Panasonic Lumix G Vario 12-60mm F3.5-5.6 ASPH. OIS

Ostřící systém objektivu je výborný. Nabízí se tu jak autofokus, tak i manuální ostření. Poněvadž na objektivu chybí jakýkoli přepínač, změnu ostřícího režimu si musíte vynutit přes menu fotoaparátu. Autofokus je neslyšný a velmi rychlý, ve většině případů se budete pohybovat okolo 0,1 až 0,15 sekundy včetně vyfocení snímku, což jsou výborné hodnoty. Manuální ostřící kroužek by mohl být trochu méně tuhý, ale v zásadě se ostří bezproblémově i díky pokročilému zvětšování náhledu a velmi dobrému focus peakingu fotoaparátů Panasonic.

Panasonic tvrdí, že objektiv potřebuje k zaostření 20 až 25 centimetrů dle zoomu. V testu jsem naměřil 16 až 24 centimetrů od roviny čipu, což je jen nějakých 6 až 12 centimetrů od přední čočky objektivy. Díky tomu nabídne v celé druhé polovině ohniskového rozsahu (od přepočtených 70 mm) poměrně slušné 0,55× přepočtené zvětšení, na maximálním zoomu dokonce 0,58×. Lumix 12-60mm je tak vcelku dobrý fotoaparát i na méně náročné makro.

Podíváme se tedy, jak je na tom s makrem ve skutečnosti.

Zvětšení tedy není špatné, i když žádný rekordman to také není. Líbila se mi jemnost bokehu.

Ukázka trochu více za života. Makro je přiměřené, opět potěší relativně jemný bokeh (při focení na krátkou vzdálenost).

Vyzkoušel jsem také makro předsádku Raynox DCR-150, která má 4,8 dioptrie. Zvětšení vzrostlo na 0,89× (ostřit bylo možné od 6 centimetrů od čočky předsádky, resp. 20 cm od roviny senzoru). Makro se tedy zlepšilo, ale je nutné počítat s vinětací a ořezem.

Objektiv má standardní světelnost F3,5 až F5,6 jako většina dalších základních objektivů. Díky tomu, že má větší zoom (delší konec), je tato světelnost více roztažena a roste pomaleji. V rámci Micro Four Thirds objektivů této kategorie tedy jde o průběhem jeden z těch nejlepších objektivů (spolu s malým 14-42mm objektivem od Olympusu). Maximální hodnota clony se 7 lamelami je F22 v celém ohniskovém rozsahu.

Nebude chybět ani test bokehu na tradiční scéně. Začneme plně odcloněným objektivem.

Chválím velmi dobrou ostrost v zaostřené ploše. Bokeh je průměrně jemný, odlesky jsou kulaté a relativně plné, nicméně jejich okraje jsou trochu výraznější.

Po přiclonění se hloubka ostrosti zvětšuje a rozmazání pozadí snižuje. Odlesky si pořád zachovávají docela plný tvar s výraznějším okrajem.

Spolu s testovaným fotoaparátem Lumix GX80 je k dispozici duální stabilizace obrazu kombinující mechanickou stabilizaci na čipu a optickou stabilizaci v objektivu. Test proběhl při přepočtené ohniskové vzdálenosti 120 milimetrů.

Výsledky jsou trochu roztodivné. Bez stabilizace jsem měl nadpoloviční úspěšnost při 1/80 sekundy. Se stabilizací jsem se na podobné výsledky dostal zhruba při 1/8 sekundy, což znamená 3,3 EV. Nicméně je dobré podotknout, že neostré snímky nebyly výjimečné ani při 1/30 sekundy a naopak se překvapivě objevovalo nemálo ostrých snímků i při 1/4 sekundy.