Panasonic Lumix GH5 II: nejen pro vloggery

11.1.2022, Milan Šurkala, recenze

Nový Panasonic Lumix GH5 II míří zejména na vloggery, ale to zdaleka neznamená, že jen ně. Přináší lepší stabilizaci, 10bitové video je možné ukládat na kartu, umožňuje i streamování a lepší má být i DFD ostření. Je tomu ale skutečně tak?

Kapitoly článku:

Panasonic Lumix GH5 II: nejen pro vloggery
Ostření, expozice, výdrž, displej, stabilizace
Videosekvence a streamování
Šum
Protisvětlo a zoom
Rychlost, noční a standardní scéna
Galerie ilustračních snímků (12-60mm)
Galerie ilustračních snímků (10-25mm, 25-50mm)
Závěr

Zaostřování

Ostření je vždy velmi bedlivě sledovanou položkou, což pro Panasonic platí obzvlášť kvůli jeho DFD systému. Ten využívá ostření na bázi kontrastu, které se ale snaží simulovat fázové zaostřování. Zhodnotit ho nemusí být jednoduché, protože Lumix GH5 II má tolik nastavení týkajících se autofokusu, že dobrá nebo špatná funkce AF zdaleka nemusí být dána systémem samotným, ale také nevhodným nastavením pro dané podmínky (což ale platí i pro jiné značky).

Nebudu zde rozepisovat všechno, co se týká AF, podívejme se ale na to nejdůležitější. Fotoaparát nabízí spoustu různých režimů výběru AF bodů od bodových přes různé zónové, nechybí ani režim sledování a detekce tváří, lidí, zvířat i očí. Lumix GH5 II skutečně rozpozná postavy lidí, jejich oči, dokonce zvládne i psa, a to i zboku. To může přijít vhod tehdy, když nepoužijete manuální ostření MF ani jednorázové ostření AFS, ale průběžnou formu AFC.

Test průběžného zaostřování na projíždějící auta s objektivem 25-50mm F1.7 na plně otevřené cloně.

Tady jsem měl občas trochu pocit, že se Panasonic dostal do typické programátorské pozice, kdy měl slušně fungující systém, a při ladění toho, co nefungovalo, spoustu toho opravil, ale současně i rozbil něco, co už fungovalo. Občas se tak sledovací bod rozhodne utéct z objektu, nebo se úplně rozostří obraz, ale podobné chování jsem nedávno zažil i na novém CSC Canonu a celkově bych řekl, že se systém DFD u Lumixu GH5 II znatelně více vylepšil než zhoršil. Myslím, že v slepém testu byste asi DFD a fázové ostření mnoha fotoaparátů už od sebe nerozeznali. Trochu mi chyběla větší konzistentnost chování jako u Lumixu S1R, ale zároveň vás velmi často potěší tím, jak výborně to už většinou funguje.

Panasonic Lumix GH5 II průběžné ostření 1

expoziční čas 1/2000 s, clona F4, citlivost ISO 2500, ohnisková vzdálenost 60 (120) mm, klikněte pro zvětšení

Příkladem je tradiční focení protijedoucích aut, kdy se vzájemné rychlosti pohybují mezi 120-150 km/h. Pokud se zaostřovací bod nerozjel na celé auto, což se občas stalo, tak většina snímků byla zaostřena pěkně na přední část vozu. Tady bych snad jen uvítal to, aby šlo trochu zmenšit zaostřovací bod v režimu sledování objektu. Musíte totiž čekat dost dlouho na to, aby se objekt přiblížil natolik, aby mohl vyplnit plochu zaostřovacího bodu. Tím ale fotoaparát a jeho AI ztrácí čas na to, aby se adaptovala na pohyb objektu a lépe predikovala, jak se bude pohybovat dál. Fotoaparát se zpravidla velmi rychle chytá i při rychlé potřebě zaostření, kde byste nikdy neřekli, že to kontrastní ostření může stihnout. Lepší a spolehlivější mi přišlo být také zaostřování na tváře v interiérech, které bylo dosud tradiční slabinou kontrastního zaostřování. Hodně ale závisí na nasvícení. Výraznější stín z jedné strany dokáže AF rozhodit.

Teď ještě nesmíme zapomenout na to, že chování průběžného autofokusu si můžete konfigurovat a GH5 II má vestavěných hned několik režimů např. pro plynule nebo náhodně se pohybující objekty. Zde můžete snadno nakonfigurovat fotoaparát tak, aby vás nevhodným nastavením dost pozlobil a naopak. Jiná nastavení mohou být pro video a obecně bych pro většinu situací doporučil střední hodnoty. Zvýšení citlivosti a rychlosti nevede nutně k lepším výsledkům a pokud už chcete zvyšovat, tak jen trochu. Jinak se může stát, že bude AF až moc rychlý a bude objekt "předbíhat".

Srovnání výkonu autofokusu při různém nastavení citlivosti a rychlosti.

Tím možnosti konfigurace systému ostření pochopitelně nekončí. Můžete si nastavit chování zaostřovacího kroužku u MF (úhel mezi minimální a maximální zaostřovací vzdáleností u kompatibilních objektivů), zvětšení a polohování náhledu, prioritu ostření, AF+MF, focus peaking nebo třeba funkci Focus Transition. To si vyberete 2-3 roviny zaostření, rychlost přeostřování a pak se mezi nimi můžete přepínat. Excelentní pro natáčení videa. Můžete aktivovat např. funkci AF-ON Near/Far Shift, aby fotoaparát přeostřil na krátkou nebo větší vzdálenost, když se nechce chytnout toho, co chcete (vhodné např. při focení přes sklo, aby se chytl pozadí za sklem, nebo naopak makra, aby se chytl popředí a ne toho, co je vzadu).

Expozice

Lumix GH5 II má podobně tak rozsáhlé možnosti nastavení expozice jako autofokusu nebo přiřazení tlačítek. Máme zde tedy všechny režimy PASM, nechybí ani 30minutový bulb. Rozsahy závěrek se ale liší dle závěrky. Ta mechanická umí 1/8000 sekundy až 60 sekund, elektronická si troufne i na 1/16000 sekundy (měření expozice je ale při použití elektronické závěrky poněkud nekonzistentní). Mechanická s první elektronickou lamelou začíná na 1/2000 sekundy. Výběr můžete provést sami nebo to nechat na automatice. Citlivosti mohou být od ISO 200 do 25600, v režimu rozšíření se dostanete i na ISO 100.

Maximální ISO pro automatiku lze nastavit nezávisle pro fotky a video, nastavit lze také expoziční čas, při jehož dosažení se má ISO zvyšovat. Můžete nastavit cokoli od 1 sekundy do 1/16000 sekundy, případně to nechat na automatice. Ta, pokud může, nejde přes 1/60 sekundy a teprve od 60mm přepočtené ohniskové vzdálenosti se snaží držet pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti.

Tady pochopitelně nekončíme a máme zde např. zpoždění závěrky (dobré proti roztřesení na stativu, od 1 do 8 sekund), expoziční bracketing pro 3, 5 nebo 7 snímků s až 1EV kroky (konfigurovat lze i pořadí a to, zda je nutné držet spoušť), time-lapse (až 9999 snímků, kroky 1 sekunda až 99min 59s) i stop-motion animaci, konfigurovatelnou multiexpozici a podobně.

Výdrž

Lumix GH5 II je fotoaparát určený zejména pro video, takže jsem v testu hodně natáčel. Zajímá-li vás výdrž čistě na fotky, pak nemám přesná čísla, nicméně mohu říci, že výdrž fotoaparátu je překvapivě slušná, přestože mi přišlo, že jsem ho nabíjel docela často (hodně si bere Wi-Fi). Máme zde větší akumulátor DMW-BLK22 (7,2 V, 2200 mAh, 16 Wh), který přináší užitečné novinky navíc. Přes USB se dá nejen nabíjet, ale také pomocí něj napájet. To znamená, že fotoaparát může být třeba na powerbance a energii si bude brát externě z ní, což se hodí, pokud je téměř baterka fotoaparátu téměř vybitá a chcete dál fotit. Je-li opravdu na hraně vybití, pak ale powerbanka nepomůže a bude chtít aspoň trochu nabitý akumulátor.

Zajímavostí je ale i to že zvládá napájení přes USB-PD. Se správným adaptérem (např. DMW-BTC15) by měl zvládnout se napájet i nabíjet zároveň (být na nabíječce, fotit/natáčet, napájet se z ní a ještě se i nabíjet).

A jaká je tedy výdrž? Během testování přístroje v Itálii jsem nechtěl riskovat vybití uprostřed dne, takže tam jsem fotoaparát pravidelně nabíjel, i když ještě nebyl vybitý. Mimo to jsem ale ukončil dva velké testovací cykly výdrže s vyšším počtem fotografií a první činil 385 snímků a 28 minut videa, druhý pak činil 590 snímků a 21 minut videa. V druhém případě bylo ale 230 snímků pořízeno sekvenčním snímáním, takže bez něj bych byl asi někde kolem 400-450 snímků a ono video k tomu. Celkově tak můžete počítat se zhruba 400 snímky a 25 minut videa na jedno nabití. To nejsou vůbec špatné hodnoty.

Displej

V krátkosti se podíváme také na zobrazení hlavního displeje. Ten je pro Panasonic typický a podobně jako tlačítka, i zobrazovaná menu jsou do značné míry konfigurovatelná.

Základní zobrazení má po stranách proužky (obraz 4:3 na displeji 3:2, resp. 16:9/17:9 na 3:2 u videa). Dole jsou klasické expoziční informace, nahoře informace o kvalitě a další nastavení. Potěší dotykové menu na straně, které je konfigurovatelné a vloggeři ocení možnost hodit si sem např. natáčení videa. V tomto případě bych ale uvítal větší tlačítko (trefit ho při vloggování je docela kumšt).

Quick menu je plně konfigurovatelné. Panasonic nabízí dvě struktury a tuto si můžete vyskládat dle libosti. Pravý snímek pak ukazuje zaostřovací režimy.

Hlavní menu se dělí na dva levé panely, stránek je tu požehnaně. Chvíli to tak trvá, než si zvyknete, co se kde nachází, nicméně si můžete vytvořit i vlastní menu s oblíbenými položkami.

Když vypnete náhled na displeji, můžete ho použít jako stavový displej. V případě videa zde vidíte všechny důležité informace včetně úrovní mikrofonu a všech potřebných detailů. Toto je opravdu fotoaparát pro profesionály.

Nakonec tu máme ještě ukázku menu pro výběr citlivosti, které lze ovládat otočnými ovladači, a manuální zaostřování s focus peakingem a zvětšeným náhledem.

Pokud jde o mobilní aplikaci, ta dovoluje nahrávání snímků, vzdálené focení nebo jednoduché spuštění focení bez náhledu. Možnosti změny nastavení snímání jsou poměrně bohaté, ale např. během natáčení videa jste už trochu více omezeni než při snímání s ovládáním na fotoaparátu.

Jak ale vidíte z následujících snímků obrazovek, možnosti nastavení jsou bohaté. Zvyknout si musíte akorát na to, že fotoaparát podporuje obrovské množství funkcí přes Wi-Fi a mnoho z nich vyžaduje (obvykle i logicky) specifickou aktivaci. Ovládání z telefonu vyžaduje připojit se telefonem na Wi-Fi poskytovanou fotoaparátem, naopak u streamování se fotoaparát připojuje na Wi-Fi telefonu nebo routeru, takže i pořadí toho, co děláte, se mění.

Stabilizace

Lumix GH5 II by měl mít vylepšený účinek mechanické a duální stabilizace obrazu a na výsledcích to bylo opravdu znát. Zatímco u GH5 jsem naměřil zhruba 4 EV a nadpoloviční úspěšnost jsem s objektivem na 120mm přepočtené ohniskové vzdálenosti dosahoval při času 1/4 sekundy, v případě GH5 II jsem se stejným objektivem při duální stabilizaci udržel 1,3 sekundy. Bez stabilizace jsem podobného výsledku dosahoval zhruba okolo 1/100 sekundy. To jsme na 7 EV, přičemž Panasonic tvrdí, že má fotoaparát nabídnout 6,5 EV.

mechanická stabilizace, 100mm přepočtená ohnisková vzdálenost, 1,3 sekundy

optická stabilizace, 120mm přepočtená ohnisková vzdálenost, 1,3 sekundy

Testoval jsem u účinek samotné mechanické stabilizace, protože jsem měl k dispozici objektiv bez optické verze. Pak funguje logicky jen ta v těle. V tomto případě šlo o ohniskovou vzdálenost 100 mm po přepočtu. Z ruky jsem dosahoval nadpoloviční úspěšnost při 1/80 sekundy, se stabilizací jsem pak byl opět na 1,3 sekundy. Tedy i samotná mechanická stabilizace zde dodala přes 6,5 EV. Vynikající. Přesto bych řekl, že i když v tomto testu nebyl mezi duální a mechanickou téměř žádný rozdíl (v podstatě okolo třetiny EV), v praxi mi rozdíl přišel být o trochu výraznější. I tak si myslím, že 6 EV je v podstatě jistota.