Panasonic Lumix LX100 II: postřehy z praxe

17.12.2018, Milan Šurkala, recenze

Ve třídě profi kompaktů se objevil nový Panasonic Lumix LX100 II. Vychází ze svého předchůdce, nicméně přináší např. dotykový displej a vyšší 17MPx rozlišení. Nechává si vysoce světelný objektiv a 4/3" rozměr čipu.

Kapitoly článku:

Panasonic Lumix LX100 II: postřehy z praxe
Ostření, expozice, videosekvence, výdrž, displej, Wi-Fi
Digitální šum
Protisvětlo a optický zoom
Rychlost, noční a standardní scéna
Galerie ilustračních snímků
Závěr

Zaostřování

Panasonic už tradičně spoléhá na DFD ostření. Jde o systém, který má fungovat na podobném principu jako fázové ostření, nicméně fotoaparát nemá fázové senzory a ty nahrazuje srovnáním dvou lehce rozdílně zaostřených snímků. Technologie se pořád vylepšuje, nicméně ani u LX100 II to na fázový autofokus pořád nemá, byť se už docela blíží. V AFS režimu to funguje velmi dobře, a když jsem zkoušel AFC při jízdě autem focením protijedoucích aut (vzájemný rozdíl rychlostí okolo 150 km/h), tak to nefungovalo nejhůř a asi polovina snímků byla zaostřena správně a velká část zbytku byla jen lehce mimo.

expoziční čas 1/2000 s, clona F2,8, citlivost ISO 400, ohnisko 75 mm, korekce +0,3 EV, klikněte pro zvětšení

Na podobných scénách jako vidíte výše, jsem zkoušel AFC a sledování objektu. Dokonalé to není, ale docela přijatelný počet snímků byl použitelný, co se týče zaostření a schopnosti systému sledovat objekty. Počítejte s tím, že u méně výrazných objektů, které nemají ostré linie, ale systém tak rychlé AFC nezvládne a na domácí mazlíčky to nestačí (tam to bude hodně o štěstí). Obecně můžete počítat ale s velmi rychlým ostřením do 0,1 sekundy v celém rozsahu zoomu.

Pokud jde o výběr zaostřovacích bodů, je zde jednobodové ostření, které dle mého názoru nemá DFD (Panasonic tvrdí, že ano, ale zaostření trvá 1 sekundu a viditelně přejíždí celý zaostřovací rozsah). Dále je tu jednozónové ostření, kde lze vybrat i velikost zóny, multizónové (fotoaparát vybírá zónu ve zvolené oblasti) a 49bodovou automatiku. Zde bych řekl, že Panasonic trochu usnul na vavřínech a přijde mi, že systém funguje možná i trochu hůře než kdysi. Oblast sice většinou vybírá tak, jak byste sami chtěli, a v jejím rámci často nevybírá ty správné zóny a má poněkud tendenci se chytat pozadí (podobně jako to dělají novější Olympusy). Mnohdy je lepší zapnout jednozónový AF a vyťukat si to na displeji.

Dále tu máme sledování objektu, které už zamyká objekty se slušnou úspěšností a je také schopno je dosti spolehlivě následovat včetně změny zoomu. Jako poslední je solidně rychlá detekce tváří, jen počítejte s tím, že za slabšího světla už AF není tak rychlý jako za toho dobrého. Je však velmi citlivý a i za hodně špatného světla obvykle zaostří.

Nechybí ani technologie Post Focus, kdy pomocí 4K videa natočí video s různým zaostřením a vy si pak sami můžete vybrat, který snímek si chcete ponechat. Spolu s touto funkcí lze použít i Focus Stacking, kdy složí jednotlivé expozice za účelem zvýšení hloubky ostrosti, nicméně zde se připravte na artefakty.

klikněte pro zvětšení

Zde vidíte dvě ukázky pořízené z jedné série pomocí Post Focus. Fotoaparát natočil 4K video (zvolil jsem záměrně nízkou clonu F1,7) a já si mohl vybrat mezi několika různými rovinami zaostření. Je vidět, že rozsah možností je opravdu hodně široký.

klikněte pro zvětšení

Focus Stacking pak celou tuto sérii může dát dohromady a zvýší hloubku ostrosti. Jak je ale vidět, nevyhýbají se tomu artefakty (např. kolem autíčka nebo hrana zdi pod oknem).

Panasonic Lumix LX100 II průběh zaostřovacích vzdáleností

Pokud jde o zaostřovací vzdálenosti, v makro režimu se můžete přiblížit už asi na 2,5 centimetru, jenže to jde o velmi širokoúhlý záběr (na fotografii tak bude spousta pozadí, budete si stínit objektivem,...). Trochu přizoomování neuškodí, pak ale minimální vzdálenosti rychle rostou.

Panasonic Lumix LX100 II zvětšení objektivu

Nejlepší je tak pohybovat se někde lehce nad 30mm ohniskovou vzdáleností (trochu užší úhel záběru, stále dobré zvětšení). Využijete-li makro předsádku, můžete se těšit na větší zvětšení. Např. Raynox DCR-150 se 4,8 dioptrie umožní fotit 11 cm od přední čočky místo 23 centimetrů a zvětšení vzroste na 0,55× po přepočtu.

expoziční čas 1/80 s, clona F5, citlivost ISO 1600, ohnisko 31 mm, korekce +1,7 EV, klikněte pro zvětšení

Zvětšení viditelně není nějak dech beroucí. Stačí to jen pro fotky trochu větších objektů, případně pokud vám nevadí spousta okolí kolem malého objektu.

Nastavení expozice, automatika

Volbu expozičních režimů provádíte pomocí clonového prstence na objektivu a horního kolečka expozičních časů. Podle toho, zda na nich zvolíte automatiku, můžete mít plný automat, některý z prioritních režimů nebo plný manuál. Pokud jde o expoziční časy, tak ty mohou být od 1/4000 sekundy do 60 sekund při využití mechanické závěrky, nicméně k dispozici máte i elektronickou, která dovoluje jít až na 1/16000 sekundy. To se hodí zejména za ostrého světla při focení s plně odcloněným objektivem. Maximem je v takovém případě 1 sekunda. Výběr adekvátní závěrky můžete nechat i na automatice.

Pokud jde o citlivost, tak zde máte rozsah ISO 200 až 25600, k dispozici je však i režim rozšíření s citlivostí ISO 100. Automatice lze nastavit horní hranici na ISO 400 až 25600 manuálně nebo to nechat na automatice. Ta se většinou snaží držet expoziční čas na 1/60 sekundy a kratším, a to až do citlivosti ISO 1600. Pak už svolí i k delším časům (1/4 sekundy na nejširším a 1/8 na nejužším úhlu záběru). Pokud to nestačí, jde s citlivostí výše.

Měření expozice má občas tendenci podexponovávat, trochu komplikované je to však kvůli poněkud nepřesnému hledáčku (co se týče jasů). Pokud fotíte přes něj, vypadají být snímky často exponované trochu špatně, a tak upravíte expozici, ačkoli ta je sama o sobě správná a zbytečně si ji trochu rozhodíte. Korekce expozice nabídne -5 EV až +5 EV, nicméně na kolečku je k dispozici jen -3 EV až +3 EV (větší rozsah lze namapovat např. na prstenec objektivu).

Panasonic Lumix LX100 II průběh světelnosti

Světelnost má hodnoty F1,7 až F2,8, což jsou vynikající čísla. Jak sami vidíte na grafu, fotoaparát patří k těm nejsvětelnějším na trhu. Maximální hodnota clony pak činí F16 v celém rozsahu.

Panasonic Lumix LX100 II ekvivalent full frame clony

Nebude chybět ani přepočet hloubky ostrosti na full frame. Poněvadž LX100 II nevyužívá plnou plochu 4/3" čipu, není jeho crop faktor 2,0, ale okolo 2,2, takže F1,7-2,8 objektiv se nejeví jako F3,4-5,6 na full frame, nýbrž jako zhruba F3,8-6,2. Pak vidíte, že např. full frame Canon s 24-105mm F3,5-5,6 objektivem bude opravdu více mazat pozadí (jeho světle modrá linka je níže). Každopádně LX100 II bude mazat pozadí výrazně více než APS-C s 18-55mm F3,5-5,6 objektivem (fialová linka) a při svojí nejhorší světelnosti je zhruba ekvivalentní APS-C s F4 objektivem.

K dispozici je také bohaté nastavení expozičního bracketingu (pod názvem Vějíř), kde lze vyfotit 3, 5 nebo 7 snímků s rozdíly mezi expozicemi až do 1 EV. Lze také volit pořadí, ve kterém se mají snímky vyfotit a to, zda se mají pořídit na jedno stisknutí spouště nebo každý zvlášť. Bracketingy jsou zde i na clonu, zaostření, vyvážení bílé a poměru stran.

Videosekvence

Panasonicy jsou tradičně výborné fotoaparáty na natáčení videa a Lumix LX100 II není výjimkou. To nicméně neznamená, že by nebyl bez chybičky (v podstatě je na úrovni LX100 a nijak zvlášť se neposunul vpřed). Maximem je zde UHD 4K video (3840×2160 pixelů) při 30 snímcích za sekundu, takže pokud jde o snímkovací frekvenci ve 4K, zde ke zlepšení nedošlo. Opět se nedostalo ani na zpomalené videosekvence, což je rovněž škoda.

Video potěší výbornými detaily ve 4K, má také solidní stabilizaci obrazu, slušný je rovněž poměrně plynulý zoom (ten lze velmi dobře ovládat pomocí dotykového displeje, kde nabídne dvě různé rychlosti). Expozici lze nastavit před zahájením natáčení i v jeho průběhu, to už ale budete muset počítat s cvakáním clonového kroužku. Pokud jde o expoziční čas, tam je podporováno od 1/16000 sekundy do 1/25 sekundy (i při 60p).

Stinné stránky jsou u videa dvě. Zatímco Full HD video (to je podporováno až do 60p) je natáčeno bez ořezu, tedy v rozsahu 24-75 mm, v případě 4K videosekvencí je to horší a jde jen o 8,3MPx výřez z senzoru. Výsledkem je přepočtený ohniskový rozsah 30 až 94 mm. Nenatočíte tak vyloženě širokoúhlé video.

Druhým nedostatkem je lenivější DFD ostření, které stále není dokonalé, nicméně zde musím říci, že Panasonic dělá pokroky a přeci jen jej lze lépe přinutit ke spolupráci než v minulosti. Rozdíl je nicméně v rozlišení. Při Full HD reaguje trochu svižněji, především je ale schopno přeostřit i na malé objekty v popředí (např. na květinu poté, co bylo zaostřeno na pozadí za ní). U 4K se vám to ve většině případů nepodaří. Každopádně jak ořezem, tak i ostřením je na tom mnohem lépe než např. Canon EOS M50. Zklame však absence jacku pro externí mikrofon.

Ukázky 4K videosekvencí pořízených fotoaparátem Panasonic Lumix LX100 II.

Lumix LX100 II umí natáčet i časosběrné video. Fotoaparát lze nastavit až na pořízení 9999 snímků a maximální doba mezi snímky může být 99 minut a 59 sekund. Když to takto nastavíte, můžete fotit až do října roku 2020. Po vyfocení snímků si můžete vybrat rozlišení, snímkovací frekvenci (1 až 60 fps) a také pořadí, tedy dopředu nebo pozpátku. Nechybí ani fázové animace (interval od 1 do 60 sekund).

K posouzení kvality videa dávám k dispozici dvě videosekvence. Jedna je ve Full HD rozlišení (13 sekund, 43 MB), druhá pak ve 4K rozlišení (12 sekund, 123 MB).

Výdrž baterie

Panasonic použil Li-Ion akumulátor s napětím 7,2 V a kapacitou 1025 mAh. Pokud fotíte přes displej, měl by vystačit na pořízení 300 snímků. Přes hledáček je to jen 240 fotografií, nicméně v ECO30fps režimu by měl zvládnout 280 snímků (pokud nepoužíváte blesk, měly by být tyto hodnoty 340, 270 a 320 fotografií). V testu jsem fotil zhruba napůl přes displej a hledáček ve výkonnějším režimu. I když pocitově mi nepřišlo, že by baterie vydržela nějak extrémně mnoho (spíše takový rozumný průměr), praxe byla dosti slušná a na jedno nabití jsem v průměru vyfotil 430 snímků a 7,5 minuty videa. Chtěl bych však podotknout, že v podstatě nebyl využíván blesk

Displej

Nyní se podíváme na několik ukázek zobrazení zadního displeje (elektronický hledáček je na tom velmi podobně).

Nahoře vidíte informace o kvalitě záznamu a zaostřovacích režimech, dole jsou expoziční informace a vpravo je dotykové quick menu, které si ukážeme později. Při zoomování se zobrazuje aktuální přepočtená ohnisková vzdálenost a také minimální zaostřovací vzdálenost. Vidíte i digitální vodováhu.

Při úpravě expozice je vidět rozsah hodnot. Pokud je červený, znamená to, že jde o špatné nastavení vedoucí k pod/přeexpozici.

Při manuální zaostřování si lze nechat zvětšovat náhled a lze jej i polohovat. Chválím to, že se ukazuje i to, kam ostříte (od makra po nekonečno).

Tady na levém snímku vidíte dotykové menu vpravo. To je variabilní podle režimu, ve kterém jste. Vpravo je natáčení videa. Na displeji vzniknou dva černé proužky dole, naopak v hledáčku se využije celá plocha.

Pomocí tlačítka DISP si lze zobrazit stavový displej na zadním displeji. Náhled scény tak bude jen v hledáčku. Pravý snímek ukazuje hlavní menu. To je ovladatelné i dotykově.

Nakonec tu máme ještě zobrazení vyfocených snímků. To může být celoplošné nebo s menším náhledem, který pak doplňují expoziční a jiné informace.

Wi-Fi

Lumix LX100 II je vybaven bezdrátovým rozhraním Wi-Fi i Bluetooth. Spárování pomocí obou technologií mi nečinilo problémy, zvládl jsem to i bez manuálu a oproti mnoha jiným značkám dokonce i opakovaně.

Vlevo vidíte hlavní menu aplikace Panasonic Image App, vpravo je pak dálková spoušť pomocí Bluetooth.

Pokud využijete Wi-Fi, užijete si i živého náhledu. Pomocí smartphonu lze zoomovat (ukazuje se i přepočtená ohnisková vzdálenost), lze také upravit ISO, vyvážení bílé a další detaily. Clonu a čas nastavujete přes kolečka a prstence na fotoaparátu.

Nechybí ani možnost si prohlížet vyfocené snímky na větším displeji telefonu, možné je také přenášet snímky do něj. Aplikace také umožňuje záznam GPS souřadnic a jejich přiřazení k jednotlivým snímkům (přes Bluetooth rovnou už při focení). Toto je ale poněkud pomalé a nespolehlivé (po zapnutí chvíli trvá, než se fotoaparát a telefon spojí, navíc většinou je potřeba mít probuzený telefon). Aplikace sice umí zaznamenávat "log" GPS souřadnic, ale to zas nepodporuje fotoaparát (aplikace pro dávkový přenos vyžaduje Wi-Fi, ale jakmile se připojíte na Wi-Fi, aplikace dávkový režim ukončí). Proč nemůže mít uživatel na výběr z toho, co mu více vyhovuje?