Panasonic Lumix GX9: postřehy z praxe

Snímač fotoaparátu má úhlopříčku formátu 4/3" (rozměry 17,3×13,0 mm) a rozlišení 21,77 MPx, z čehož se efektivně využívá 20,3 MPx. Fotografie byly vyfoceny v JPEGu na nejnižší odšumování a RAWy pak byly převedeny pomocí Camera Raw s vypnutým odšumováním.

 

 

 

Do citlivosti ISO 800 včetně je obraz bez problémů, vše je čisté a detailní. Při ISO 1600 se už začíná objevovat vliv šumu i odšumování, ale i při ISO 3200 je kvalita obrazu solidní. ISO 6400 se už dost třepí a ztrácí saturaci barev. U vyšších citlivostí je to logicky ještě horší.

 

 

 

RAWy jsou na tom velmi podobně. Do ISO 800 se šum téměř nevyskytuje, při ISO 1600 a 3200 je přijatelný. Výše je to už problematické, tam už 4/3" snímač nestíhá.

 

 

 

Pro snazší porovnání mezi recenzemi je tu opět konverze do standardizovaného rozlišení 12 megapixelů. Vypadá to, že ISO 3200 je určitě použitelné, problémy pak začínají na ISO 6400.

 

 

 

 

 

 

 

Při citlivosti ISO 800 jsem ještě vyzkoušel minimální, střední a maximální odšumování. Jak je vidět, určitě je lepší odšumování stáhnout, aby ve snímcích zůstala nějaká kresba a nebyly příliš rozpatlané.

 

 

 

Při citlivosti ISO 800 se jen lehce snižuje výraznost detailů, u ISO 1600 pak vznikají mírné artefakty, ale stále jde o velmi dobrý výsledek. ISO 3200 je asi nejvyšší použitelná citlivost, výše je už degradace obrazu znatelnější.

 

 

 

Po zmenšení rozlišení vypadají i vyšší citlivosti o trochu lépe, nicméně ani tak bych se nepouštěl výrazněji přes ISO 3200.

 

 

 

Na snímcích bílé plochy můžeme studovat míru barevného šumu. Jak je vidět, v JPEGu je velmi účinně potlačován i při maximální citlivosti ISO 25600. V RAWu se pak začíná více objevovat od ISO 1600 výše.