Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoaparáty
Fotomobily
Objektivy
Software
Tipy a triky
Tiskárny
Příslušenství
Ostatní
O nás  |  Napište nám
Facebook  |  Twitter
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně  |  Svět audia

Panasonic Lumix GH6: s revolučním snímačem

, , recenze
Panasonic Lumix GH6: s revolučním snímačem
Panasonic nedávno představil nový fotoaparát Lumix GH6, který byl napjatě očekáván. Zvýšilo se rozlišení 4/3" čipu na více než 25 MPx, dostáváme zde 4K video při 120 fps, většina režimů je v 10bitové hloubce a máme tu především Dynamic Range Boost.
Panasonic Lumix GH6: s revolučním snímačem
Toto je nejdůležitější kapitola, neboť Lumix GH6 je primárním zaměřením fotoaparát na video. Jeho schopnosti jsou opravdu nadprůměrné a mezi fotoaparáty rozhodně patří ke špičce. Zajímavé je už to, že zatímco u většiny fotoaparátů jsou 10bitové barevné režimy spíše bonusem ke standardním 8bitovým, GH6 je vyloženě 10bitový přístroj a 8bitové režimy jsou zde spíše jen tak, aby se neřeklo. Podporovány jsou jak formáty HEVC, tak i starší AVC.
 
Maximem, které Lumix GH6 zvládne, je 5.8K video (5760×4320 pixelů), což znamená poměr stran 4:3. Toto je k dispozici max. při 29,97p a 200 Mbps. Více využití najde asi 5.7K video (5728×3024 pixelů, 17:9), které je k dispozici až do 59,94p a 300 Mbps. Jde o ideální možnost, jak získat zdrojové video pro vlastní oversampling, mírné bezeztrátové zoomování a stabilizaci videa.
 
Mnohé ale jistě zaujme především C4K a 4K video (4096×2160, resp. 3840×2160 pixelů). To už fotoaparát zvládá až do 119,88p a kdo chce, může tak vytvářet velmi působivá 4K videa s efektem slow-motion (dokonce i v 59,94p tak můžete mít 2× zpomalení, ve filmových 23,98p pak dokonce 5násobné). Samozřejmostí jsou i frekvence nižší a např. 59,94p je k dispozici i jako AVC All-Intra až s 800 Mbps. Potěší fakt, že při 4K/119,88p funguje AF-C i se sledováním, nicméně je zde jedna zvláštnost. Pokud budete mít fotoaparát připojený na napájení přes USB, sledování nebude fungovat (AF-C zůstane funkční). Další zajímavostí je i to, že GH6 podporuje snímkovací frekvenci 47,95p. Ta je dvojnásobkem filmových 24 snímků za sekundu a použil ji např. Peter Jackson u natáčení Hobita. Nebudu zde probírat všechny režimy, ostatně jen C4K i 4K jsou každé dostupné v 15 variantách.
 
Za zmínku ale rozhodně stojí ještě jedna věc. Full HD video (1920×1080 pixelů) umí GH6 ve frekvenci až 239,76p. Takto superplynulé video ve filmových 23,98p může být 10× zpomaleno. Datový tok činí 200 Mbps a je k dispozici jako HEVC 4:2:0 nebo AVC 4:2:2. Zde ale počítejte s tím, že zatímco u 120fps videa není podporováno sledování, jinak je většina zaostřovacích režimů přítomna, ve 240fps snímání je k dispozic jen středové ostření. I když se fotoaparát tváří, že podporuje AFC, během natáčení tohoto videa se nic neděje a zaostřit můžete pouze ručně namáčknutím spouště. Jinak řečeno, k dispozici je jen středové AFS.
 
Aby toho nebylo málo, máme zde i VFR režim (Variable Frame Rate), což je dedikovaný režim pro slow-motion. Vy tak můžete natočit video ve vysoké snímkovací frekvenci a to si sami zpomalit (výše zmíněné režimy), nebo využít VFR, zvolit nahrávací a ukládací frekvenci a video se už uloží jako slow-motion. Neobsahuje zvuk a nefunguje tu autofokus, nicméně je možné zaostřit před zahájením natáčení videa tlačítkem AF ON. Navíc tu máme specialitku, Full HD video je možné natáčet až ve frekvenci 300 fps. A ani zde ještě nekončíme. Panasonic slíbil, že v jednom z příštích firmwarů přidá podporu ProRes 422 a 422HQ, možnost záznamu na externí SSD, HDMI výstup dostane podporu až 4K při 120 fps a tento výstup má zvládnout i v RAWu na rekordér Atamos Ninja V+.
 

Srovnání autofokusu při frekvencích 24p, 60p a 120p s různými nastaveními rychlosti a citlivosti AF.
 
Kde pokračovat dále? Můžeme se podívat třeba na autofokus. Ten je zevrubně zkoumaným parametrem u Panasonicu kvůli svému DFD systému (asi podobně, jako všichni řeší dílenské zpracování u Tesly) a platí zde podobné věci, jaké jsem už zmiňoval v kapitole o ostření. Průběžné ostření je do značné míry konfigurovatelné (v tomto případě rychlost a citlivost) a v případě sledování objektu budete zápasit s poměrně velkým AF bodem a občasnou tendencí utíkat z objektu. Když jsem testoval průběžné ostření na jezdícím autíčku, to bylo prostě příliš malé na to, aby se na něm systém spolehlivě zamkl a výsledky byly různorodé podle toho, zda se ho udržel nebo ne (což ovlivňovalo i minulé testy). To pak ale dostatečně nereflektovalo schopnosti systému DFD, proto jsem to tentokrát vyhodnocoval na větším objektu, abych měl průkaznější výsledky. Větší medvídek a jeho červená mašle byly skvělým řešením, kde jsem už mohl DFD pořádně otestovat a objektu se držel jako klíště (nesjel z něj ani jednou).
 
Poněvadž je systém závislý na pořízených snímcích a rozdíly mezi nimi, je logické, že při 24fps frekvenci nemá moc z čeho brát a výsledky autofokusu jsou na většině kombinací citlivostí a rychlosti dost tristní. Při 24 fps (a raději ani při 30 pfs) autofokus raději ani nepoužívejte. 60 fps a 120 fps, to už je jiná, a zde mě fotoaparát docela potěšil solidnějšími výkony. Jako vždy, byl byl opatrný s nastavováním a nehnal rychlost a citlivost moc do plusu, protože pak zesílíte občasné panické reakce a GH6 to občas přežene. Zůstaňte kolem nuly, možná jen lehce nad. Pozor však na to, že se tu extrémně projevuje záporné nastavení rychlosti. To pak i při vyšší citlivosti a frekvenci fotoaparát moc nepřeostřuje. Na druhou stranu, 50 fps+ s nezápornými, ale také nepřehnanými nastaveními rychlosti a citlivosti, funguje slušně.
 
Další zajímavostí a přelomovým prvkem je zde funkce Dynamic Range Boost. Funkce pro práci s dynamickým rozsahem nejsou sice ničím novým, ale zajímavé je to, jak to funguje u GH6 (více teorie jsme se dozvěděli už v kapitole o expozici, zde se budeme více soustředit na praktické výsledky). Ta totiž využívá technologii, kterou najdeme např. v kamerách Arri, což se bavíme o nejvyšší kinematografické sféře, hollywoodské produkci a podobně. Snímač v GH6 totiž umožňuje, aby se signál z pixelu zpracovával rovnou dvěma různými cestami, které v podstatě zajišťují HDR z jediné expozice a navíc bez dělení pixelů. Zatímco u fotografií jde o standard od ISO 800 výše, u videa si můžete sami zvolit, zda ji chcete použít. V takovém případě se základní citlivost zvýší z ISO 100 na 800 u standardního videa a z ISO 250 na ISO 2000 u videa V-Log a HLG.
 

Srovnání normální expozice a funkce Dynamic Range Boost u klasických a V-Log videosekvencí
 
Na první pohled si asi nějak zásadního rozdílu nevšimnete, abychom to označovali za něco revolučního, většina videí vypadá tak nějak "stejně", u standardních barevných profilů jsem si nevšiml žádných rozdílů a nezdá se mi, že by byly nějaké výraznější rozdíly ani v tom, jak moc si lze hrát s videosekvencemi v editoru.
 
DR Boost se nicméně projevuje v jasech ve V-Logu. Pokud se tedy video nepřepaluje, s DR Boost bude vypadat v podstatě totožně. Pokud se ale přepaluje, pak DR Boost dodá trochu více prostoru k tomu, aby přepal zmizel, nebo se zmenšil. A to není k zahození. Má to ale i ještě jednu výhodu. Pokud se základní video nepřepaluje, pak současně víte, že se nebude přepalovat ani tehdy, když expozici o něco zvýšíte a aplikujete DR Boost. To ale také znamená, že přeexpozicí dáte více jasu stínům, kterým tím snížíte šum a zvýšíte kvalitu obrazu. Případně můžete být někde mezi.
 
Panasonic Lumix GH6 Dynamic Range Boost 1
snímek ve V-Log, bez úprav, dobře exponovaný, klikněte pro zvětšení
 
Jak to vypadá, se můžete podívat na těchto snímcích. Nahoře je vždy snímek bez DR Boost, dole pak s ním. Na prvním snímku jsou dobře exponované snímky bez dalších úprav. Můžeme si všimnout, že s DR Boost je ve stínech trochu více šumu, ale už i při stejné expozici trpí na méně přepalů, viz čelní sklo.
 
Panasonic Lumix GH6 Dynamic Range Boost 2
snímek ve V-Log, přeexponovaný o 1,7 EV, klikněte pro zvětšení
 
Dále jsem přidal na expozici 1,7 EV a jak vidíte, zatímco snímek jako takový je exponovaný stejně, dynamický rozsah je na úplně jiné úrovni. Na horním snímku se přepaluje takřka celá podlaha, s DR Boost jsou zde ale mnohem menší přepaly a obrovské rozdíly vidíme také na kapotě nebo čelním skle. Na druhou stranu si lze všimnout trochu vyššího šumu. Pak už je na vás, jak to budete řešit. Možností je také podexponovávat standardní video (bez DR Boost) pro zbavení se přepalů, čímž zvýšíte šum a obě řešení se trochu přiblíží. Při stejné expozici má Dynamic Range Boost náskok v jasech lehce přes 1 EV, odhadoval bych to na základě výsledků někam k 1,1-1,2 EV (o tolik musela být expozice snímku bez DR Boost nižší, aby se srovnaly přepaly). Celkově to ale bude o něco méně, protože cenou jsou trochu více zašuměné stíny.
 
Slušelo by se říci, že DR Boost je podporován maximálně ve frekvenci 60 fps. I to je důvod, proč ve fotoaparátu najdeme sekvenční snímání SH60 s 60 fps a SH75 se 75 fps. Zdánlivě nelogická možnost 60 fps (vedle jen o trochu rychlejší 75 fps) zde má svůj důvod. Je to nejrychlejší snímání, které může fungovat s DR Boost. 75fps možnost je pak maximální rychlost vůbec, ale bez této funkce.
 
Šum se snižuje i technologií 3D odšumování. První dvě osy (2D) jsou jasné, to je jeden snímek videa. Odšumování tedy probíhá tradičně prostorově v rámci jednoho snímku. Třetí osou je pak čas a Panasonic Lumix GH6 zde odšumuje napříč snímky (zjednodušeně bychom mohli říci, že jde o využívání vztahu po sobě jdoucích snímků).
 

Srovnání různých barevných profilů na 6 různých scénách včetně Cinelike a V-Log.
 
Již jsme zmínili i podporu V-Log, který je navíc v plné variantě a nikoli jako V-Log L u GH5 II. Samozřejmostí jsou 10bitové barvy a na stránkách Panasonicu si můžete stáhnout i příslušnou 3D LUT. Ta je už navíc vestavěna i do fotoaparátu, který podporuje náhled po její aplikaci, takže V-Log video můžete vidět tradičně šedivě nebo si ho zobrazit tak, jak by vypadalo po barevné gradaci. Ve fotoaparátu je i několik pozic pro vaši vlastní 3D LUT, takže to, jak asi bude video vypadat, uvidíte už rovnou ve fotoaparátu, aniž byste ho museli nahrávat do počítače.
 
Nesmíme také zapomenout na stabilizaci videa. Zde jednoznačně hraje primární úlohu mechanická stabilizace snímače, která odvádí drtivou většinu práce. Máte-li objektiv s optickou stabilizací, můžete dosáhnout duální stabilizace, ale u většiny objektivů nečekejte nějak zásadní změnu, alespoň ne u těch ohniskově kratších. Tam je pro výsledný výkon v podstatě jedno, zda má objektiv stabilizaci nebo ne.
 
Dále je tu elektronická stabilizace a Boost IS. Elektronická stabilizace se snaží sledovat objekt a tomu uzpůsobovat svou funkci, pochopitelně ale musíte vědět, kdy ji použít (kdy video zlepší) a kdy naopak ne (a video zhorší). Pokud třeba natáčíte listy na stromě, výřez bude sledovat hýbající se list, který bude na jednom místě, ale pozadí bude lítat. V takovém případě může být stabilizace kontraproduktivní, protože spíše budete chtít, aby bylo statické pozadí a na hýbající se objekty stabilizace nereagovala. Počítat musíte také s cca 8% výřezem. Boost IS už další výřez nepřináší, snaží se ale dále vylepšit držení se výchozího obrazu. I když se trochu hýbete, obraz je v podstatě statický, a až když překonáte maximální únosnou mez, obraz sebou trhne do nové pozice. Opět je to skvělá funkce, u které je potřeba vědět, kdy ji použít (statický záběr na jedno místo, když nemáte stativ) a kdy raději ne (panning). Rozhodně to neznamená, že když zapnete všechny možné stabilizace, video bude superstabilní. Někdy můžete zapnout obě, někdy je dobré jen jednu nebo i žádnou. Každá stabilizace má svůj účel a je podle toho potřeba se i chovat.
 
V neposlední řadě nesmíme zapomenout, že je tu mnoho profesionálních funkcí pro video, o kterých mnozí běžní smrtelníci ani nemají tušení, že existují. Z takových těch lidovějších tu máme např. potlačení blikání světel, nastavování expozice v úhlech a decibelech, podporu time-code, rozsah jasů (např. 0-255, 0-1023, 64-1023 a další), nechybí ani Focus Transition (softwarový follow focus systém), nastavitelná zebra a téměř nekonečné možnosti nastavení mikrofonu, přičemž GH6 má nově i speciální tlačítko pro zobrazení informací o audiu. Pro zajímavost, Lumix GH6  podporuje 4kanálové audio a např. DaVinci Resolve vám rovnou ukáže video se 4 zvukovými stopami (s interním mikrofonem jsou dvě z nich tiché).
 
Oproti Lumixu GH5 II zde však není přímá podpora streamování, která má být hlavní devizou základního modelu řady, zatímco GH6 míří na náročnější filmaře. Pochopitelně tu ale stále najdeme podporu bezdrátových připojení Wi-Fi a Bluetooth.
 

Srovnání hlučnosti u různých scén s různou rychlostí otáčení ventilátoru.
 
Dalším velkým tématem je chlazení. Lumix GH6 má stejně jako S1H aktivní chlazení. Obsahuje tedy ventilátor, který může mít dva automatické režimy (automatické zapínání, když začne být teplota fotoaparátu vyšší, nebo jen tehdy, když je to už opravdu kritické). Možné je ho také manuálně zapnout na tři různé rychlostní chody. V praxi se ventilátor opravdu sám zapíná, což se mi stalo např. po několika minutách testování průběžného ostření AFC nebo při pořizování výše uvedených snímků s Dynamic Range Boost, kdy na fotoaparát přímo svítilo slunce. Na nejvyšší rychlost jsem se nikdy s automatikou nedostal a myslím, že ani na tu prostřední.
 
Pokud jde o hlučnost, výše se můžete podívat na video u čtyř různých scén s odlišnou okolní hlučností a všemi 4 nastaveními ventilátoru, používal jsem interní mikrofon. U pouličního natáčení si hluku nevšimnete asi ani na nejvyšší rychlost. U tišších scén (venku v lese) už maximum bude slyšet a tam si nejspíš všimnete i střední rychlosti. Pokud použijete externí mikrofon, nemyslím si, že to bude problém.
 
No a nakonec tu máme ještě několik videosekvencí ke stažení. Jedna je tradiční video 4K 60p (10 sekund, 249 MB), dále tu máme slow-motion video ve Full HD 300/30p (72 sekund, 218 MB) a také 4K slow-motion video ve 120/30p (20 sekund, 198 MB).