Panasonic Lumix G Vario 35-100mm F4-5.6 MEGA O.I.S.

Objektiv pochopitelně podporuje automatické i manuální ostření. S manuálním nejsou větší problémy, ostřící kroužek má přesnou elektronickou vazbu, jen pro velmi jemné doostření má tendenci se trošičku kousat (při zahájení přeostřování). Jinak lze ale jen chválit a Lumix GM5 ukazuje i to, kterým směrem ostříte (zda blíže k nekonečnu nebo k "makru"). Velmi chválím rychlost ostření, doostření je záležitostí na 0,25 sekundy, což je hodně slušný čas a přeostření z nekonečna na necelý metr si vyžádá jen 0,3 sekundy, čímž se stává asi nejrychleji ostřícím objektivem v této disciplíně, který jsem doposud testoval.

Panasonic hovoří o minimální ostřící vzdálenosti 90 centimetrů, v testu jsem naměřil 66 až 84 centimetrů podle zvolené ohniskové vzdálenosti. Od přední čočky je to pak o 9 cm méně, tedy 57 až 75 centimetrů. Maximální naměřené reálné zvětšení dosahovalo 0,13×, přepočtené zvětšení pak mělo hodnotu zhruba 0,26×. Na makro tedy objektiv rozhodně není vhodné, takové zvětšení je dost malé.

Na druhou stranu jsou telezoomy velmi vhodným typem objektivů pro použití s předsádkami a 35-100mm Panasonic není výjimkou. S předsádkou Raynox DCR-150 se 4,8 dioptrie jsem se dostal na 26 centimetrů od roviny čipu, což znamená zhruba 14 cm od přední čočky předsádky. S předsádkou jsem se tímto způsobem dostal na 1,1× přepočtené zvětšení a to už je podstatně lepší káva.

Na snímku kleští jde dobře vidět, že zvětšení není zrovna vysoké a makro bez předsádek skutečně objektivu moc nejde. Ale takový je už typický úděl telezoomů.

Světelnost objektivu má tradiční hodnoty F4 až F5,6 podle ohniskové vzdálenosti. Protože jde ale o objektiv s kratšími přepočtenými ohniskovými vzdálenostmi 70 až 200 mm (konkurence se pohybuje spíše okolo 80 až 300 mm), je tento rozsah světelností natažen na grafu více doleva. To znamená, že např. proti Olympusu 40-150mm je výrazně méně světelný, v průměru okolo jedné poloviny EV. Jenže Olympus zase není tak maličký. Něco za něco. Clona má 7 lamel a lze ji v celém ohniskovém rozsahu přiclonit na F22.

Budeme se věnovat i kvalitě bokehu, tedy tomu, jak příjemně objektiv dokáže rozmazat pozadí.

Bokeh je docela příjemný, odlesky jsou spíše plné, ale přesto jde občas vidět tmavší kroužek na vnitřní části jejich obvodu.

Po přiclonění se trochu zvýší výraznost obvodů odlesků, nicméně bokeh samotný působí poměrně dobře (alespoň na zoomovací objektiv to není špatné).

Objektiv je vybaven optickou stabilizací obrazu MEGA O.I.S. Tu lze vypnout nebo zapnout v menu fotoaparátu (na objektivu není žádný přepínač). Můžete také zapnout stabilizování v jednom směru. Test proběhl s expozičním časem 1/13 sekundy a přepočtenou ohniskovou vzdáleností 100 mm.

S oporou se dostanete na naprosto šíleně dlouhé časy (i kolem poloviny sekundy z ruky), ale volně z ruky bylo při 100mm přepočtené ohniskové vzdálenosti stabilní maximum okolo 1/13 sekundy. Delší časy se sice občas podařilo udržet ostře, ale nebylo to pravidlem. Stabilizace tedy nabídla účinek 2,9 EV. Na druhou stranu je nutné říci, že jsem zkoušel focení bez stabilizace a nebyl problém udržet 1/50 sekundy při 100mm přepočtené ohniskové vzdálenosti (tedy účinek 1,9 EV). 1/40 sekundy už nešla.