Panasonic Lumix FZ300: opět na špici

U Panasonicu už je docela tradicí, že možnosti ostření jsou takřka nekonečné, a to i u ultrazoomů. Položek v menu, které mají něco dočinění s ostřením, je opravdu požehnaně. Začněme zadní páčkou, která vybírá ostřící režimy AFS/AFF, AFC a MF. AFS je jednorázové ostření, AFC pak průběžné. Na poměry kompaktů je poměrně rychlé, ostatně využívá se zde DFD technologie, která pomocí dvou různě zaostřených snímků vypočítává fázový posun a podle toho pak ostří.

Pokud jsem zkoušel jen jednoduchý test s průběžným ostřením a chůzí na 50mm ohniskovou vzdálenost, každý druhý snímek byl v podstatě zaostřený správně. Nestalo se tedy to, že by fotoaparát v jeden okamžik kapituloval a trvale přestal stíhat. AFF je kombinací obojího. Funguje jako AFS, ale při detekci velké změny pohybu jednorázově přeostří. Občas jsem měl u delších ohniskových vzdáleností pocit, že DFD neostří vždy úplně přesně (podobně jako Lumix LX100, nicméně bylo to spíše výjimečné).

Manuální ostření je výborné. Při otočení ostřícího kolečka si můžete nechat zvětšit náhled a dokonce si můžete vybrat, zda jen střed (okraje zůstanou nezvětšené pro snazší kompozici, tzv. PIP, Picture in Picture), nebo se zvětšený náhled objeví na celé obrazovce. Polohu náhledu lze dokonce měnit, tedy si můžete zvětšit část snímku z rohu fotografie. Dalo by se čekat, že malý 1/2,3" senzor bude hodně šumět a manuální ostření při zvětšeném náhledu bude problematické, ale zde jsem opravdu zíral, co fotoaparát dokáže zvládnout. I za opravdu hodně špatného světla není manuální ostření zapovězeno, byť naprosto bezproblémové to samozřejmě také není. Při zvětšení náhledu za špatného světla může být focus peaking kontraproduktivní.

Pokud jde o výběr ostřících bodů, najdete zde velmi rychlou detekci tváří a očí. Následuje režim sledování, který je opět velmi rychlý, nevadí mu zoomování, zůstává aktivní i po vyfocení snímku na původním předmětu. V kombinaci s AFC dokáže i v interiéru často výborně zafungovat. Rozhodně to ale není stoprocentní. U FZ300 to funguje tak, že občas to prostě perfektně vyjde, občas ne. Běžně to u kompaktů bývá tak, že je všecko trochu mimo, zde to překvapivě často vyjde. Zrcadlovka to není, ale je výkonům DSLR mnohem blíže, než byste od takového kompaktu vlastně čekali (částečně je to i tím, že kvůli malému čipu není hloubka ostrosti zas až tak malá a menší nepřesnosti se snáze schovají).

Panasonic má už tradičně dosti slušnou 49zónovou automatiku. Zajímavou funkcí je "uživatelské multi". Zde máte na výběr řádek, sloupec, kosočtverec AF bodů (vše lze polohovat) nebo si můžete vyklikat kolik jen chcete AF bodů z celkových 49. Klidně tedy můžete ostřit na čtyři rohy v snímku. Máte tu i dvě pozice na uživatelská nastavení. Dále je tu jednozónové ostření, které lze snadno polohovat dotykem na displeji. Tlačítkem DISP jej vrátíte doprostřed. Nakonec je zde jednobodové ostření. I zde můžete dotykem vybrat polohu bodu. Navíc se objeví zvětšený náhled, ve kterém můžete pozici bodu ještě dále upřesnit.

V normálním režimu lze fotit od nějakých 9 centimetrů, se zoomováním toto postupně roste k cca 90 centimetrům na 235mm ohniskové vzdálenosti. Pak je tam velký skok a budete potřebovat zhruba 1,7 až 1,8 metru. Makro režim je na tom o něco lépe, do zhruba 70mm ohniskové vzdálenosti je schopen ostřit z podstatně kratších vzdáleností. Začíná to na polovině centimetru a postupně roste. Velkou výhodou je to, že na ohniskových vzdálenostech přes 235 mm nedochází k onomu skoku a nadále lze ostřit z nějakých cca 95 centimetrů.

Výsledné zvětšení ale dává najevo, že Lumix FZ300 není nějak dramatický přeborník na makro. Při minimálním zoomu dostanete 0,9× přepočtené zvětšení, což je rozumné, ale bohužel s příliš širokým úhlem záběru. V takovém případě na snímek dostanete spoustu ne vždy příjemného pozadí, navíc si budete také často stínit. Trochu zoomování zúží úhel záběru, počítejte s lehkým snížením zvětšení. Telemakro je nicméně se svým zhruba 0,45× zvětšením dost slušné a velmi pěkně maže pozadí. Nedalo mi to, abych nevyzkoušel makro předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi. To už můžete ostřit od 15 cm na maximálním zoomu a přepočtené zvětšení se dostane na 2,5×. S tímhle už dostanete pořádné makro náčiní. Nicméně maximální zoom znamená také velmi nepříjemně malou hloubku ostrosti, nutnost clonit a ve výsledku budete mít dost velké problémy s expozičními časy a pohybovou ostrostí.

Toto je největší makro, kterého je fotoaparát schopen. Vidět je hlavně velmi širokoúhlý záběr, který se k mnoha makro snímkům moc nehodí. Také je viditelný stín objektivu, neboť jsem byl opravdu blízko.

 

Ukázky makra a telemakra ve formě 4K videa.

Stejně jako ostření, i nastavení expozice je téměř nekonečné (minimálně s ohledem na to, co je běžné v této kategorii fotoaparátů). Samozřejmostí jsou expoziční režimy jako je automatika, priorita clony, času a plný manuál, který nabídne i možnost bulb režimu. Měření expozice nabídne tři různé typy. Multi měření (celoplošné), preferenci středu a bodové. Nečekejte výrazné problémy, automatika pracuje docela spolehlivě. Pochopitelně občas není špatné použít korekci expozice, jejíž rozsah je od -3 EV do +3 EV. To se týká tradičně např. lesa, kde mají fotoaparáty obvykle tendenci dělat snímky dost světlými a FZ300 není výjimkou.

Expoziční časy mohou být od 1/16000 sekundy do 60 sekund. Obojí jsou nadprůměrné časy. Je zde ale trochu rozdíl podle použité závěrky. Pokud se použije ta mechanická, je možné pracovat s časy 1/4000 sekundy až 60 sekund. Elektronická závěrka pak podporuje 1/16000 sekundy až 1 sekundu. Citlivosti pak mají rozsah od ISO 100 do ISO 6400. Kroky mohou být od 1 EV nebo po 1/3 EV dle nastavení v menu. Můžete také nastavit limit pro Auto ISO, tedy citlivost, přes kterou již nemůže jít. Nastavitelnými maximy jsou hodnoty ISO 200 až ISO 6400.

Hraniční časy jsou ale poněkud zvláštní. U širších ohniskových vzdáleností je fotoaparát dost opatrný a volí 1/60 sekundy (tedy o více než 1 EV kratší čas než dle pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti). Naopak čím více zoomujete, tím více se spoléhá na stabilizaci a na max. zoomu volí 1/125 sekundy (tedy naopak o více než 2 EV delší čas než dle výše zmíněného pravidla). K dispozici je Inteligentní ISO, které zvyšuje ISO citlivost o 1 EV při detekci pohybu, čímž také o 1 EV zkrátí expoziční čas. Snímek sice bude mít více šumu, ale nebude pohybově tolik neostrý. Výborné je i to, že fotoaparát podporuje automatické ISO v manuálním režimu. Vy tedy nastavíte clonu a čas, fotoaparát nastaví správnou expozici pomocí ISO citlivosti.

Pokud jde o světelnost, je to jednoduché. Objektiv má v celém ohniskovém rozsahu světelnost F2,8. Maximální hodnota clony je F8, u videa dokonce F11. Nicméně počítejte s tím, že díky malému čipu už F4 vykazuje mírné vlivy difrakce (celoplošné neostrosti). Pokud vás zajímá hloubka ostrosti, přepočítal jsem ji na full frame přístroje. FZ300 má pak zhruba takovou hloubku ostrosti, jakou by měly na stejné přepočtené ohniskové vzdálenosti full frame fotoaparáty při F15. Zní to, jako by s fotoaparátem nemělo být možné mazat pozadí, ale opak je pravdou. Maže celkem dost (na svou kategorii). Pro srovnání, Panasonic FZ1000 s mnohem větším 1" senzorem začíná s hloubkou ostrosti na ekvivalentu cca F7,7, nicméně pak se světelnost zhoršuje a s tím i přepočet zhruba někam k F11. I tak ale méně světelný FZ1000 nabídne o něco menší hloubku ostrosti než FZ300.

Škoda, že fotoaparát není vybaven také ND filtrem. Najdete tu ale zajímavé režimy jako je multiexpozice (max. ze čtyř snímků) a lze volit, jakou formou se budou sčítat jasy, tedy zda se budou přímo sčítat nebo normalizovat (normalizace zajistí rozumný jas, sčítání pak při více expozicích vede k přepalům). Následuje časosběrný snímek, kde lze nastavit až 9999 expozic s intervalem od jedné sekundy do 99 minut a 59 sekund. Kdybyste to nastavili na maximum, fotoaparát by skončil s focení v září roku 2017. Máme tu i fázovou animaci s intervalem od 1 do 60 sekund.

Panasonic Lumix FZ300 má hlavní vylepšení proti svému předchůdci na poli videa. Nová verze už umí natáčet 4K videosekvence s rozlišením 3840×2160 pixelů při 25 snímcích za sekundu s datovým tokem 100 Mbps. Ve Full HD rozlišení se můžete těšit na plynulejší 50p snímkovací frekvenci. Mnohé potěší i zpomalené video v HD rozlišení 1280×720 pixelů při 100p (4× zpomalené) a ve VGA rozlišení 640×480 pixelů při 200 fps (8× zpomalené).

Rozlišení 4K videa je skutečně velmi slušné. Na 1/2,3" snímač tak dostanete hodně dobré video. Stabilizace je solidní, autofokus patří rovněž k dobrým, nicméně při rychlém přezoomování dochází k dočasnému rozmazávání obrazu. Prodleva na zmáčknutí tlačítka pro natáčení videa jsou zhruba půl sekundy. Zvuk je stereo a fotoaparát nabídne i externí mikrofon. Takto papírově to tedy rozhodně nevypadá zle. Když si začnete s fotoaparátem hrát a lépe zkoumat možnosti natáčení videa, budete překvapeni ještě více.

 

Ukázky 4K videosekvencí pořízených fotoaparátem.

Předně to chce nastavit manuální režim videa (lépe řečeno režim videa s rozšířenými možnostmi nastavení). Možnost volby efektů a barevných ladění vás asi nijak nepřekvapí. Videa lze nahrávat ve formátu AVCHD (max. Full HD) nebo MP4 (podporuje i 4K). Rozšířený režim vám dovolí nastavit expozici, tedy vše od automatiky až po manuál. Toto nefunguje v klasických režimech (PASM na horním kolečku), kde i při prioritě clony nebo času fotoaparát nastavení nereflektuje a jede automatiku. Chcete-li si hrát, opravdu musíte nastavit rozšířený režim videa a zde už jsou všechny PASM režimy k dispozici (vybíráte je v menu).

Samozřejmostí je konfigurace autofokusu a průběžného ostření. Najdete tu vyvážení snímání, což je narovnávání horizontu. Pokud se vám tedy fotoaparát lehce otáčí v rukou, FZ300 zvládne narovnat horizont a udržet jej i při nahnutém přístroji. Jde to vidět, když nakláníte fotoaparát. Najednou se obraz vodorovně zasekne, nakláníte fotoaparát, dál nic se neděje a až to přeženete, obraz škubne a začne se znovu naklánět do boku. Solidní funkce. Nechybí práce se stíny a světly (lze použít nejen funkci I.dynamický, ale přímo si můžete nastavit konverzní jasové křivky).

 

Ukázky zpomalených (slow motion) videosekvencí pořízených fotoaparátem.

Rovněž nastavení zvuku jsou poměrně bohatá. Můžete si zobrazit hlasitost záznamu obou mikrofonů, ladit je od -12 dB do +6 dB a jak už bylo řečeno, je možné použít i externí mikrofon přes 3,5mm jack. Je tu funkce pro potlačení hluku větru a zoom mikrofonu. Expoziční časy je možné nastavit od 1/16000 sekundy do 1/25 sekundy (i při 50p videosekvenci), clona má pak rozsah od F2,8 do F11. ISO citlivost může být automatická s výjimkou manuálního režimu M (zde se liší od snímání fotografií, kde Auto ISO funguje i v režimu M). Všechny expoziční parametry můžete upravovat i v průběhu natáčení videa.

Ke stažení dávám dvě videoukázky. Na další videosekvence se můžete podívat v klasické videorecenzi fotoaparátu. První ukázka má 50 sekund a 538 MB (jde o 4K video), ve druhé videosekvenci pak uvidíte zpomalený záznam (81 sekund, 97 MB).

I když kapitolu o bokehu máme většinou v testech objektivů nebo velkočipových kompaktů, dnes uděláme výjimku a bokeh zkusíme i u 1/2,3" ultrazoomu, nicméně jen při plně otevřené cloně.

Je vidno, že fotoaparát skutečně trošku maže pozadí, samotný bokeh nevypadá zrovna špatně, nicméně odlesky jsou dost nepravidelné.