Panasonic Lumix FZ28: o krok blíže dokonalosti

Sférické zkreslení a vinětace

Leica si na objektivu dala opravdu záležet. Na nejširším ohnisku je sice patrné soudkovité zkreslení, ale to je jenom v rozích a netýká se prostředku obrazu, který je rovný. V tomto ohledu tak patří mezi lehce nadprůměrné objektivy. Nejdelší ohnisko pak žádnou geometrickou vadu nemá, čáry jsou příkladně rovné.

ohnisko 27 mm

ohnisko 486 mm

Co se týče vinětace s minimální clonou, tak je patná na nejširším ohnisku zejména vpravo dole, ostatní rohy jsou na tom lépe. Nicméně s hodnotou 1,0 prostě viditelné jsou. Poté zhruba až do 8× zoom vinětaci prakticky nepostřehnete, pak ale začne narůstat a stává se viditelnou.
Pokud však přicloníte, v celém rozsahu vinětace zmizí. Drží se mezi hodnotami 0,3 až 0,6, což jsou pěkná čísla. Trošku patrnější je dle grafu na ohnisko zhruba 80 mm, ale v praxi to ani zde není špatné.

Digitální šum

Kompakty Panasonic byly v minulosti považovány za silně šumící přístroje, čímž kazily jinak dobrý základ fotoaparátu. Později se podíváme na srovnání FZ7 versus FZ28, nyní však přináším klasické testovací fotografie v podobě detailu CD disku. Na snímku naleznete detaily v podobě malých písmen i velké jednolité barevné plochy pro studium jasového i barevného šumu. Lumix FZ28 má 1/2,33" CCD čip s rozlišením 10 megapixelů, tedy snad nejhorší variantu, kterou lze u kompaktů nalézt. Bude zajímavé sledovat, zde už konečně Panasonic napraví reputaci svých předchůdců. Papírově k tomu moc dobré předpoklady bohužel nemá.
Základní ISO vypadá pěkně. Detaily jsou ostré, jasový šum je málo znatelný a barevný se zde téměř nevyskytuje. To je velký pokrok oproti FZ7/8, kde už ISO 100 dost často produkovalo silně zašuměné fotografie.
Zde už situace není tak růžová, nicméně stále jsou zachovány ostré detaily, barvy se neztrácí a ani nenadbývají. Barevný šum zde totiž stále není. Začíná být patrnější jasový šum, ten má však příjemnou pravidelnou strukturu. Citlivosti ISO 200 se rozhodně nemusíte bát.
Jak si ukážeme později, ISO 400 již prochází silnějším odšuměním než předchozí dvě citlivosti. Jasový šum je pořád ještě akceptovatelný, ale jeho struktura začíná být méně pravidelná a hůře odstranitelná v odšumovacím softwaru. Úroveň detailů je stále ještě poměrně dobrá, na snímku se začíná objevovat barevný šum. Nicméně po decentním odšumění lze získat stále překvapivě dobře použitelné fotografie. Pro vysoce kvalitní fotografie to rozhodně není, ale obávat se této citlivost také nemusíte.
Zde nastává zlom. Fotoaparát se snaží o velmi silné žehlení obrazu, které se projevuje silným rozmazáním a znatelnou ztrátou detailů. Plochy jsou sice hladké, ale nepřirozeným způsobem. Okraje písmen a obecně objektů jsou pak rozmazané s občasným tvrdým šumem, takže připomínají fotografii uloženou ve formátu JPEG s nízkou kvalitou. Pokud hodláte fotografie tisknout do rodinného alba tak do formátu 13×9 cm (nebo maximálně 15×10 cm), pak jsou výsledky ještě akceptovatelné, ale jinak se rozhodně této citlivosti vyhněte. Alespoň na monitoru vypadá snímek cca 500×375 pixelů překvapivě kvalitně, ISO 800 totiž ještě neztrácí barvy. Doporučuji však nastavit AUTO ISO MAX na hodnotu 400.
Poslední standardní citlivost ISO 1600 už je tragédie. Silné žehlení, ztráta barev, rozpití detailů se zabudovaným šumem na okrajích hran nejsou ani trochu pěkné. I ve zmenšeninách cca 500×375 pixelů je šum silně vidět, takže na ISO 1600 zapomeňte i pro ilustrační fotografie.
V režimu vysoké citlivosti (scénický režim) se mi při daném osvětlení podařilo dosáhnout maximálně na ISO 2500 (fotoaparát však je schopen v opravdu velké tmě nastavit až ISO 6400). Tato rozlišení jsou k dispozici v rozlišení maximálně 3 megapixely, čímž maskují vysokou úroveň šumu. Snímek kupodivu nevypadá až tak špatně, ale působí rozmazaným dojmem. Rovněž ani tento vysokocitlivostní režim nedoporučuji.

V otázce šumu tedy Panasonic Lumix DMC-FZ28 dopadl překvapivě dobře. Není to žádný zázrak obrazové kvality, ale ve třídě fotoaparátů s 10MPx rozlišením na 1/2,33" CCD čipu patří k těm mírně lepším. Velmi mě zajímalo, jak se kvalita fotografií zlepšila od dob FZ7 (leden 2006). Proto jsem (skoro) tutéž scénu vyfotil s oběma fotoaparáty a porovnal. Modelem FZ7 jsem vyfotil zadní část fotoaparátu FZ28 a naopak. Proto snímky z modelu FZ28 mají škaredá písmenka. Na fotoaparátu FZ7, který byl focen, jsou již časem vyšoupaná. Snímky jsou po ořezu zmenšeny na cca 75 % původní velikosti a zesvětleny gamma korekcí, aby byla kvalita více patrná.

FZ7 - ISO 100

FZ28 - ISO 100

Už při ISO 100 podává FZ7 zvláštní výsledky, některé pixely mají zvláštní azurovou barvu. Jinak jde ještě o akceptovatelnou míru šumu. FZ28 je na tom mnohem lépe.

FZ7 - ISO 200

FZ28 - ISO 200

Podobná situace se opakuje u ISO 200. Zatímco FZ28 přináší jen slabší zrno, FZ7 je silně postižena barevným šumem a nepříliš výraznými detaily.

FZ7 - ISO 100

FZ28 - ISO 100

ISO 400 je už u FZ7 opravdu nepoužitelné, barevný šum je zde až příliš znatelný. FZ28 sice začíná také chytat trochu barevných fleků a mírně ztrácet ostrost, ale barevné výsledky jsou stále lepší než ISO 100 u FZ7. Má už však trochu výraznější jasový šum.

Dále se podívejme na snímky bílých ploch.

ISO 100	ISO 200
ISO 400	ISO 800
ISO 1600

Nejnižší citlivost ISO 100 nabízí poměrně hladkou plochu s občasnými tmavšími pixely. Nicméně výsledek je přijatelný. U citlivosti ISO 200 míra šumu vzroste, ale je rovnoměrný a jasově se příliš neliší, tudíž na snímku výrazněji nevadí. ISO 400 začíná trochu žehlit, struktura šumu začíná být trochu méně příjemná a také je patrnější barevný šum. Teprve ISO 800 začíná být opravdu silně žehlené, plocha je nepřirozeně hladká a kupodivu se zde nevyskytují výrazně tmavší osamocené pixely, což je u silného vyhlazování typické. Opět je výraznější barevný šum. ISO 1600 je výrazně horší, zejména po stránce barevného šumu. Ale i ten jasový je patrnější, redukce šumu již nestačí.

Vyvážení bílé, barvy

Automatické vyvažování bílé funguje povětšinou správně a bez problémů. Jak je však u většiny fotoaparátů tradicí, občas dělá problémy osvětlení žárovkou. Fotoaparát pak ladí snímky více do žluta. Testovací snímky byly foceny v pokoji za deštivého dne při přirozeném osvětlení.

automatické	denní světlo
deštivo	clona (stín)
blesk (bez blesku)	blesk (s bleskem)
halogenové světlo	uživatelské nastavení

Komu by nestačila nabídka přednastavených režimů a nespokojil by se ani s manuálním vyvážením pomocí sejmutí bílé plochy, může si vyvážit bílou přesně dle svých představ. Fotoaparát jednak umožňuje manuální nastavení teploty světla od 2.500 K až po 10.000 K (nastavení je však docela pomalé, teploty by se mohly po nahnutí joysticku měnit rychleji) nebo plně manuální nastavení, kdy lze ubírat a přidávat jednotlivé odstíny barev ve velmi bohatém rozsahu (viz kapitola o LCD displeji). Dále se podívejme na nabídku barevného ladění fotografie.

normální	černobílý
sépie	studené barvy
teplé barvy

Módů je tak akorát. Vedle klasického režimu máte k dispozici černobílý i sépiový režim, dále také studené a teplé barvy, které se u některých snímků docela hodí. Fotoaparát umožňuje vlastní nastavení kontrastu, ostrosti, nasycení barev a potlačení šumu. Nejprve se podíváme na nastavení kontrastu. Fotografie je focena s citlivostí ISO 100.

kontrast -2	kontrast +0
kontrast +2

Je chvályhodné, že ani maximální kontrast nezpůsobuje výraznější ztrátu linií s menším jasovým rozdílem. Vyšší kontrast je tedy patrný, ale ještě nedochází k výrazným přepalům nebo podpalům. Nicméně si můžete všimnou, že s nejvyšším kontrastem výrazně roste úroveň šumu, a to i na ISO 100. Tak to s ním nepřehánějte. Nyní se podíváme na nastavení ostrosti.

ostrost -2	ostrost +0
ostrost +2

Nastavení ostrosti má na fotografie podobný účinek jako kontrast. I zde u nejvyššího nastavení začíná výrazně narůstat šum. Dále předkládám tři fotografie, které ukazují vliv nastavení nasycení barev.

barvy -2	barvy +0
barvy +2

Minimální a střední nastavení barev se příliš neliší. Minimální má jen o trochu mdlejší barvy. Naopak nejsilnější nastavení krásně hýří barvami, ty jsou jasné a veselé i v takto zamračeném dni. Dále si můžete prohlédnout, co s fotografií udělá redukce šumu. Všechny snímky byly foceny na ISO 400.

redukce šumu -2	redukce šumu +0
redukce šumu +2

Zatímco standardní redukce šumu jen lehce vyhladí plochy, ale detaily v zásadě zachová, silnější redukce již vyhlazuje snímek razantněji. Je to ale patrné jen na modré ploše.

Měření rychlosti

Fotoaparát Panasonic Lumix DMC-FZ28 obsahuje nejnovější verzi procesoru Venus Engine IV. Díky tomu patří mezi rychlejší přístroje. V menu se dá pohybovat celkem rychle, musíte si ale zvyknout na to, že proklikání všech voleb trochu času zabere. Tudíž se naučte používat páčku zoomu pro rychlejší stránkování v menu.

Samotné ostření je na ultrazoom rychlé, ale jak již bylo řečeno v kapitole o ostření, nikdy nevíte, zda si fotoaparát bude pamatovat předchozí zaostření a pořízení fotografie tak bude dílem okamžiku, nebo začne znovu ostřit od začátku, což už nějakou dobu trvá. U sekvenčního snímání se do výpočtu rychlosti nezapočítává první snímek pořízený v čase 0 s.

• První snímek - 2,55 s (Zde nemám vážnějších výhrad. Fotoaparát naběhne velmi rychle a je připraven prakticky okamžitě fotit. Potěší i ten fakt, že zmáčknutá spoušť je registrována i v průběhu startování fotoaparátu. Po jeho naběhnutí je tak při stisknuté spoušti záhy pořízen snímek.)
• Čas snímek-snímek - 1,8 s (Při ručním sekvenčním focení můžete pořídit snímek každých 1,8 sekundy, což je dobrý čas. Po pořízení prvního snímku jen musíte vyčkat pár desetinek sekundy, než zmizí červené kolečku na LCD displeji. Pak i přes to, že fotoaparát ještě zobrazuje ikonku zápisu na kartu, můžete zmáčknout spoušť, fotoaparát zaostří a následně vyfotí snímek. Do té doby je předchozí fotografie dávno uložená na kartě.)
• Čas snímek-snímek (RAW) - 3,5 s (Dlouho trvá, než se celý RAW uloží na kartu. V době blikání červeného kolečka není možné mačkat spoušť, nezaregistruje se, budete nuceni ji pustit a znovu zmáčknout. Lze ji jen namáčknout a po ukončení blikání domáčknout.)
• Čas snímek-snímek (RAW+JPEG) - 4,25 s (Totéž co předchozí, jen to trvá ještě o trochu déle.)
• Snímek bez namáčknutí - 0,4 s (Ve vysokorychlostním režimu ostření na nejširší ohnisko.)
• Snímek bez namáčknutí - 0,55 s (Ve vysokorychlostním režimu, makro.)
• Snímek bez namáčknutí - 1,2 až 1,8 s (Ve vysokorychlostním režimu na nejdelší ohnisko, pokud si nepamatuje předchozí ostřící vzdálenost.)
• Snímek bez namáčknutí - 0,7 až 0,9 s (Ve vysokorychlostním režimu na nejdelší ohnisko, pokud si pamatuje předchozí ostřící vzdálenost.)
• Snímek s namáčknutím - téměř okamžitě (Není zde znatelná prodleva.)
• Přezoomování pomalé - 7,35 s (Pomalé zoomování, které přináší vyšší přesnost a možnost lepšího nastavení ohniskové vzdálenosti.)
• Přezoomování rychlé - 2,65 s (Při silnějším vychýlení páčky dojde k mnohem rychlejšímu přezoomování, ale ani to není právě nejsvižnější.)
• Sériové snímání běžné - 1,3 fps (3 snímky za 1,5 sekundy. Klasické sekvenční snímání dokáže vyfotit maximálně 3 snímky, pak vše skončí.)
• Sériové snímání neomezené - 1,7 fps (19 snímků za 10,7 sekundy. Paradoxně se pomalejší režim jevil v praxi jako mnohem rychlejší. Tentokrát záznam není ničím omezen, můžete snímat, dokud máte na paměťové kartě volné místo. Výsledek 1,7 fps pro snímky v plné kvalitě je příznivý. Mezi snímky se upravuje expozice, nicméně se nemění zaostření.)
• H-Sériové snímání rychlostní priorita - 8,2 fps (100 snímků za 12,1 sekundy. Za udávanými hodnotami 11 fps při 3MPx rozlišení poměrně horší výsledek, nicméně i tak se jedná o velmi rychlé sekvenční snímání.)
• H-Sériové snímání obrazová priorita - 5,7 fps (100 snímků za 17,5 sekundy. Toto sekvenční snímání také funguje pouze v rozlišení 3 MPx, ale je trochu pomalejší.)
• Sériové snímání s bleskem - 1,7 fps (5 snímků za 2,3 sekundy. V tomto režimu je fotoaparát schopen pořídit 5 snímků, při každém z nich se použije slabší výboj blesku. Velmi zajímavý a netradiční režim u kompaktního fotoaparátu.)

Celkově tedy lze Panasonic Lumix DMC-FZ28 označit za rozumně rychlý fotoaparát. V kategorii ultrazoomů ostří poměrně rychle, ale na nejdelším ohnisku to občas trvá dlouho. Pokud si fotoaparát pamatuje zaostření a využíváte třeba režimů Q-AF nebo C-AF (někdy ale ani to není potřeba), můžete mít snímek pořízený za 0,4 sekundy místo 1,8 sekundy. Jen nikdy přesně nevíte, kolik to bude. Zkušenostmi se to již dá odhadnout, ale nikdy nemůžete spoléhat na to, že zrovna tentokrát fotoaparát zaostří velmi rychle. Tato proměnlivost chování je občas stresující. Sekvenční fotografování s RAW formátem není dovoleno.