Panasonic Lumix DMC-FZ18E-K: Fotobrašna do kapsy

Sférické zkreslení a vinětace

Po stránce sférického zkreslení a vinětace se mají ostatní výrobci od Panasonicu (vyrábějícího v licenci Leica) co učit. Objektiv i přes široké počáteční ohnisko 28 mm (ekvivalent kinofilmu) podává výborný výkon s minimálním soudkovitým zkreslením. Na nejdelším ohnisku 504 mm je takřka neznatelné poduškovité zkreslení.

Stejně úchvatné výsledky objektiv podává i v testu vinětace. Tmavnutí rohů je sice přítomné, avšak téměř neznatelné, a to i na nejširším ohnisku.

Kresebnost objektivu

Širokého rozsahu u zlomových objektivů bývá dosaženo vždy za cenu ztráty kvality obrazu a je jen na fotografovi, jestli je tyto kompromisy ochoten akceptovat. S objektivem Panasonicu FZ18 se ale výrazných kompromisů bát nemusíte. Na nejširším ohnisku jsme naměřily velmi pěkných 1650 lph. Kresba je nejlepší na ohniscích 50 – 130 mm (ekvivalent kinofilmu), kde jsme z testovacích obrazců odečetli až 1750 lph.
K poklesu kvality dochází až na nejdelším ohnisku, které však většina fotografů bude patrně využívat spíše sporadicky. I zde však objektiv dosáhl důstojného výsledku 1650 lph. Kresebnost objektivu můžeme označit mezi kompaktními fotoaparáty za lepší průměr, na ultrazoom se však jedná o zcela vynikající výsledek.

Protisvětlo

Objektivy s extrémně širokým rozsahem mívají běžně potíže v protisvětle. Obzvláště kvůli příliš složité optické konstrukci. Panasonic však v protisvětle nijak nezklamal. V protisvětle dochází jen k mírnému lokálnímu snížení kontrastu a reflexům v úhlopříčce záběru.
Dobrých výsledků je dosaženo už při mírném zaclonění. Při focení s otevřenou clonou je sice přenos kontrastu subjektivně o něco horší, na druhou stranu při expozici se světelným zdrojem v záběru nastaví fotoaparát málokdy otevřenou clonu.

Digitální šum

Procesor Venus Engine III bývá mnohdy právem obviňován z přílišné redukce šumu. Panasonic FZ18 je ale ultrazoom s pokročilými funkcemi a dovoluje upravit redukci šumu uživatelsky v pěti stupních (přirozené nastavení, o dva stupně silnější, o dva stupně slabší). Protože to fotoaparát umožňuje, doporučuji nastavit co nejnižší redukci šumu. Množství barevných fragmentů je sice vyšší, avšak s nejnižším nastavením redukce jsou fotografie plné jemných detailů až do citlivosti ISO 800. Dokonce ani na nejvyšší nastavení ISO 1250 a ISO 1600 nedochází k tvorbě cizorodých artefaktů a struktur typických pro fotografie se silnou redukcí šumu.
Odvrácenou stranou nejnižšího nastavení redukce šumu jsou jeho známky i na nejnižší citlivosti ISO 100. Nárůst šumu je však pozvolný a fotografie jsou zcela bez problémů použitelné do ISO 400 a také snímky exponované při ISO 800 jsou s malým přimhouřením oka kvalitní. Nejvyšší citlivosti ISO 1250 a ISO 1600 jsou postiženy výrazným šumem, který je velmi rušivý, avšak fotografie jsou s nejnižší nastavenou redukcí šumu i na tyto vysoké citlivosti plné detailů.

Barevné podání a vyvážení bílé

Všechny fotografie v této recenzi (vyjma testu vyvážení bílé) byly exponovány s nastaveným automatickým vyvážením bílé. Elektronika fotoaparátu s obrazovým procesorem Venus Engine III podává velmi dobré výsledky téměř za všech okolností. Fotografie pořízené při běžném nastavení jsou lehce přesaturované, líbivé. Při běžném fotografování není tato vlastnost nijak naškodu, jen při pořizování nočních snímků není zvýšená sytost barev to pravé. Saturaci je však možné ovládat v menu přes položku nastavení snímku.
Vyjma automatického nastavení vyvážení bílé je k dispozici pět přednastavených šablon (denní světlo, stín, zataženo, žárovka) a dvě uživatelská nastavení, která jsou u kompaktu nadstandardem. Naopak absence vyvážení bílé pro zářivku bude mnoha fotografům chybět, zvláště pak když konkurenční fotoaparáty tímto nastavením disponují.

Měření rychlosti

• první snímek: 2,24 sekundy (nejdéle trvá vysunutí objektivu, pak fotoaparát reaguje svižně
• snímek bez namáčknutí: 0,64 sekundy (při dobrých světelných podmínkách na široké ohnisko; na delších ohniskových vzdálenostech je čas odvislý od rychlosti AF)
• snímek s namáčknutím: neměřitelné (méně než 0,1 sekundy)
• přezoomování celého rozsahu: 2,46 sekundy
• sériové snímání: v rychlém sledu exponuje 4 snímky za 2,34 sekundy (tj. 1,71 snímku za vteřinu)
• sériové snímání v nekonečné řadě: exponuje nekonečnou řadu rychlostí 1,53 snímků za sekundu
• vypnutí: 1,15 sekundy

Rychlostní parametry fotoaparátu jsou na velmi dobré úrovni. Za krátkou prodlevu expozice bez namáčknutí vděčí ultrazoom rychlému autofocusu.

Noční fotografie se stativem

Scénický režim noční krajina není mezi scénickými režimy pod položkou SCN na hlavník kruhovém voliči, ale pod ikonou nočního portrétu. Noční krajina pak figuruje jako speciální režim nočního portrétu. Fotografie je exponována zcela korektně, bez přepalů ve světlech a s prokreslenými stíny. Snímek je mírně přesaturovaný, sytost barev je ale možné uživatelsky upravit.

Snímek se standardní scénou

Na fotografii katedrály sv. Petra a Pavla (především na cihlové zdi v popředí) se projevila výborná kresebnost objektivu Leica ve středních ohniscích. Expozimetr fotoaparátu se nenechal zmást velkým podílem oblohy na snímku a exponoval scénu korektně se stíny prokreslenými až do detailů. Na hraně věže a oblohy je vidět dvojitá linie, negativní pozůstatek softwarového doostřování. To však není nijak výrazné (měli jsme již v redakci podstatně horší exempláře) a pokud by někomu vadilo, lze jej uživatelsky upravit nástrojem nastavení obrazu v menu fotoaparátu. Snímek byl jako vždy exponován se standardním nastavením fotoaparátu při nejnižší citlivosti. Jen v menu byla nastavena nejnižší míra redukce šumu (jak již bylo zmíněno výše), stejně jako u všech ostatních fotografiích v této recenzi.