Panasonic Lumix FZ28: o krok blíže dokonalosti

Autofokus, ostření

Psát recenzi na Panasonic Lumix FZ28 není vůbec lehké. Fotoaparát nabízí tak rozsáhlé možnosti nastavení všeho možného se spoustou automatických režimů, že se v tom člověk začne velmi brzy ztrácet. To začíná již u ostření. K dispozici je automatika i manuál, což je poměrně obvyklé. Nicméně automatika má skutečně mnoho možností.

Ta primárně využívá multizónové ostření, které si samo vybere až pět z hlavních zaostřovacích ploch na fotografii. Ve většině případů volí správně, a tak máte zaostřeno skutečně to, co chcete. Nejčastěji ale bude asi využíván režim s jedním zaostřovacím polem, který je k dispozici v klasické i vysokorychlostní verzi. Občas rozdíl mezi nimi nepocítíte, ale většinou je vysokorychlostní opravdu o něco rychlejší, neostří při každé fotografii od začátku, ale snaží se využít již předchozího zaostření. Vzdálenost od objektu se zpravidla u následujících fotografií neliší (fotíte-li např. objekt z více úhlů, chcete více pokusů o zachycení téhož,...). Po zmáčknutí tlačítka AF/FOCUS můžete polohu tohoto ostřícího bodu změnit, a to po velmi jemných krocích. To je výborné, máte-li fotoaparát na stativu a nechcete ostřit přímo na prostředek obrazu.
Dále je k dispozici bodové ostření, což je totéž co předchozí, akorát s ostřením na menší plochu. Je zde tedy přesnější výběr bodu, na který má být zaostřeno. Výčet pokračuje detekcí tváře, která je schopna rozeznat až 15 obličejů. Její rychlost je vcelku slušná, potěší možností rozeznávání i z větších úhlů natočení hlavy (asi 30 - 40°). Posledním hlavním režimem je sledování. Tlačítkem AF/AE LOCK zaostříte na objekt. Pokud se pohne, fotoaparát jej sleduje a pořád na něj ostří. Tato funkce je zajímavá a překvapivě účinná. Fotoaparát tímto upravuje umístění ostřícího bodu i udržuje aktuální zaostření, nicméně výrazného zvýšení rychlosti se většinou nedočkáte. Hlavní výhodou je spíše přemisťování ostřícího bodu než dynamické ostření.

Aby těch možností nebylo málo, fotoaparát ještě nabízí mód rychlého ostření (Q-AF) a kontinuálního ostření (C-AF). Než začnu s popisem, musím zmínit jednu zvláštní skutečnost. Ačkoli v návodu je tato možnost vedena jako "Přednost. AF", ve fotoaparátu má naprosto zavádějící název "Přisvětl. AF". Proč je položka nazvána v menu ve fotoaparátu jinak než v návodu, nevím. Každopádně je to hodně matoucí. Samotná přisvětlovací dioda je však v menu fotoaparátu pod logickým názvem "AF Přisvětlení". Oba tyto režimy (jak Q-AF, tak C-AF) mají za úkol zvýšit rychlost ostření.

To se jim i daří. C-AF zaostřuje neustále, Q-AF pak při změně ohniska nebo pohybu fotoaparátu. Jde to velmi dobře vidět, když rychle přizoomujete na maximum. Obraz je rozostřený, ale po chvíli se stabilizuje a zaostří. Následné focení i na nejdelší ohnisko je tak poměrně rychlé. V normálním režimu ostření trvá občas trochu déle. Nicméně fotoaparát se zde chová trochu nevyzpytatelně. Někdy při namáčknutí spouště ostří poměrně dlouho (typické pro ultrazoom), ale někdy je to dílem okamžiku. To je častější, pokud fotíte stejnou scénu a fotoaparát si vzdálenost "pamatuje". Nikdy však nevíte, zda bude ostřit dlouho nebo krátce. Jednu a tutéž scénu jednou vyfotí rychle, jindy zas pomaleji. Občas to bude uživatele pěkně mást. Zajímavé je, že při plném zmáčknutí (bez namáčknutí) dokáže fotoaparát pořídit snímek i na nejdelší ohnisko zpravidla velmi rychle.

Velkou radost udělá také úspěšnost ostření. Když si vzpomenu na Nikon Coolpix P80, který za zhoršených světelných podmínek jednoduše neostřil, pak Lumix FZ28 je jeho pravým opakem. Ostří kdykoli, kdekoli na cokoli (pokud je dodržena minimální vzdálenost od objektu). Těžko však očekávat, že ve tmě zaostří do míst, kam nedosvítí AF lampa. Nicméně jsem se pokusil ostřit v úplné tmě na vzdálenost cca 1,5 metru na zeď a fotoaparát byl skutečně schopen zaostřit. Totéž v úplné tmě, kde jsem zkusil ostřit na vodovodní kohoutek ze vzdálenosti lehce přes 1 metr (viz fotografie níže). Fotografie je skutečně správně zaostřená. Bravo!
Nyní se ještě podívejme na vzdálenosti, ze kterých je možné ostřit. V normálním režimu uvádí Panasonic 30 cm na širokém ohnisku a 2 metry na nejdelším. První hodnota je zbytečně velmi pesimistická, fotoaparátu obvykle nedělá problém ostřit od méně než 10 cm a podařilo se mi zaostřit dokonce již od 5 cm. To není špatná hodnota na makro režim, natož na režim normální. FZ28 skutečně potěší. U dlouhého ohniska je to však úplně jinak. Mnohokrát prostě budete muset při focení detailů z velké vzdálenosti couvat, neboť fotoaparát potřebuje minimálně 166 centimetrů.

Zapnutý makro režim situaci výrazně zlepší. Na nejširší ohnisko je možno ostřit prakticky již od objektivu. Fotoaparát občas zaostřil na pravítko položené na objektiv, tedy cca 4 mm od přední čočky a 0 mm od plastového okruží objektivu. Obvykle však vyžaduje trochu více místa, ale od cca 5 mm (od okruží) již nemá větší problémy. Překvapivě kolem 8 - 9× zoomu potřebuje fotoaparát na zaostření celých 90 centimetrů, aby od 10× zoomu potřeboval jen 60 cm. Ostatně vám dost pomůže ukazatel vzdálenosti, od které můžete ostřit. Na nejdelším ohnisku pak makro režim vyžaduje vzdálenost 86 cm.
Celkově hodnotím ostření fotoaparátu jako zdařilé. V rychlosti ostření podává různorodé výkony, ale na kategorii ultrazoomů je to dobré. Potěší velmi slušný makro režim a schopnost ostřit prakticky na cokoli.

Makro režim

Fotoaparát nemá dva režimy makra (klasické makro a supermakro), proto jsem první snímek pořídil v režimu normálním. Tehdy je schopen zaostřit již od zhruba 5 centimetrů, viz následující obrázek.
Automatika použila citlivost ISO 320, což je poměrně dost. Výsledek je průměrný. Šum je skoro všude s poměrně zvláštní charakteristikou, ale vyloženě výrazně tmavších pixelů tu moc není. Barevný šum je patrný na šedivých plochách, ale na bílých a červených nikoli. Nyní se podívejme na makro režim.
Tato fotografie je pořízena ze vzdálenosti přibližně 5 milimetrů od vrcholu kleští. To už je tak blízko, že jsem si fotoaparátem clonil. A tento problém bude pochopitelně díky velkému průměru objektivu dost častý. Odměnou je však jeho dobrá světelnost.

Nastavení expozice, automatika

Stejně jako ostření, i nastavení expozice skýtá tolik nejrůznější automatických a inteligentních režimů, že vám bude chvíli trvat, než všechny vyzkoušíte. Vzhledem k tomu, že Panasonic opět nenabízí plnou verzi papírového manuálu, ale pouze tenoučký sešit o cca 20 stranách, kde se ani nedozvíte, co znamenají jednotlivé položky na LCD displeji, budete mít s množstvím funkcí docela problém. Plná verze manuálu je pouze na CD a tu si bez počítače nepřečtete.

Základem je tedy ovládací kolečko a na něm volby programové automatiky, priority clony, času a manuálního nastavení. Všechny tyto režimy dokáží využívat plný rozsah clon, tedy od F2,8 - F4,4 (v závislosti na ohnisku) až po maximální clonu F8. Škoda, že není možno clonit ještě trochu více, takto pokročilý fotoaparát by si to zasloužil. Jiná situace nastává u časů. Programová automatika dovolí maximálně jednu sekundu (dle nastavení), prioritní režimy maximálně 8 sekund a manuální nastavení pak 60 sekund. Proč režim priority času nedovolí také 60 sekund nevím. Ale je to škoda.
Výše vidíte průběh světelnosti. Bohužel hned na začátku začíná pomalu stoupat, takže F2,8 si užijete opravdu jen na nejširším ohnisku. Nicméně stoupá jen pozvolna, takže od 30 mm po 150 mm si můžete užívat světelnost F3,0 až F3,6, viz graf. Potěší, že F3,7 platí až do ohniska 410 mm! Pak je zde mírný skok na F3,8 a F4,0 můžete využít ještě při 470 mm! Teprve výše objektiv poskočí na F4,4. Tudíž má rada zní, chce-li přiblížit co nejvíce, ale zároveň potřebujete krátký čas (abyste to udrželi v ruce), spokojte se s 17× optickým zoomem. Fotografie bude vypadat v podstatě totožně, rozdíl mezi 470mm a 486mm ohniskem nepoznáte a můžete si dovolit o jeden stupeň kratší čas díky mnohem lepší světelnosti (clonový otvor je na F4,0 o 21 % větší než při F4,4).

Jak jsem již naznačil u programové automatiky, dle nastavení lze mít různě dlouhý maximální čas expozice. Standardně je nastavena 1/8 sekundy. Ať je pak snímek jakkoli tmavý, delší expozici než 1/8 sekundy prostě nedostanete. Stačí však vejít do menu a tam najít položku maximální expozice. Tu lze prodloužit až na jednu sekundu. Tím pádem můžete i v automatickém režimu dosáhnout expozice délky jedné sekundy. Pochopitelně si scénické režimy drží své vlastní omezení. Fotoaparát nabízí rozsah omezujících časů 1/250 s až 1 s, nicméně ty nejkratší časy mi připadají už příliš krátké. Každopádně možnost takto upravit chování automatiky je výtečná.

Měření expozice může probíhat klasicky celoplošně (multiměření), bodově nebo se zdůrazněným středem. Všechny tyto volby pracují tak, jak očekáváte. Celoplošné měření dává nejvyváženější snímky, pochopitelně ale není možné si expozici upravovat třeba namířením fotoaparátu kousek vedle. Jediná možnost změny expozice je její korekce v rozsahu -2 EV až +2 EV. Celoplošné měření se zdůrazněným středem pracuje klasickým způsobem. Oproti celoplošnému měření je tak možno korigovat expozici i namířením fotoaparátu třeba na světlejší plochu (tím snímek podexponujete) nebo na tmavší (tím jej přeexponujete) a není nutno využívat korekci expozice, i když i tu je možné použít. Právě díky těmto vlastnostem používám měření se zdůrazněným středem nejraději. Bodové měření expozice je díky malé ploše měření pochopitelně docela obtížné pro práci.

Pravá legrace začne v menu. Zatímco obvykle mají fotoaparáty jen jednu položku, která se věnuje ISO citlivosti, zde najdete rovnou čtyři. Trochu zmatek. Studium manuálu a trochu praxe však dá těmto režimům rychle smysl. Předně je to samotná volba ISO citlivosti. Fotoaparát nabízí citlivosti ISO 100, 200, 400, 800 a 1600, ve vysokocitlivostním scénickém režimu Vysoká citlivost je možno dosáhnout ISO 1600 až ISO 6400. Zde si to však již všechno řídí automatika, takže ruční navolení třeba ISO 6400 není možné. Vedle tohoto výčtu citlivost je pochopitelně k dispozici její automatické nastavení.

Stejně jako u času jste si mohli zvolit maximální délku expozice, druhou položkou v menu týkající se ISO citlivosti je možnost nastavit si maximální ISO citlivost. Lze zde nastavit ISO 200, 400, 800 a 1600. Opět skvělá možnost, jak ovlivnit chování automatiky. Nechcete-li se zabývat nastavováním, ale mít pěkné nezašuměné fotografie, doporučuji nastavit omezení na ISO 200. Pro fotografie do rodinného alba můžete nastavit i ISO 400, výše bych už raději moc nechodil. Velkým šokem pro mě byla možnost automatického nastavení expozice v manuálním režimu nastavení expozice! Skutečně, když nastavíte například ISO MAX 400 a používáte manuální nastavení expozice, k vaší cloně a času se dopočítá ideální citlivost v daném rozmezí (zde tedy ISO 100 až ISO 400). Samozřejmě úpravou maximální citlivosti můžete rozsah zúžit nebo naopak rozšířit. Pochopitelně je možno nastavit citlivost "natvrdo", jak je to obvyklé.

Inteligentní ISO zapnuto - bez pohybu (1/50 s, F3,7, ISO 250)	Inteligentní ISO vypnuto - s pohybem (1/50 s, F3,7, ISO 250)
Inteligentní ISO zapnuto - s pohybem (1/200 s, F3,7, ISO 1250)

Třetí "ISO" položkou je "Inteligentní ISO". Jejím úkolem je rozpoznat pohyb v obrazu a zajistit nerozmazanou fotografii. V praxi to fungovalo asi takto. Fotil jsem silnici bez aut, fotoaparát tedy nastavil adekvátní ISO 250 nebo 320, aby čas expozice neroztřásl fotografii, což při daném ohnisku znamenalo cca 1/50 s. Když jsem ale fotil tutéž scénu na totožné nastavení a ve snímku právě projíždělo auto, fotoaparát nastavil vyšší citlivost (jde nanejvýš na nastavení maximální ISO citlivosti). A to tak, aby snímek nebyl rozmazaný. V mém případě tedy zvolil ISO 1250 (maximum nastaveno na ISO 1600), čas 1/200 s a auto skutečně nebylo příliš rozmazané (ale plnou ostrost na 1/200 s také nedosáhl). Hned další snímek prázdné silnice se opět vrátil k nižší citlivosti.

Konečně se dostávám k poslední položce, která ovlivňuje citlivost. Je zde sice pod názvem Inteligentní expozice, ale nejedná se o nic jiného, než o zvyšování citlivosti ve tmavších oblastech fotografie. Tato položka může mít tři stupně síly nastavení (tím se upravuje maximální možná míra navýšení citlivosti), nicméně občas nepřináší žádný účinek, ač by teoreticky měla funkce bez problémů pracovat. Konkurenční D-Lighting společnosti Nikon funguje o něco spolehlivěji.

Stabilizace obrazu

Objektivy Leica fotoaparátu Panasonic jsou opticky stabilizované, což zpravidla značí účinnější formu stabilizace než formou posunu CCD čipu. Testovací snímky byly pořízeny ze vzdálenosti cca 3 metry z ruky při citlivosti ISO 200, cloně F4,5, ohnisku 150 mm a času 1/3 s. Trochu kratší čas jsem mohl zvolit díky dobré světelnosti objektivu. To mi umožnilo získat expozičně pěkné snímky (u objektivů s horší světelností občas bývají testovací snímky i s delším časem již mírně podexponované).

stabilizace vypnuta	stabilizace zapnuta
stativ

Nevím čím to je, ale i bez stabilizace se daly vyfotit snímky, na kterých se dalo přečíst písmo. Roztřesení je sice patrné, ale základní představa o textu zde rozhodně je. Zapnutá stabilizace umožnila při času 1/3 s pořídit až překvapivě ostrý snímek s krásně čitelnými písmeny a téměř ideální ostrostí. Pochopitelně stativ nenahradí, ten umožní získat ještě ostřejší kontury, nicméně výsledky jsou si až překvapivě podobné.

Expoziční a fotografické režimy

Panasonic netroškařil ani u nabídky fotografických a scénických režimů. Jejich nabídka je tak bohatá, že normální fotograf ani za dva roky nezkusí všechny.
Velké ovládací kolečko nabízí hned 14 položek. A to od klasické nabídky manuálních/automatických režimů expozice přes videosekvence, automatické a scénické režimy až po vlastní režimy C1 a C2.

• M (Manuál) - Manuální nastavení expozice, kde lze nastavit časy 1/2000 s až 60 sekund, clona F2,8 až F8 a citlivost v rozsahu ISO 100 až ISO 1600. Volbu ISO citlivosti je netradičně možno nechat také na automatice. Velmi zajímavý nápad. Jak je u fotoaparátů Panasonic FZ obvyklé, mezi nastavením času a clony se přepíná joystickem vlevo a vpravo, jednotlivé hodnoty (přidávání a ubírání clony a času) se pak děje jeho pohybem dolů nebo nahoru.
• S (Priorita času) - V tomto režimu lze nastavit čas v rozmezí od 1/2000 s po 8 sekund. Fotoaparát dopočítá clonu a citlivost (pokud není nastavena "natvrdo").
• A (Priorita clony) - V závislosti na ohnisku lze nastavit clonu v rozmezí F2,8 (až F4,4 na nejdelším ohnisku) po maximální F8 (v celém rozsahu). Fotoaparát dopočítá expoziční čas a v případě automatického nastavení citlivostí vypočítá i onu citlivost.
• P (Program AE) - Programová automatika vypočítá všechny aspekty expozice. Tedy expoziční čas, clonu a citlivost, nebyla-li nastavena ručně.
• iA (Inteligentní automatika) - V tomto režimu lze nastavit pouze rozlišení, formát obrazu (4:3, 3:2 nebo 16:9), barevné efekty a případně zapnout Inteligentní rozeznávání pohybu.
• Portrét - Skrývá pět voleb portrétu, ke kterým se ještě vrátím.
• Krajina - Čtyři módy krajiny.
• Sport - Čtyři módy focení sportu.
• Noční portrét - I přes trochu zavádějící název slouží primárně pro focení v noci (tedy nejen portrétu, ale i krajiny,...)
• Přiblížení - Pro focení makro snímků.
• SCN - Velmi bohatá nabídka scénických režimů.
• Videosekvence - umožňuje natáčet až HD video.
• C1 - Zde si můžete navolit oblíbený režim focení. Třeba rádi fotíte květiny a máte rádi nějaké specifické nastavení, ale nechce se vám pokaždé nastavovat zpátky režim pro normální focení (třeba rodiny na výletě). Jednoduše si navolíte například režim priority clony, vyvážení bílé, formát fotografie (rozlišení, RAW), jas LCD displeje, inteligentní kontrast a podobně a uložíte si to pod nastavení C1. Ať budete fotit cokoli, při nastavení otočného kolečka na C1 se tyto hodnoty automaticky nastaví (budete mít tedy volbou C1 nastaven i režim priority clony, případně jiný režim, který jste si uložili). Fotoaparát si akorát nepamatuje nastavení clony a času. Takže fotíte-li rádi s rozmazaným pozadím, nejnižší clonu budete muset vždycky nastavit.
• C2 - Totéž co C1, akorát si zde můžete uložit tři nastavení (C2-1, C2-2 a C2-3). Fotoaparát takto nabízí celé čtyři vlastní režimy. Výborně.

Nyní přejdeme k ještě bohatší nabídce režimů, které jsou vyvedeny na hlavním ovládacím kolečku (tedy Portrét, Krajina, Sport, Noční portrét a Přiblížení).

• Portrét - Nabízí módy "Běžný portrét", "Soft Skin" pro jemnější pokožku, "Exteriér", "Interiér" a "Kreativní". Pod slovem kreativní si představte možnost nastavení clony, a tedy síly rozmazání pozadí.
• Krajina - Zde jsou k dispozici podrežimy "Běžný", "Příroda" pro přirozenější vzhled snímků, "Architektura" pro snímání architektury (fotoaparát automaticky na LCD displeji zobrazí mřížku pro lepší kompozici) a posledním režimem je opět "Kreativní". Zde můžete upravovat délku expozice. Na LCD displeji to vidíte pomocí ikonky kašny, kde díky krátké expozici vidíte jednotlivé kapky, naopak delší expozice vodu krásně rozmaže.
• Sport - Nabídka opět začíná podrežimem "Běžný", pokračuje přes "Exteriér" (max. ISO 800) a "Interiér" (max. ISO 1000), aby končil u režimu "Kreativní". Zde můžete upravovat délku expozice.
• Noční portrét - Tento režim se skládá z následujících podrežimů: "Noční portrét" (vyžaduje blesk - slow synchro pro lepší vykreslení pozadí), "Noční krajina", "Iluminace" pro lepší zobrazení osvětlení a "Kreativní". V tomto režimu můžete volit clonu (chová se tedy jako priorita clony).
• Přiblížení - Nabídka začíná položkou "Květy" (zobrazuje vodící mřížku), pokračuje režimem "Jídlo", dále jsou tu "Předměty" a opět "Kreativní" (nastavuje se zde clona).

Výčet skončím přehledem scénických režimů, které jsou přístupné pod volbou SCN na hlavním ovládacím kolečku. Vypisuji zde popis, jak jej podává fotoaparát, případně vlastní poznámky k funkci v závorce.

• Oslava - Slouží k pořizování snímků v přirozených barvách při umělém osvětlení v interiéru (tedy nepoužívá blesk, maximálně ISO 400).
• Světlo svíčky - Slouží k pořizování snímků v atmosféře subjektů osvětlených světlem svíčky. Doporučujeme použití stativu (volí maximálně ISO 400, bez blesku pro zachování atmosféry).
• Dítě 1 a Dítě 2 - Vhodné pro pořizování snímků vašeho dítěte. Když nastavíte den narození, na snímcích bude moci být zobrazen věk dítěte (lze nastavit i jméno).
• Domácí zvíře - Vhodné k pořizování snímků vašeho domácího mazlíčka. Při nastavení data narození umožňuje zobrazit také jeho věk.
• Západ slunce - K pořizování snímků večerních červánků. Umožňuje zobrazení západu slunce v sytějších barvách.
• Vysoká citlivost - Nejvyšší ISO citlivost se nastavuje pro snížení rozmazanosti obrazu pohybujících se subjektů při snímání v interiéru (volí ISO 1600 až ISO 6400).
• H-Sériové snímání - Vysokorychlostní sériové snímání pomůže přesně zachytit rozhodující okamžiky, např. nejkrásnější úsměv (dle formátu obrazu lze dosáhnout 11 - 13 snímků za sekundu v rozlišení maximálně 3 MPx).
• Sekvenční snímání s bleskem - Sekvenční snímání s použitím blesku. Umožňuje zachytit rozhodující okamžik i v tmavých prostorách.
• Panorámování - Při pořizování snímků pohybujících se subjektů na rozmazaném pozadí používejte, prosím, hledáček.
• Hvězdná obloha - Slouží k pořizování snímků mimořádně tmavých subjektů, jako např. hvězdné oblohy. Nezapomeňte, prosím, použít stativ (čas expozice 15 s, 30 s nebo 60 s).
• Ohňostroj - Slouží k pořizování snímků ohňostrojů. Stiskněte závěrku po úplné explozi výbušniny. Doporučujeme použití stativu.
• Pláž - K pořizování snímků na pláži. Zabrání podexponování fotografovaného objektu při intenzivním slunečním jasu.
• Sníh - Slouží k pořizování snímků sněhu. Expozice a vyvážení bílé budou nastaveny tak, aby byl sníh zachycen tak, jak skutečně vypadá.
• Letecké fotky - K pořizování snímků přes okno letadla. Při startu a během přistávání letadla vypněte prosím videokameru (jednoduše vám nedovolí zaostřit na sklo, ale až přes něj, ostří od 5 metrů dále).
• Dírkový objektiv (resp. pinhole) - V režimu dírkového objektivu můžete pořídit záběr s efektem dopadajícího světla v krajích snímku jako u dírkového fotoaparátu (zvětší vinětaci na rozích obrazu, maximální rozlišení 3 MPx).
• Pískování - Režim pískování umožňuje pořídit záběr s efektem pískových zrnek. Navíc snímek bude černobílý, což usnadní dosáhnout uměleckých záběrů. (Český překlad je dosti nepřesný, nejedná se o žádná písková zrnka, ale o filmové zrno. V anglickém menu se tato funkce nazývá Film grain, simuluje tedy klasický vysokocitlivostní kinofilm. Fotografie je pořízena na citlivost ISO 1600 s rozlišením 3 MPx a v černobílé škále. Vysoký šum fotografii dodává až neuvěřitelně pěkný umělecký nádech, v tom má Panasonic pravdu.)

Videosekvence

Hned na úvod kapitoly o videosekvencích lze říci, že Lumix FZ28 bez problémů nahradí videokameru. Nabízí totiž HD video v rozlišení 1280×720 pixelů při 30 snímcích za sekundu. Obrazová kvalita je vynikající, a to i na největší přiblížení. Ano, fotoaparát umožňuje zoomovat při natáčení videa, a to opticky! Navyšování ohniska je pozvolné, a tedy přirozenější, opravdu jako u klasické digitální videokamery. V průběhu zoomování se objektiv snaží zaostřit, takže nějakou dobu je obraz rozostřený. Nicméně netrvá to až tak dlouho, aby to byl vážný nedostatek.
Videosekvence jsou opticky stabilizovány, přicloňování rychlé a příjemně plynulé. Jediným problémem tak zůstává smear efekt při snímání slunce (světlý pruh napříč obrazem). Videosekvence se dají velmi dobře natáčet i při horším osvětlení (třeba vesnická zábava). Obrazová kvalita je stále dost slušná, i když šum už začíná být patrnější. Ostatně se můžete na jeden výřez (nezmenšený) podívat.
Fotoaparát nabídne 5 režimů (kvalit) natáčených videosekvencí, v HD kvalitě můžete natáčet maximálně 8 minut a 24 sekund (i pokud se na kartu vejde delší záznam):

• HD: 1280×720 / 30 fps (cca 3100 kB/s)
• WVGA: 848×480 / 30 fps (cca 1700 kB/s)
• VGA: 640×480 / 30 fps (cca 1100 kB/s)
• QVGA-H: 320×240 / 30 fps (cca 500 kB/s)
• QVGA-L: 320×240 / 10 fps (cca 200 kB/s)

Abyste mohli lépe poznat kvality natáčeného videa, můžete si stáhnout 29-sekundový videoklip. Pozor, vzhledem k HD kvalitě má velikost 77,3 MB.

Fotografování portrétů, blesk

Focení portrétů je pro Lumix FZ28 hračkou. Díky širokému ohnisku může pojmout velké skupinky lidí, střední a delší ohniska zase umožňují snímat osoby více z dálky, což se projeví na uvolněnějším výrazu a rozmazanějším pozadím. Nechybí ani účinná detekce tváří. Výklopný blesk pak má redukovat efekt červených očí.
Na vyvažování bílé jsem si nemohl stěžovat. Za všech okolností dávalo pleti přirozenou barvu (nebo téměř tu správnou), a to jak s bleskem, tak i bez něj, na světle i ve stínu. Stejně tak i na této fotografii jsou odstíny jen lehce studené, téměř ideální. Míra detailů je slušná, ale kratší čas pro ostřejší fotografii by možná neškodil. ISO 160 se tady podepsalo na fotografii s malou mírou šumu.
Blesk s redukcí efektu červených očí (předblesk) je opravdu velmi účinný, i když na této fotografii to díky dostatku světla nejde vidět. Snímek je více prosvětlený, ale paradoxně i přes nižší ISO citlivost působí více zašuměně.
Slow synchro blesk prodloužil expozici, což se pochopitelně projevilo ve světlejší fotografii a přepáleném pozadí. Je to pochopitelné, tento režim je určen spíše do tmavých podmínek, kde je žádoucí prosvětlit pozadí. I s časem 1/25 s fungovala stabilizace velmi dobře a snímek je poměrně ostrý.

Předblesk fotoaparátu je opravdu velmi silný a účinný. Poměrně dlouho ale trvá, než se spustí hlavní blesk, při kterém se exponuje (doma mezi oběma blesky je poměrně dlouhá). Na následujících fotografiích si můžete porovnat fotografii bez předblesku a s ním. Fotoaparát totiž i přes vyšší umístění výklopného blesku dělá opravdu velmi silný efekt červených očí. Redukce efektu je však velmi účinná.

nucený blesk - červené oči

s předbleskem - redukce efektu

Dále se podívejme na sílu blesku. Pokud necháme pracovat automatiku, pak se zároveň se sílou blesku bude měnit i citlivost ISO, aby byl efekt blesku ještě patrnější. To jde dobře vidět na horní řadě obrázků, kde maximální síla blesku použije ISO 400. Pokud "natvrdo" nastavíte jednu citlivost, pak je účinek blesku logicky o něco slabší. Rozdíl mezi střední a maximální hodnotou pak není.

blesk -2 (ISO 100)	blesk +0 (ISO 160)	blesk +2 (ISO 400)
blesk -2 (ISO 100)	blesk +0 (ISO 100)	blesk +2 (ISO 100)