Panasonic Lumix FZ2000: ultrazoom nebo profi kamera?

Fotoaparát provádí korekci zkreslení ve JPEGu a ukládá také tuto informaci do RAWu. Většina konvertorů tedy provede tuto korekci automaticky. Ve výsledku tak na nejširších ohniskových vzdáleností najdete mírné soudkovité zkreslení s hodnotou +0,9 %, na maximálním zoomu pak jsou linie naprosto rovné s +0,0 %.

Když si ale snímky otevřete v konvertoru, který tuto korekci neprovádí, zjistíte, že na nejmenším zoomu je situace úplně jiná. Zkreslení je obrovské a dosahuje hodnoty +9,3 %. Rohy jsou dokonce úplně černé a ve skutečnosti se z vyfocených 20 megapixelů použije jen cca 16,5 MPx.

Vinětace (tmavé rohy) je softwarově také odstraňována, na čemž se podílí i korekce zkreslení. Běžné snímky, které tedy dostanete, na tuto vadu nijak zvlášť netrpí. Trochu viditelná může být akorát u nejširší ohniskové vzdálenosti, neboť už s mírným zazoomováním výrazně klesá.

Nevynecháme ani studium kresby objektivu. Snímky byly převedeny z RAWu, aby se do výsledku nepromítalo odšumování. Začneme snímky s ostřící vzdáleností v řádu desítek centimetrů nebo málo jednotek metrů.

Střed je solidní, rohy bohužel chytají neostrost a chromatickou aberaci. S přicloněním se situace takřka nemění.

U 42mm ohniskové vzdálenosti je středová ostrost dobrá, rohy jsou na tom ale docela špatně. Clonění je trochu zlepšuje.

75mm ohnisková vzdálenost se v rozích projevuje o něco lépe, ale přesto stále trpí na neostrost a chromatickou aberaci.

Dostáváme se ke 140mm ohniskové vzdálenosti. Zde jsou výkony objektivu o něco vyrovnanější.

U 256mm ohniskové vzdálenosti se naopak situace zhoršuje. Střed by mohl být i o něco ostřejší a ani clonění to moc nezlepší. Rohy přestaly trpět na chromatickou aberaci, ale mírná neostrost je zde pořád.

Na maximálním zoomu je to podobné, tedy nepříliš výrazná středová ostrost, rohy jsou nepřekvapivě méně ostré. Mrkněme se na fotografie pořízené na vzdálenost okolo 30 metrů.

Jak sami vidíte, střed je solidní, to ale neplatí o rozích. Ty jsou dosti neostré a ani s vyššími clonami se to nezlepšuje.

35mm ohnisková vzdálenost je na tom dost špatně co se týče rohové ostrosti. Clonění je o něco zlepší, zůstane ale nízký kontrast.

Středová ostrost a detailnost je zde dobrá, rohy jsou o něco slabší. Nicméně zde je to také kusovou chybou na pravé straně.

Tady je ostrost víceméně vyrovnaná, nepříliš dobrá uprostřed i v rozích. Lépe se mi nepodařilo zaostřit.

I zde by to mohlo být o něco lepší. Detaily tu jsou, ale ostrost je poněkud nevýrazná.

Na maximálním zoomu je to podobné. Střed má rozumné detaily, ale ostrost je o něco slabší.

Na kontrastních hranách nyní budeme zkoumat úroveň chromatické aberace.

Ta bohužel objektivu není úplně cizí. U širokých ohniskových vzdáleností je spíše ve formě namodralých či fialových nádechů.

Na 44mm ohniskové vzdálenosti už chromatická aberace takřka úplně zmizela, zde předvádí objektiv lepší práci.

Dostává se k 69mm ohniskové vzdálenosti. Tam jsou vidět spíše duchové než barevné změny. Clonění situaci zlepšuje.

Na 100mm ohniskové vzdálenosti je opět vše v pořádku, zde lze chválit.

U 179mm ohniskové vzdálenosti se aberace vyskytuje v bokehu. Zaostřené plochy jsou víceméně v pořádku.

Už jsme u hodně vysokého zoomu, chromatická aberace zde naštěstí nevzniká.

Bohužel u maximálního zoomu se aberace opět objevuje. Spousta větviček má znatelný modrofialový nádech.