Panasonic Lumix GH3: král Micro Four Thirds systému

Fotoaparát nabízí čtyři základní režimy ostření. Nejprve je to jednorázové AFS, dále pak dvě průběžné varianty. AFF je v podstatě jednorázové zaostření, které ale po detekci změny scény automaticky přeostří. Funguje to slušně a nemám k němu větší výhrady. Průběžné zaostřování AFC pak doostřuje neustále, což se bohužel projevuje v nepříjemném pulzování obrazu, pořád se ostří dopředu, dozadu, dopředu, dozadu... Jako poslední je tu manuální ostření MF. Při otočení ostřícím kroužkem se objeví zvětšený náhled (zvětšený jen prostředek obrazu, celoplošně 5× zvětšený obraz nebo 10× celoplošně zvětšený obraz). S objektivem se špatnou světelností, což splňovaly oba objektivy, se v interiéru připravte na překvapivě vysoký šum a ne moc snadné ostření. Se světelnějšími objektivy ale vůbec nebude takový problém.

Dále se podíváme na výběr ostřících bodů. Jako první je tu detekce tváří, která pracuje dobře. Úspěšnost i rychlost je rozumná, najdete lepší, ale i mnohem horší fotoaparáty. Ostření se sledováním pracuje průměrně, přežije i nějaké to přiblížení a zoom, nesmí ho ale být až moc a rychlost také není nejvyšší. Následuje automatický výběr na několik ze 23 zón, zde nemám námitek. Navíc lze dotykem na displeji vybrat zónu, do které ostřit. Dále najdete jednozónové ostření, opět je možné tuto AF zónu libovolně polohovat pomocí dotyku na displej. Jako poslední je tu jednobodové ostření. To se na displeji objeví maličký křížek a opravdu se ostří jen na toto dané místo (např přes nějakou malou škvírku). I zde je možnost polohování.

Samozřejmostí je spousta různých úprav ostřících režimů. Např. lze nastavit, aby se snímek zaostřil a pořídil už při namáčknutí spouště. Dále lze zapnout a vypnout režim průběžného zaostřování náhledu. Máte možnost spustit zaostření v momentě přiložení oka k hledáčku, lze používat šipky pro polohování ostřících zón,... Dále lze aktivovat možnost manuálního doostření po zaostření autofokusem, u manuálního ostření si dále můžete nechat zobrazovat ostřící škálu (v podstatě vzdálenost - poznáte, zda se přibližujete nebo naopak ostříte na větší vzdálenost).

Expozici můžete nechat nastavit automaticky, je zde i priorita clony, času a plný manuál. Měření expozice může být celoplošné (multiměření), s preferencí středu a bodové. I když měření expozice jako takové je vcelku spolehlivé, je zde problém v práci s jasy, které ve výchozím nastavení nepříjemně často táhnou k přepalům (hlavně pozor na ISO 125, raději si nechte nativní ISO 200). Focení do RAWu nebo zapnutí Inteligentního rozšiřování dynamického rozsahu vám může pomoci, stejně jako mírná podexpozice, aby byly přepaly o něco nižší.

Citlivosti mají rozsah od ISO 125 do ISO 25600, přičemž ISO 125 je rozšířená citlivost. Základní je tedy ISO 200, to je také nejnižší citlivost, která je nastavována automatikou. Stejně tak rozšířenou citlivostí je ISO 25600. Automatice můžete nastavit maximální citlivost, kterou může navolit. Toto maximum může být ISO 400 až ISO 3200. Expoziční časy mohou pak být od 1/4000 s do 60 sekund, v bulb režimu pak lze dosáhnout až 60 minut. Pokud jde o rozsahy clon, ty samozřejmě závisí na použitém objektivu. U 14-140mm objektivu je to F4 na nejširším a F5,8 na nejdelším ohnisku. Jak je vidět, průběh světelnosti je ve své kategorii podprůměrný.

K dispozici máte i expoziční bracketing, a to v nebývale bohatém rozsahu. Můžete vyfotit 3, 5 nebo dokonce 7 snímků s rozdíly expozic 1/3 EV, 2/3EV nebo 1 EV. Pro ty, kteří si chtějí skládat vlastní HDR, ideální nástroj. Zvolit si můžete pořadí expozic (od střední, přes podexpozici k přeexpozici nebo od podexpozice až k přeexpozici) i styl snímání (sekvenční snímání nebo jednotlivé snímky). K dispozici je i hardwarové HDR, které ale nepracuje úplně nejlépe. Nechybí ani možnost časosběrných snímků. Fotoaparát disponuje možností elektronické závěrky, což snižuje roztřesení fotoaparátu při snímání, další možností je zpoždění závěrky.

Fotografické režimy lze navolit na horní straně fotoaparátu kolečkem. Na následujících řádcích se podíváme na možnosti, které vám nabízí.

Fotoaparát podporuje Wi-Fi rozhraní pro vzdálené snímání, přehrávání na televizi, odeslání snímků hned při záznamu nebo zkopírování snímků do počítače. Bohužel alespoň u testovaného fotoaparátu mě tato funkce vůbec nepřesvědčila, v podstatě se mi nepovedlo ani jednu funkci pořádně rozběhat. Síla přijímače není moc vysoká, sice chytne spoustu Wi-Fi sítí sousedů přes několik zdí, ale je schopen se připojit jen při přímé viditelnosti na router. Problém ale začíná k finálnímu připojení se na počítač na síti. Zkoušel jsem tři počítače, ale ani na jeden se mi dle návodu nepovedlo připojit. Fotoaparát je všechny našel, ale finální skutečné připojení nikdy neproběhlo. Dokonce mi nefungovalo ani připojení pomocí Wi-Fi Direct. I zde se fotoaparát i počítač našly, ale finální spojení se nevytvořilo. Šlo to i naopak, fotoaparát vytvořil síť, k níž se počítač připojil, ale více komunikace jsem z nich už "nevytřískal".