Panasonic Lumix FZ1000: legenda je zpátky

JPEGy i RAWy otevřené v moderních RAW konvertorech nemají se zkreslením výraznější problémy. Na nejširší ohniskové vzdálenosti vykazuje mírné sférické zkreslení s hodnotou +1,2 %, na nejdelší pak +0,1%, Mnohem zajímavější je ale skutečný RAW. Takový můžete získat jen v některých RAW konvertorech. Na nejširší ohniskové vzdálenosti dostanete úplně jiný obraz než v JPEGu. Zkreslení dosahuje velmi vysoké hodnoty +9,3 % a vidíte také to, že dochází k výraznému ořezu a roztáhnutí obraz na 20 megapixelů. Podle mých měření se vyřeže prostředních zhruba 17 megapixelů, které se roztáhnou na 20 MPx a ještě dojde k nutné výrazné korekci zkreslení.

Vinětaci (tmavé rohy) si lze všimnout při plně odcloněném objektivu, kde dosahuje 0,65 až 0,95 EV podle clony a podle toho, zda fotíte do RAWu nebo JPEGu (JPEGy mají na nižších clonách asi o desetinu EV mírnější vinětaci. Na dalších ohniskových vzdálenostech si už tuto vadu nevšimnete.

Nyní se budeme věnovat kresbě objektivu v praxi. Začneme focením na krátké vzdálenosti v řádu desítek centimetrů.

Se středem nejsou žádné potíže, rohy mají ostrost trochu horší. Kontrast je trošku nižší, je zde i chromatická aberace.

S prodloužením ohniskové vzdálenosti na 40 milimetrů rohy ztrácí na nižších clonách ostrost, ale přicházejí o chromatickou aberaci, což je dobře. S přicloněním se ostrost rohů zlepšuje. Jak je vidět, při vyšších clonách se pomaličku vkrádá difrakce obrazu.

63mm ohnisková vzdálenost je na tom podobně. Nízké clony trpí na neostrost, přiclonění toto trochu zlepšuje. Prostředek je v pořádku a chromatická aberace je rovněž takřka neznatelná.

I u 122mm ohniskové vzdálenosti jsou rohy trochu slabší, clonění pomáhá tuto vadu aspoň trochu zmírnit.

S 221mm ohniskovou vzdáleností jsou na tom rohy o něco lépe, i při plně otevřené cloně jsou docela ostré. Chválím také absenci chromatické aberace.

Maximální zoom znovu vrací do hry rohovou neostrost. Clonění ji lehce potlačuje, ale přináší zase difrakci (celoplošnou neostrost).

Při focení na delší vzdálenosti je prostředek opět dostatečně ostrý, rohy jsou kapánek horší, ale není to žádný průšvih, spíše naopak.

U 40mm ohniskové vzdálenosti je střed výborný, rohy jsou na tom jen o trochu hůře, clonění to už moc nevylepšuje. Záležitost ale není celoplošná, jak je ostatně vidět na snímcích hran (nahoře a dole v prostředním sloupci).

U 63mm ohniskové vzdálenosti jsou středy opět velmi pěkné, tentokrát jsou ale velmi dobré hrany a rohy jsou dost slušné.

Okolo 105mm ohniskové vzdálenosti se rohy opět tváří dost slušně i při odcloněném objektivu.

Rovněž u ohniskových vzdáleností přes 200 mm je celoplošná ostrost solidní bez nějakých výraznějších optických vad. Dobrá práce.

Při maximálním zoomu je střed solidní, ale rohy jsou horší. Dokonce ani hrany na boku nejsou plně ostré.

Zde se budeme věnovat chromatické aberaci na kontrastních hranách.

Na některých hranách se objevuje lehce fialový nádech, s přicloněním se moc nesnižuje, ale nejde o výrazný problém.

Podobně je to i u 39mm ohniskové vzdálenosti. Chromatická aberace je minimální, jen občas se vyskytuje lehce fialový nádech.

66mm ohnisková vzdálenost znovu trpí jen na lehce fialové nádechy některých kontrastních hran.

V podstatě totéž platí pro 122mm ohniskovou vzdálenost, přidává se trochu žluté.

Při 221mm ohniskové vzdálenosti se nic nemění, zůstávají lehce namodralé či fialové nádechy některých hran, ale není to nic vážného a objektiv v tomto ohledu velmi příjemně překvapuje.

U maximálního zoomu je opět vidět namodralý nádech některých hran, v bokehu jde spíše o lehce nažloutlou. Slušná práce.