Panasonic Lumix G9 II: foťák pro fotografy, který potěší i kameramany

V galerii se podíváme především na snímky focené s pomocí objektivu Leica 12-60mm F2.8-4.0. Najdete tu ale i snímky pořízené s 9mm a 12-35mm objektivem.

 

 

Kvalita obrazu je solidní, dynamický rozsah snímače (viz RAW) je solidní, i když ze světel se kresba vytahuje trochu obtížněji.

 

 

Výhodou setového objektivu Leica 12-60mm je solidní zvětšení, takže ve spolupráci s Lumixem G9 II jde o poměrně univerzální kombinaci. U snímků tohoto typu může přijít vhod výklopný displej. Bylo by akorát ještě lepší, kdyby se displej dal vyklopit jen nahoru bez toho, aby se musel vyklápět do strany (to by ale celé řešení zvětšilo).

 

 

Velmi dobrá stabilizace tu s časem 1/5 sekundy neměla větší problém, dal by se udržet i mnohem delší čas. Z RAWu se ve stínech dá vytáhnout dost kresby (počítejte ale se šumem), z jasů pak jen část, což je ale vzhledem k extrémnímu světlu logické.

 

 

Toto je foceno 9mm objektivem trochu přicloněným. Vysoká citlivost zde způsobuje šum a odšumování, v malých rozlišeních jde stále o rozumně kvalitní snímek. Při zevrubnějším pohledu jde ale degradace šumem více patrná a na kvalitní snímky je ISO 6400 už příliš vysoké. Můžete se podívat na RAW.

 

 

Na focení sportu má Lumix G9 II velmi rychlé sekvenční snímání a nyní už i bleskurychlý autofokus, problémem tak už zůstává akorát velikost snímače pro focení v interiéru. Potřebujete-li krátké časy, znamená to také vyšší citlivosti a vyšší šum. Řešením mohou být světelnější objektivy než ten použitý, který s větším zoomem atakoval F4. Docela zajímavé výsledky by tu mohla podávat např. Leica 25-50mm F1.7 pro snímky s menším přiblížením. To už byste se stejným časem byly někde okolo ISO 800, příp. i níže.

 

 

Zde není moc co namítat, objektiv kreslí dostatečně ostře, zvýšené rozlišení na 25 MPx také pomáhá získat trochu více detailů než u předchozích generací.

 

 

Také celoplošně detailní snímek bez výraznějších vad. Zejména u nižších citlivostí fotí Lumix G9 II velmi dobře.

 

 

Zde jsem se mohl spolehnout na účinek stabilizace a fotit s mnohem delším časem, fotografie má ale sloužit k posouzení kvality obrazu na vyšších citlivostech, zde jde konkrétně ISO 2500. V JPEGu je už vidět docela silné rozmývání obrazu, to je ale konfigurovatelné v nastavení přístroje. V RAWu si s tím můžete trochu lépe pohrát a nastavit odšumování citlivěji.

 

 

Za dobrého světla jsou detaily solidní, trochu mě tu překvapila slabší pravá strana (ta by ještě neměla být mimo hloubku ostrosti).

 

 

Jedním z lákadel nového fotoaparátu je barevný profil Leica Monochrome. Snímky s ním vypadají kontrastně a kdo má rád černobílou fotografii, bude nejspíš nadšen. Já to zde využil kvůli velmi nepříjemnému nočnímu osvětlení s extrémně nízkým CRI (v podstatě jen žluté tóny).