Panasonic Lumix FZ2000: ultrazoom nebo profi kamera?

Fotoaparát využívá služeb hybridní optické stabilizace, která může pracovat až v 5 osách. Test stabilizace probíhal se 160mm přepočtenou ohniskovou vzdáleností.

Výsledky byly trochu zvláštní. Už u 1/30 sekundy jsem měl poměrně dost neostrých snímků, ale situace se s delšími časy nijak zvlášť nezhoršovala, spíše jsem měl naopak pocit, že kolem 1/15 sekundy bylo ostřejších snímků ještě více. Posledním časem, kdy jsem byl schopen vyfotit nadpoloviční většinu ostrých snímků, byla 1/6 sekundy, což je pěkné číslo.

Dle pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenost bych měl ostré snímky snadno pořizovat při 1/160 sekundy, osobně se mi to ale dařilo i při jedné setině a nadpoloviční úspěšnost jsem stále dosahoval i kolem času 1/60 sekundy. Účinek stabilizace byl v mém případě zhruba 3,3 EV, což je slušné.

Kdo chce, může využít solidní detekce tváře, která má i detekci očí. Lumix FZ2000 sice není vyloženě fotoaparát pro portréty, ale méně náročnou práci zvládne.

Jak tu jde vidět, pozadí můžete máznout pokud necháte objektiv odcloněný a budete fotit spíše detaily. Při focení tohoto snímku bylo opravdu málo světla, proto fotoaparát musel s citlivostí hodně nahoru. K dispozici je také snímek ve formátu RAW.

Vzhledem ke kategorii přístroje nepřekvapí, že nabídne i velmi bohaté možnosti nastavení blesku. Interní blesk má přiměřený výkon, může být řízen automatikou nebo manuálně od 1/1 do 1/128. Blesk lze používat při expozičních časech již od 1/4000 sekundy. Použít lze pochopitelně i externí blesky včetně těch bezeztrátových, je tu synchronizace na první nebo druhou lamelu, využít lze korekci od -3 EV do +3 EV a mnoho dalšího.

Napájení má na starosti Li-Ion akumulátor DMW-BLC12E s napětím 7,2 V a kapacitou 1200 mAh. Dle norem CIPA by měl vydržet na pořízení 350 fotografií přes zadní displej nebo 270 snímků přes hledáček. Při testu jsem používal častěji hledáček, navíc je dobré si uvědomit, že většina venkovních scén byla focena při teplotách okolo nuly, což se také projevuje (kapacita baterií při nízkých teplotách klesá).

Výkony se mezi jednotlivými pokusy hodně lišily, průměrem tří nabití pak bylo necelých 390 snímků a 8 minut videa. To je více, než očekává výrobce, na druhou stranu jsem vyfotil jen velmi málo fotografií s bleskem a plně automatické režimy s detekcemi všeho možného byly využívány jen zřídka.

Tato kapitola se bude věnovat zobrazování ikonek na displeji a menu nabídkám.

Dole jsou expoziční informace, nahoře pak najdete informace o kvalitě záznamu. K dispozici je také vodováha. Na pravém snímku vidíte dotykové menu na pravé straně (lze jej zase schovat).

K dispozici je několik ostřících režimů, vpravo vidíte dotykový výběr AF oblasti.

Dále je tu např. výběr ISO citlivosti (nahoře vpravo je vidět, že kolečkem se dá nastavit limit ISO citlivosti). Pravý snímek displeje pak ukazuje nastavení vyvážení bílé.

Při zoomování se ukazuje jak zvolená ohnisková vzdálenost, tak i ostřící rozsah. Pravý snímek ukazuje manuální ostření se zvětšením náhledu a focus peakingem.

Nalevo pak vidíte quick menu, které se dobře ovládá i dotykově, vpravo je pak stavový displej (zadní displej tak nezobrazuje náhled snímku, ten uvidíte je v hledáčku).

Tyto dva snímky pak ukazují menu pro výběr barevných filtrů a scénických režimů.

Zde se pak můžete podívat na natáčení videa. Lze použít všechny čtyři expoziční režimy.

Hlavní menu je obvykle rozděleno na pět částí, to ale závisí na konkrétním režimu (některé jich mají méně).

Zde je např. fotograficky technické menu (nastavení fotografických funkcí). Vyfocené snímky si lze zobrazit celoplošně se základními informacemi.

Velikost náhledu se ale může zmenšit a fotoaparát pak zobrazí více informací nebo histogramy.

Jak je v dnešní době zvykem, nechybí ani bezdrátové připojení pomocí Wi-Fi. Zde musím Panasonic hodně pochválit, neboť u většiny fotoaparátů je dost problémů s připojením, což se zde neděje. Ačkoli jsem použil iPhone bez NFC (ostatně NFC nemá ani fotoaparát), vše bylo krásně intuitivní a fungovalo okamžitě. Spustil jsem Wi-Fi na fotoaparátu, to mě vyzvalo k připojení na tuto síť v telefonu, vyžádalo si zapnutí Panasonic Image App, ta se sama připojila k fotoaparátu a jelo to. Takhle to má vypadat.

Základní obrazovka je jakýmsi rozcestníkem mezi funkcemi, které aplikace nabízí. Vpravo vidíte vzdálené ovládání fotoaparátu. Pomocí šipek lze zoomovat, dotykem lze ostřit a šipkou (vpravo dole pod náhledem) lze vyjet menu pro nastavení parametrů focení.

Lze tak např. nastavit vyvážení bílé, ISO, ostřící body, korekci expozice a další. Pravý snímek ukazuje nastavení expozičního času, případně clony.

Pokud chcete nastavit např. makro, musíte už zabrousit trochu hlouběji do fotografického menu.

Samozřejmostí je i možnost natáčet videosekvence. Další užitečnou funkcí je přidávání GPS souřadnic. Aplikace zesynchronizuje čas s fotoaparátem (což zabere tak 45 sekund) a pak už jen loguje trasu. Poté se celá trasa jednorázově spojí s fotografiemi v přístroji.

Nechybí ani možnost zobrazit si fotografie z fotoaparátu na telefonu a chválím slušnou rychlost zobrazování náhledů (tj. není to sice okamžité, ale v rámci toho, jak pomalé to bývá u jiných přístrojů, jde o nadprůměr).