vidět zbývající čas, vlevo pak kvalita a framerate.


Z dalších fotografických možností zde můžete vidět pořizování panoramat. O pár sekcí výše je vidět první varianta, zde je varianta druhá. V levé části je kousek předchozí fotografie, je vidět, že jsem ji umístil trochu níže a přesně nepasuje. Ve fotografii napravo vidíte průvodce se čtyřmi náhledy. Ten, který vyberete jako nejlepší, se automaticky nastaví a použije. Nejužitečnější je zde asi vyvážení bílé, na fotografii je však úprava expozice.


Zde lze vidět, jak se výsledné fotografie dají prohlížet, bohužel žádné automatické natáčení fotografií na výšku se nekoná. K dispozici jsou pouze základní údaje o nastavení fotografie. Vpravo je pak detailní ukázka pořízené fotografie.

Menu

Ukázat všechna menu fotoaparátu by vyšlo na celý článek, proto se věnuji pouze základnímu dělení nabídek. Jejich přehlednost není nejlepší a občas vadí zejména rozlehlost nastavení. Však posuďte sami.


Vlevo je základní menu přístupné po stlačení tlačítka Menu. Foto menu a Nastavení obsahují prakticky veškeré nastavení fotoaparátu. Další položky jsou vyloženě jen paběrky, kde lze nastavit jednu z několika málo hodnot. U Kvality obrazu to je JPEG, RAW, JPEG+RAW, u Panorama tři módy, Tichý režim má nabídku Ano / Ne a SCN je k dispozici pouze u nastavení kolečka na SCN mód. Reset pochopitelně vše vynuluje. Tyto nabídky kontrastují s již zmíněnými Foto menu a Nastavení, které jsou pětistránkové. Vpravo je nastavení zobrazování fotografií. Osobně bych čekal mazání všech fotografií na kartě dvojím zmáčknutím mazání, nicméně zde se musí člověk ponořit do menu.


Jak je vidět, každá stránka menu se skládá z pěti stránek, přičemž na stránce je pět položek. Nastavování v těchto menu je tak poněkud složité a zdlouhavé. Co však bude budoucí majitele fotoaparátu Olympus SP-570UZ asi opravdu hodně štvát, je vysoká provázanost jednotlivých položek a závislostí jednotlivých nastavení. To jak jednotlivé volby ovlivní možnost výběru těch dalších je občas až neskutečné. Mnohokrát jsem měl obrovské problémy získat kýžené nastavení a přemýšlel, co jsem v poslední době zase nastavil, že zrovna teď nemůžu danou funkci použít. Fotoaparát si navíc prakticky všechna nastavení i po vypnutí pamatuje. Překvapivě i makro režim, takže až najednou nepůjde zoomovat, zkontrolujte, zda nemáte zapnuté supermakro. Až nebudete moci fotit do RAWu, zkontrolujte, zda nemáte zapnutý digitální zoom. Samozřejmě mnoho vazeb je logických, ale některé jsou na první pohled nelogické a člověk musí vše dlouho zkoumat. Tlačítko Reset očividně má své opodstatnění.


Levá obrazovka ukazuje scénické režimy, které jsou doplněny o pěkné fotografie a po zhruba pěti vteřinách se objeví i stručný popis daného režimu. Pravá obrazovka ukazuje rychlé menu, které se objeví po stisku tlačítka OK/FUNC. Vzhledem ke složitým menu je toto vítané zrychlení práce a poměrně přehledné. Olympus si za něj rozhodně zaslouží pochvalu, leč ani zde není vše nejrůžovější, šipkami se logicky pohybuje v menu, hodnoty se upravují pravým kolečkem. Jsou zde hlavní funkce a nastavování je poměrně rychlé, i když překlikům jsem se stále nevyhýbal.