Panasonic Lumix GH3: král Micro Four Thirds systému

Panasonic Lumix GH3 má i přes stejnou velikost a efektivní rozlišení jiný čip než původní GH2. Celkové rozlišení se totiž snížilo o celý megapixel (z 18,3 MPx na 17,2 MPx), díky čemuž už fotoaparát nenabízí zachování ohniskové vzdálenosti při změnách poměru stran. Všechny jiné poměry stran než 4:3 se řeší prostým ořezem 4:3 snímku. Efektivní rozlišení zůstalo na 16 megapixelech a pořád jde o Micro 4/3 čip s rozměry 17,3×13,0 mm. Uvidíte výřezy z JPEGu se středním odšumováním a z RAWu. Ty jsem konvertoval přes Adobe DNG Converter a Camera Raw. Odšumování v JPEGu bylo nastaveno na střední úroveň.

RAW je krásně čistý, JPEG je hladký, bez šumu, méně viditelné linie se zahlazují.

ISO 200 je nativní citlivost a množství šumu v podstatě stejné.

Při citlivosti ISO 400 není v RAWu ještě skoro žádný šum, i JPEGy jsou velmi kvalitní a není tu co vytýkat.

ISO 800 dává v RAWu velmi jemný jasový šum, JPEGy se jen velmi lehce hrudkují. Naprosto bezpečně použitelná citlivost.

Ani citlivosti ISO 1600 se nemusíte bát. V RAWu se objevuje trochu barevného šumu, JPEG chytá jemnou zrnitost, ale stále si zachovává velmi solidní detaily i barvy.

ISO 3200 už dává v RAWu trochu výraznější barevný šum, stále to ale v slušném RAW konvertoru stačí na dostatečně kvalitní snímky. JPEG zůstává detailní, najdete tu ale ustřelené pixely. S ohledem na citlivost a velikost čipu je to vynikající práce.

Až citlivost ISO 6400 je první taková, která je hodně kompromisní. Zde už musíte přeci jen počítat se ztrátou barev i slabších detailů, ani z RAWu už toho tolik nevytřískáte.

ISO 12800 už začíná být opravdu nad síly čipu. RAW hraje všemi různými barvami, JPEG si zachovává jen výrazné detaily, barvy jsou potlačovány.

Nejvyšší citlivost ISO 25600 je tu spíše jen do počtu. Barevný šum je vysoký, JPEGy jsou rozmyté a flekaté. Podíváme se také na snímky vousů plyšového zajíce, na kterých budeme sledovat míru zachování detailů.

Panasonic Lumix GH2 mi zde udělal opravdu velkou radost. Do citlivosti ISO 1600 téměř nevíte o šumu, jen velmi lehce klesá ostrost a dokonce i ISO 3200 je překvapivě koukatelné. ISO 6400 už ale přináší barevný šum a v JPEGu silné rozmývání ploch. Vyšší citlivosti jsou na tom pochopitelně už jen hůře.

Do ISO 800 je barevný šum mírný, při ISO 1600 ještě akceptovatelný. ISO 3200 je na hraně a teprve ISO 6400 je opravdu hodně zašuměné. Zde se nový snímač předvedl opravdu dobře. U fotoaparátu můžete nastavit i sílu odšumování v rozsahu -5 až +5.

Výchozí nastavení (použité prakticky v celé recenzi) je dost agresivní, co se týče stínů. Zde to není ani tolik vidět, ale třeba tráva pod stromem vypadá s potlačeným odšumováním o něco lépe. Naopak nejvyšší odšumování tyto plochy silně rozmývá, rozmyté jsou i některé větve stromu, a to při ISO 125!

Při vyšších citlivostech je to ještě více patrné. Střední síla odšumování už vytváří nepěkné digitální artefakty, silnější nastavení pak snímek doslova mydlí.