Panasonic Lumix G9 II: foťák pro fotografy, který potěší i kameramany

20.12.2023, Milan Šurkala, recenze

Panasonic nedávno představil nový Micro Four Thirds fotoaparát Lumix G9 II. Ten přináší 25MPx čip podobný tomu z GH6, má i velmi podobné schopnosti videa, je ale zaměřený na fotografy. Ty jistě potěší fázovým zaostřováním.

Kapitoly článku:

Panasonic Lumix G9 II: foťák pro fotografy, který potěší i kameramany
Ostření, expozice, výdrž, displej, stabilizace
Videosekvence
Šum
Protisvětlo a optický zoom
Rychlost, noční a standardní scéna
Galerie ilustračních snímků
Závěr

Zaostřování

Asi nejsledovanější věcí u Lumix G9 II bude jistě zaostřování. Panasonic totiž konečně přináší hybridní fázový AF, a ten se objevil nejen v Lumixu S5 II, ale také v jeho Micro Four Thirds řadě. Prvním zástupcem je právě dnes testovaný Lumix G9 II. Pokud jde o nabídku režimů, zde se nic zásadního nezměnilo. Pořád je tu přepínač mezi AFS, AFC a MF, stále je tu tlačítko na výběr AF bodů nebo zón. Pro polohování můžete využít displej, přičemž lze nastavit, jak se má chovat (zda poloha prstu na displeji je poloha na fotce, nebo zda táhnutí prstem na displeji daným směrem bere v úvahu jen směr tažení prstu...), využít můžete i joystick.

Každopádně když se dostávám k výkonu průběžného ostření v režimu AFC včetně sledování objektu, máme tu několik zajímavých poznatků. Líbilo se mi, jak Panasonic dokáže rozpoznávat lidské postavy i tváře v nejroztodivnějších pozicích (nemluvě o zvířatech), nicméně pokud je na scéně více lidí, ne vždy zaostřoval na tu, na kterou bych chtěl (nezřídka si vybíral spíše ty v pozadí). Každopádně detekce je rychlá. Musím poznamenat, že s příchodem fázového AF se zhoršila spolehlivost zamčení objektu. Zatímco S1R zaostřila téměř na cokoli, novější Lumixy už častěji vyhodily červený rámeček, že se nepovedlo zamknout objekt, v případě G9 II je to ještě o trochu častější. Dobré je však to, že ačkoli systém občas není některé typy objektů schopen zamknout a sledovat (často např. u architektury), dokáže na něj ve většině případů správně zaostřit.

expoziční čas 1/500 s, clona F5,0, citlivost ISO 100, ohnisková vzdálenost 60 (120) mm, klikněte pro zvětšení

Ne vždy se sice povedl vyfotit takto ostrý snímek, každopádně fotoaparát byl v těchto podmínkách opravdu dost svižný, a to hovoříme o vzájemné rychlosti cca 150 km/h (foceno z místa spolujezdce). Případné neostrosti byly spíše u snímků, kdy jsem zkoušel delší časy pro větší pohybový efekt.

Zajímavými funkcemi je i Focus Transition, kdy si můžete předvolit až 3 zaostřené vzdálenosti, a pak mezi nimi jen dotykem přepínat. To se hodí při profesionálnějším natáčení. Lumix G9 II nabídne i možnost omezit zaostřovací rozsah, tedy fotoaparátu říci, aby neostřil příliš dopředu nebo naopak příliš dozadu (např. u makra), až jsem měl pocit, že má v ruce řadu GH a ne G. Menu je také plné dalších nastavení jako jsou AF+MF, focus peaking, priorita ostření nebo závěrky, fantazii se meze opravdu nekladou. Fázový AF přináší ještě jednu výhodu, sekvenční snímání podporuje průběžné zaostřování až do rychlosti 60 fps, což dosud G9 ani GH6 neuměla (GH6 s AFC končila na pouhých 7 fps).

Expozice

Jak už je u Panasoniců zvykem, možnosti nastavení expozice jsou takřka nekonečné, stejně jako možnosti konfigurace. Citlivosti začínají na ISO 100, končí pak u ISO 25600, máte tu ale režim rozšíření s ISO 50. V případě V-Logu se minimum dostává na citlivost ISO 500. Široké jsou i možnosti konfigurace automatického ISO. Rozsahy lze libovolně konfigurovat od ISO 100 do 25600 s tím, že koncová hodnota musí být alespoň o 1 EV vyšší než ta počáteční. Lze navolit i expoziční čas, při kterém se má ISO začít navyšovat. To lze dát manuálně (od 1 sekundy do 1/32000 sekundy - výběr hranice je ve většině případů po 1/3EV krocích), můžete to ale také nechat na automatice. Ta se drží pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti s tím, že minimem musí být 1/60 sekundy (tedy i u kratších ohniskových vzdáleností než 60 mm volí 1/60 sekundy, nad touto hranici se řídí výše zmíněným pravidlem).

Závěrka může být mechanická (od 1/8000 sekundy), mechanická s první elektronickou lamelou (1/2000 sekundy) nebo plně elektronická (od 1/32000 sekundy), takže jak vidíte, s časy to není vůbec špatné. Navíc také nabídne až 60 sekund jako max. expozici. Samozřejmostí jsou také různé expoziční i clonové bracketingy, mnohé může potěšit i zpoždění závěrky, aby nedošlo k roztřesení fotoaparátu závěrkou (tohle je dobré aktivovat např. u multiexpozice, která je jedním z režimů na levém kolečku, kde je i samospoušť - pokud tedy navolíte multiexpozici, nemůžete mít kolečko současně v poloze samospouště). V neposlední řadě nechybí ani možnost pro každé z měření expozice nastavit trvalou korekci (tedy i posunout "nulu"). Lumix G9 II má tendenci docela podexponovávat, což je ale dáno charakterem dynamického rozsahu čipu. Ten má slušný DR ve stínech, ale nepříliš dobrý ve světlech, takže fotoaparát proti tomu bojuje tím, že fotí tmavší fotky a stíny pak dohání softwarově.

Výdrž

Napájení má na starosti akumulátor DMW-BLK22 (7,2 V, 2200 mAh), který rozhodně není žádným drobkem. Panasonic tvrdí, že má podle používání EVF nebo LCD nabídnout zhruba 370-390 snímků na jedno nabití, což nezní jako moc, nicméně skutečnost je výrazně lepší. Taková čísla odpovídají mé skutečnosti, ale bez videa. A že jsem toho videa natočil opravdu hodně. Průměr v průběhu testu ze 4 kompletních vybití činil 370 fotografií a 33 minut videa, což považuji za solidní výsledek.

Displej

Zobrazení displeje se nijak nevymyká zvyklostem Panasonicu. Displej má poměr stran 3:2, nicméně fotky jsou 4:3 a video 16:9 nebo 17:9, takže čekejte černé proužky buď po stranách nebo nahoře a dole. Zobrazit si můžete vodováhu, histogram, základní expoziční informace a další detaily. Vpravo pak vidíte možnost výběru AF bodu a je patrné, že přímo zde si můžete volit i další detaily pro jednotlivé detekce a nemusíte tak lézt do hlavního menu.

Pro manuální ostření si můžete zvolit několik typů zvětšování náhledu, aktivovat lze i focus peaking. Menu jsou ovladatelná pomocí otočných ovladačů, které jsou konfigurovatelné.

Kdo chce jen stavový displej (náhled scény pouze v EVF a ne na LCD), má tu možnost. Výborné je to, že takové menu zároveň slouží i jako quick menu, takže dotykem můžete aktivovat možnost nastavování dané vlastnosti.

Hlavní menu jde dělené na několik základních nabídek a každá z nich na další oblasti a teprve v nich jsou pak jednotlivá nastavení. Výhodou je, že si můžete vytvořit vlastní menu s oblíbenými položkami, které pak nemusíte složitě lovit. Většina položek je sice logicky umístěná, ale u několika z nich jsem se přistihl, že je hledám déle, než by se mi líbilo. Jak si ale zvyknete, kde jsou, najdete je už rychle. Ono je to dáno i tím, že ne všechny položky jsou aktivní ve všech režimech (např. manuální video přidává logicky několik video-možností navíc, na což můžete zapomenout, když zapomenete na to, že natáčíte video v některém PASM režimu).

I u videa můžete mít vodováhu, což je velmi užitečné. Panasonic zde nabízí i speciální video-verzi stavového displeje se zobrazením mikrofonů.

No a nakonec tu máme zobrazení vyfocených snímků. To může být celoplošné bez jakýchkoli informací nebo se základními expozičními informacemi, je zde také možnost menšího náhledu a pěti obrazovek s více detaily o fotce a objektivu.

Stabilizace

Zde to bude hodně zajímavé. Lumix G9 II má totiž mechanickou stabilizaci, která slibuje až 8EV účinek, a v duálním režimu paradoxně nižších 7,5 EV. Tato čísla v praxi znamenají, že byste měli být schopni fotit snímky s časem cca 200krát delším, než je převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti. A skutečnost je taková, že si budu muset koupit další ND filtr, protože ty stávající už nestačí na dostatečně zaclonění, abych to mohl pořádně otestovat.

bez stabilizace (5 s)

se stabilizací (4 s)

bez stabilizace (1/30 s)

Test proběhl s objektivem Leica 12-35mm na max. zoomu, tedy 70mm přepočtené ohniskové vzdálenosti. Maximem, kde jsem dosahoval nadpoloviční většiny dostatečně ostrých snímků, se stal čas 3,2 až 4 sekundy. Pro srovnání jak by to vypadalo bez stabilizace, tu máte i snímek při trochu delším čase 5 sekund z ruky. Tam vlastně není ani vidět, co bylo foceno. Abych mohl spočítat účinek stabilizace, bylo potřeba najít čas, při kterém jsem byl schopen dosáhnout stejně ostrých snímků bez stabilizace, jako při oněch 4 sekundách s ní. Tím bylo zhruba 1/30 až 1/40 sekundy. To nás dostává na cca 6,5-7 EV. Není to sice 7,5 EV, jak sliboval Panasonic, ale jde přesto o vynikající výsledek.