Panasonic Lumix FZ28: o krok blíže dokonalosti

Přikládám několik dalších fotografií, abyste sami mohli posoudit fotografické vlastnosti ultrazoomu Panasonic Lumix DMC-FZ28.
Fotografie potěší téměř naprostou absencí chromatických aberací a slušnou úrovní detailů. Naopak bych čekal trochu příjemnější strukturu šumu. Velmi překvapivé ale bylo, že automatika pořád vyhodnocovala těžní věž jako tvář (detekce tváří se zde pořád chytala) a nastavila tak režim Portrét. Ručně jsem musel přenastavit fotografický režim na Krajina. Jinak automatika fungovala velmi spolehlivě.
I zde je úroveň detailů docela slušná. Šum je sice trochu vidět, a ačkoli je jeho charakter podobný předchozí fotografii, s ohledem na umělé osvětlení a trochu vyšší ISO mohu výsledek hodnotit jako poměrně dobrý. Funkce focena s inteligentní expozicí, ale v zásadě rozdíl mezi snímkem bez ní a s ní vůbec nebyl.
Tato fotografie ukazuje, co se skrývá pod 27mm ohniskem. Vidíte, že perspektiva se projevuje i na autobusu, který díky takto krátké ohniskové vzdálenosti má docela zajímavý, ale nepřirozený tvar. Trochu nepříjemně překvapil barevný šum na autobusu ve stínu (na zádi).
Telemakro je velmi užitečná věc. Dovolí vám ostřit i na nejdelší ohnisko z poměrně krátkých vzdáleností (cca 85 cm). Ačkoli nebyla použita úplně nejnižší clona na dané ohnisko, lze vidět, že s hloubkou ostrosti si zde opravdu můžete hrát. Pochopitelně, zrcadlovka to není, ale s trochou snahy můžete dosáhnout zajímavých výsledků.
Zde snad omluvíte malý "fígl", kterým jsem si dopomohl k delší expozici. Maximální clona fotoaparátu je totiž jen typických F8, což je často velmi málo. Určitě by v některých situacích přišel vhod interní ND filtr (jako u Canon PowerShot G9) nebo vyšší clona (např. F11 u Fujifilm FinePix S100 FS). Fígl tedy spočíval v použití 52mm polarizačního filtru B+W (slim verze), díky kterému jsem mohl prodloužit expozici z cca 1/1,6 s na celé dvě sekundy. Delší expozice umožnila dosáhnout krásnějších vodopádů. Asi se divíte, jak jsem mohl použít 52mm filtr na fotoaparát, který podporuje 46mm filtry nebo 55mm filtry s redukcí. Pak vězte, že objektiv má vnější průměr přesně takový, aby na něj šel 52mm filtr nasunout. Pochopitelně se tedy nešroubuje, takže si musíte dávat pozor nejen na to, aby nespadl, ale také při nasazování nesmíte vyvíjet velkou sílu, abyste objektiv nepoškodili. Je to takové domácí řešení problému.
Zajímavým scénickým režimem je Dírková komora (pinhole). Pořízená fotografie je pouze v rozlišení 3 megapixely, což je docela škoda. Fotoaparát v podstatě stáhne barvy a přidá silnou vinětaci na kraj obrazu. Udělat si však vlastní pinhole je jistě zajímavější.
Mnohem zajímavější je režim Pískování. Lépe řečeno Filmové zrno (Film grain). Překlad českého menu Panasonic neudělal právě nejlépe. Snímky jsou foceny na velmi vysokou citlivost ISO 1600 a zmenšeny na rozlišení 3 megapixely. Zrnění je velmi patrné, ale spolu s velkým kontrastem vypadají snímky skutečně stylově. Prostě opravdu velmi kreativní režim.
Další z fotografií nafocených v režimu Pískování. I když fotografie nejsou kvalitativně na výši, mají svůj nezaměnitelný a pěkný styl. Opravdu se mi tento režim velmi zamlouval.
Tato fotografie byla focena opět s inteligentní expozicí, nicméně na snímku to moc není vidět. Je jen použito vyšší ISO 160. Šum je sice trochu patrný, ale fotografii určitě nijak znatelně nedegraduje. Fotoaparát si dobře poradil i s vysokým dynamickým kontrastem (připomínám, že fotografie bez inteligentní expozice vypadala v podstatě totožně).
Jedno ekologicky-emoční foto s mlhou. Myslím, že by se docela dobře vyjímalo v černobílé verzi.
Tatáž fotografie, nicméně konvertována z RAWu. Není tedy zpracována procesorem Venus Engine II. Lze si tak všimnout výraznějšího šumu, který má ale podstatně rovnoměrnější strukturu. Rovněž si můžete všimnout chromatické aberace na krajích listů.
Dostatek světla fotoaparátu rozhodně svědčí. Pořizuje krásně ostré a nezašuměné fotografie. Světlá obloha sice vytvořila přepal, ale to bohužel jinak nešlo, když byla tak světlá.
Zde se můžete podívat, jak dobře pracuje stabilizace při focení z ruky. Ohnisko téměř 200 mm a expoziční čas až 1/13 s. Svíčka je ostrá. Byla použita citlivost ISO 400, což se projevuje na typickém šumu pro tuto citlivost. Šum je všude, ale bez výrazně jasově odlišených pixelů. Jsou spíše ve formě velkých shluků, které jsou o něco tmavší. Je zajímavé, že se zde téměř nevyskytuje barevný šum.
Když už fotoaparát podporuje supermakro, bylo by trestuhodné nepřidat alespoň jednu fotografii. Není to sice zrovna dobrá ukázka správného ostření, ale zase lze vidět, že s hloubkou ostrosti si opravdu trochu hrát můžete.
Zde si můžete všimnout, že se opravdu nemusíte bát citlivosti ISO 200. Detaily jsou ostré, šum není rušivý. V levé horní části jsou výrazné přepaly, ale v podstatě bez aberací.