Panasonic Lumix G Vario 14-42mm F3,5-5,6 APSH.

Objektiv nabídne velmi rychlý a tichý autofokus, který se rychlostí rovná a nezřídka i předčí low-endové zrcadlovky se základními setovými objektivy. Manuální ostření je bez větších potíží, náhled na displeji/hledáčku se totiž zvětšuje a především za dobrého světla je obraz opravdu krásně ostrý. Za horšího světla je to na širším ohnisku ještě dobré, na delším se už ale díky horší světelnosti musí volit vyšší citlivosti pro náhled a šum začne být znatelnější. Stále se však i takto dá ostřit docela slušně.

Ostřící vzdálenosti se pohybují od 12 do 18 centimetrů od přední čočky, a tak nečekejte při 84mm ohnisku nějak závratné zvětšení. To přepočtené dosahuje maximální hodnoty 0,35×, což je na tento typ objektivu docela podprůměrná hodnota.

Objektiv má podle předchozích testů nabídnou zhruba 0,35× přepočtené zvětšení, což není mnoho. Ostatně jak sami vidíte, makro není žádný zázrak.

14-42mm objektiv od Panasonicu má typickou světelnost F3,5 na širokém a F5,6 na nejdelším ohnisku. Její průběh je lehce podprůměrný, rozdíly ale nejsou dramatické. Maximální hodnota 7lamelové clony je v celém rozsahu ohnisek F22.

Tato část recenze se bude věnovat kvalitě bokehu.

Na základní setový objektiv má 14-42mm Panasonic překvapivě slušný bokeh. Ten je rovnoměrný, odlesky jsou docela plné, i když lehce šišaté. Můžete si stáhnout RAW verzi snímku.

Ani přiclonění nic nezhoršuje. Odlesky jsou kulaté, plné, pozadí se rovnoměrně maže.

Objektiv nabízí optickou stabilizaci, která se vypíná/zapíná v menu (přepínač na objektivu nenajdete). Můžete ji vypnout, zapnout nebo nechat stabilizovat jen vertikální směr (ideální pro panning). Test proběhl na vzdálenost dvou metrů s 84mm přepočteným ohnisek a expozičním časem 1/6 sekundy.

Stabilizace funguje, zázraky sice od ní nečekejte, ale pokud se budete aspoň trochu snažit, dokážete s ní docela slušné věci. Tyto snímky byly foceny jen běžně z ruky s průměrnou snahou o ostrý snímek.