Panasonic Lumix FZ72: nejširší i nejdelší

Lumix FZ72 nabízí režimy ostření jako je to klasické, pak makro, makro zoom (3× digitální zoom v makro režimu - de facto k ničemu) a manuální ostření. Manuální ostření je ovladatelné pomocí kruhového voliče vzadu nahoře, případně jemněji, mnohem rychleji a pohodlněji pomocí šipek vpravo a vlevo (otočný volič ale musíte použít alespoň jednou pro spuštění menu zaostřování). Pokud jste např. v režimu priority clony, kdy stisknutí voliče přepíná mezi výběrem clony a korekcí expozice, v režimu manuálního ostření zde tedy přibude ještě třetí možnost, právě ono ostření (přepínáte se mezi clonou, korekcí a ostřením).

Na zvětšeném náhledu se dá vcelku rozumně ostřit, jemné rozostření tu ale nepoznáte. Nejlépe se ostří zhruba taktikou "narvu to někam doprostřed mezi krátkou a dlouhou polohu, kdy už poznám neostrost". Docela dobře se ostří i u delších ohniskových vzdáleností pokud jde o názornost náhledu jako takového, samozřejmě třesení displeje při velkém zoomu zrovna jednoduchému ostření neprospívá. V interiéru je manuální ostření použitelné, ve stinnějších plochách už nikoli, šumu je příliš mnoho. Chválím možnost zaostřit tlačítkem Focus pomocí autofokusu, kdy si můžete rychle předostřit. Pomocí tlačítka MENU/SET můžete spustit polohování zvětšeného náhledu manuálního ostření.

Pokud jde o autofokus, máte samozřejmě k dispozici několik módů výběru ostřících bodů. Jako první je tu detekce tváří. Její rychlost i účinek jsou průměrné, nezklamou, ale ani nenadchnou. AF Tracking předvádí na kompakt slušnou práci. Nebojí se trochu zoomu, přiblížení objektu ani jeho pohybu, a to dokonce i v slabších světelných podmínkách (lehké šero, interiér). Zde budete limitováni spíše rychlostí autofokusu jako takového než systémem sledování. Následuje automatický výběr několika z 23 zón (zde tradičně není moc co namítat, funguje slušně) a jednobodové ostření, které lze po stisku tlačítka Focus polohovat a také mu nastavit jednu ze čtyř dostupných velikostí.

Dále tu najdete ostřící režimy AFS, AFF a AFC. AFS je jednorázové ostření v momentu namáčknutí spouště, AFF pak přeostření při změně kompozice snímku, AFC pak přeostřuje neustále, zachytí tedy jak změnu kompozice (pohyb fotoaparátu), tak i pohyb objektu ve scéně (když zmizí objekt, zaostří na pozadí). I za poměrně špatného interiérového světla je tato funkce schopna pracovat při rozumné rychlosti. V menu můžete zapnout automatické doostřování náhledu (funguje zejména po změně zoomu, případně po změně polohy přístroje).

Rychlost ostření je mezi kompakty rozhodně slušná zejména co se týče kratších ohniskových vzdáleností. Na maximálním zoomu za dobrého světla ostří také dostatečně rychle, doostřování je vynikající, nicméně se připravte na slabší výkony za horšího světla (stále ale ve své třídě v nadprůměru) a při telemakru. Tam už se dočkáte přeostřování přes celý rozsah. Úspěšnost ostření je akceptovatelná. V zásadě nemá problém s ostřením za všech podmínek, není tu žádná disciplína, kterou by autofokus vyloženě nezvládal, i v noci je schopen bezpečně zaostřit, pokud má něco aspoň trochu rozumně kontrastního (čím méně je světla a méně kontrastní obraz je, tím samozřejmě hůře, zejména u delších ohniskových vzdáleností).

Spíše je tu problém v tom, že občas (nezávisle na podmínkách, častěji ale na delších ohniskových vzdálenostech), se prostě trochu sekne, ale to je jen ve výjimečných případech a může to platit jen pro testovanou verzi firmwaru. Neostrost u snímků s větším zoomem je ale dána rovněž tím, že objektiv sám o sobě nekreslí ostře.

Minimální ostřící vzdálenosti vám určitě udělají radost. V klasickém režimu začínáte na třech centimetrech, kdežto v makro režimu můžete začít dokonce prakticky na přední čočce. Takto se liší makro od klasického režimu do zhruba 55mm ohniskové vzdálenost, kde se setkávají a od té doby se v zásadě neliší. Od 180mm ohniskové vzdálenosti skokově povyskočíte ze zhruba 20 cm na nějakých 40-50 cm a postupně to stoupá až na cca 85 cm. U 650 mm je další skok, a to na 1,3 metru, kde se v podstatě drží až do konce.

Přepočtené zvětšení u makra dosahuje hodnoty až 1,2× (zhruba okolo 30-35mm ohniskové vzdálenosti - jednoduše to poznáte tak, že je to poslední zazoomování, kdy se na displeji ještě ukazuje "0,01m-nekonečno"). Pak rychle klesá a celou dobu se drží mezi 0,3 až 0,5× zvětšením, na maximálním zoomu se šplhá až přes 0,55× zvětšení. Telemakro je tedy velmi slušné a mohu doporučit zejména cca 600mm ohniskovou vzdálenost (oblast, kde ještě objektiv hlásí "0,8m-nekonečno).

Po troše přizoomování (co nejdál to jde, kdy se ještě na displeji ukazuje možnost ostření od 0,01 m) dosáhnete největšího zvětšení. Velkou výhodou je tu možnost polohovat ostřící bod. Pozadí se rozumně maže, šum je při citlivosti ISO 400 přijatelný.

Panasonic Lumix FZ72 má jako správný ultrazoom všechny důležité expoziční režimy, tedy automatiku, prioritu clony, času a plný manuál. Měření expozice může být celoplošné (multiměření), s preferencí středu nebo bodové. Patří k těm spolehlivějším, což ale neznamená, že se občas nehodí korekce expozice. Platí to zejména při snímání tmavých objektů, kterým je dána trochu větší priorita, než by bylo ideální, což pak vede k přepalům ve světlejších plochách. Na dlouhých ohniskových vzdálenostech vám může připadat, že snímky jsou poněkud bledé a světlé, ale to je dáno kvalitou objektivu. Ten opravdu nezvládá dodat snímkům dostatečný kontrast, takže z černé barvy dostanete spíše jen šedou barvu.

Citlivosti nabídnou dostatečný rozsah od ISO 100 do ISO 3200 (po 1/3EV nebo 1EV krocích dle výběru v menu), k dispozici je i režim Vysoká citlivost, který nabídne rozsah ISO 1600 až ISO 6400 v omezeném 3MPx rozlišení). Funkce Inteligentní ISO navyšuje citlivost při detekci pohybu, čímž sníží neostrost snímku. Expoziční časy už nemají takový rozsah, jak tomu kdysi u Panasoniců bývalo. Začíná se na 1/2000 sekundy a končí u 8 sekund. Delší časy jsou k dispozici pouze v režimu Hvězdná obloha, a to 15, 30 nebo 60 sekund, nicméně s natvrdo nastavenou citlivostí ISO 100 a plně odcloněným objektivem. Korekce expozice má rozmezí od -3 EV do +3 EV.

Světelnost má slušnou hodnotu F2,8 na nejširší ohniskové vzdálenosti a F5,9 se při maximálním zoomu a ohniskové vzdálenosti 1200 mm dá také přežít a je až s podivem, že se Panasonicu něco takového podařilo (clonový otvor 3,6 cm). Bohužel jak je vidět, průběh světelnosti je velmi špatný. Díky širšímu začátku si na tradičních širokých ohniskových vzdálenostech (řekněme okolo 25-28 mm) hodnoty F2,8 neužijete, počítejte spíše lehce přes F3,1, okolo 160 mm už proti předchozímu modelu FZ62 má novinka něco přes 1 EV k horšímu a prakticky celou dobu se drží na velmi špatných hodnotách podobně jako Canon PowerShot SX50 HS. Ten je na tom ale ještě hůře s oběma extrémy (nejmenší i největší zoom). Clona je irisová a maximální hodnota činí F8 v celém ohniskovém rozsahu.

Panasonic Lumix FZ72 podporuje natáčení Full HD videosekvencí s rozlišením 1920×1080 pixelů při 50 nebo 60 prokládaných snímcích za sekundu ve formátu AVCHD nebo 25, resp. 30 progresivních snímcích ve formátu MP4. Samozřejmostí jsou i nižší rozlišení, zpomalené videosekvence tu bohužel nenajdete.

Kvalita videa je taková všelijaká. Samotný obraz trpí na docela silné odšumování, jemné detaily jsou rozpité. Naproti tomu automatické ostření funguje ve většině případů slušně, dobrý je i optický zoom a výkon stabilizace rozhodně také není k zahození, patří k tomu nejlepšímu na trhu. Občas pozlobí rolling shutter efekt. Clonění je plynulé, zde není co namítat, zvuk zoomu nebo autofokusu ve videosekvencích (zejména těch venkovních) prakticky nejde slyšet.

U videa lze nastavovat expoziční čas a clonu, v takových případech už cvakání otočného voliče slyšet jde a ne málo (tyto parametry lze nastavovat i v průběhu natáčení videa). V čistě manuálním režimu při zapnutí manuálního ostření můžete nastavit čas dokonce až 1/8 sekundy a vytvořit pohybově zajímavě rozmazané videosekvence. Jinak je běžným minimem 1/30 sekundy. Zvuk je stereo a ve své třídě patří rozhodně k těm lepším, poměrně málo trpí na poryvy větru (pokud je zapnutá jejich korekce).

Kvalitu videa můžete sami posoudit na dvou ukázkových videosekvencích. První je venkovní o délce 67 sekund (128 MB), druhá pak interiérová s délkou 56 sekund (110 MB).