Panasonic Lumix G Vario 14-42mm F3.5-5.6 II ASPH.

Fotoaparát Lumix GX7 provádí korekci zkreslení v JPEGu, spousta RAW konvertorů ji provádí automaticky také. Na nejširší ohniskové vzdálenosti tak objektiv vykazuje menší sférické zkreslení +1,1 %. Bez korekce (např. v RAW konvertoru RAW Therapee) je zkreslení mnohem výraznější s hodnotou +5,1 %. Navíc také dochází k ořezu snímku, oněch výsledných 16 megapixelů je tvořeno ze zhruba 14,5 megapixelů. Ty se pak zkorigují a natáhnou. Na nejdelší ohniskové vzdálenosti je pak vidět mírné poduškovité zkreslení -0,8 % v obou případech.

V korigovaném RAWu i JPEGu jsou výsledky vinětace hodně podobné, nekorigovaný RAW jsme nezkoušeli (k tomu se stejně jen tak nedostanete). Vinětace je problém jen u nejširší ohniskové vzdálenosti s nejnižší clonou (až 1,4 EV), kde je změna jasu poněkud náhlá, každé přiclonění tuto situaci zlepšuje. Vada se pak ukazuje i na maximálním zoomu (skoro 0,8 EV), zde je ale změna jasu velmi pozvolná, takže není až tak nápadná. Ve většině ohniskového rozsahu s většinou clon tedy vinětace není problémem.

V této kapitole se podíváme na úroveň chromatické aberace.

Na nejkratší ohniskové vzdálenosti můžete vidět na nižších clonách lehkou chromatickou aberaci v podobě namodralých linií (v JPEGu je aberace zbavena svého barevného ladění, jsou zde bílí duchové).

U 20mm ohniskové vzdálenosti se už chromatická aberace nevyskytuje ani u nejnižších clon.

Ani u 29mm ohniskové vzdálenosti se nevyskytuje chromatická aberace, zde není objektivu co vytýkat.

Ani u maximálního zoomu se tato optická vada prakticky nevyskytuje.