Panasonic Lumix FZ38: nejlepší ultrazoom současnosti?

Pro noční focení je FZ38 vybavena až 60sekundovou expozicí, bohatou nabídkou citlivostí i clon. Ostření nečiní větší problémy a pokud už by k tomu náhodou došlo, je k dispozici i manuální ostření.

Výsledek je krásně ostrý, vyšší clona se postarala o hvězdičky kolem zdroje světel. U takto dlouhých expozic musíte přetrpět odšumování, které trvá stejně dlouho jako samotná expozice. Trochu šumu i tak zůstalo, nicméně výsledek lze označit jako dostatečně dobrý.

Při citlivosti ISO 100 je na snímku jen malé množství šumu, snímky jsou poměrně detailní a ostré. Dobrá práce.

Zatímco ISO 200 nabízí ještě vysokou kvalitu téměř srovnatelnou s ISO 100, na vyšší citlivost ISO 400 už začíná být patrné zjemnění kresby a nárůst barevného šumu. Přesto je ostrost stále rozumná.

Kontrastnější hrany jsou stále ještě ostré, ale všechno ostatní začíná FZ38 doslova patlat na všechny strany. Snímek je hodně rozpitý.

Při ISO 1600 už fotoaparát nasadil skutečně těžký kalibr. To se už ani nedá nazvat odšumováním, snímek je spíše jedna veliká šmouha. Vzhledem k tomu, jak dobře si FZ38 vede s nižšími citlivostmi (do ISO 200 včetně), mě takovéto chování velmi nemile překvapuje.

Scénický režim Vysoká citlivost může nabídnout až ISO 6400. V tomto případě navolil ISO 4000. Rozlišení je vždy 3 megapixely (při poměru stran 4:3). Díky malému rozlišení celkem šikovně maskuje šum, ale i tak se jedná jen o "dokumentační nouzovku".

Dále předkládám dvě fotografie, které posuzuji v každé recenzi. Začněme snímkem rybníka a stromů v protisvětle.

Co se týče chromatických aberací, tak to objektiv zvládl velmi dobře. Obloha má velmi mírnou kresbu, ale stále lepší než úplné vypálení. Kresba ve stínech mi přijde ale poněkud méně detailní.

Potěší poměrně malé množství šumu, kresba je dobrá, nepatlaná, ale opět méně výrazná. Docela se nepovedla levá část snímku, které chybí výraznější ostrost i kontrast.