Panasonic Lumix LX100: pozoruhodný profi kompakt

 

 

Lumix LX100 není zrovna drobek do kapsy (leda tak do zimní bundy), ale nepatří ani k obrům. Díky gripu na přední straně se dobře drží, čemuž dopomáhá i výstupek na zadní straně. Dílenské zpracování hodnotím kladně, tělo působí tuhým dojmem. Hodně mě překvapil objektiv. Při pohybu fotoaparátem nic nedělá, ale pokud chcete např. vyčistit přední čočku, působí hodně rozviklaným dojmem. Zajímavejší je to o to více, že ve vysunutém stavu je bez problémů.

Na přídi je ještě kontrolka samospouště (slouží také jako AF dioda), jinak tu kromě objektivu nic zvláštního neuvidíte.

Objektiv Leica nabídne 3,1× optický zoom v příjemném rozsahu od širokoúhlých 24 mm po maximálně 75 mm. Velkou radost udělá světelnost objektivu, která začíná na velmi pěkné hodnotě F1,7 a končí u F2,8. Vzhledem k použití 4/3" snímače (byť se z něj používá trochu menší část) lze očekávat příjemně rozmazané pozadí (pro představu, na 75mm ohniskové vzdálenosti má clonový otvor průměr 12,1 mm, zatímco u APS-C fotoaparátu se setovým 18-55mm objektivem je to zhruba 9 mm). Objektiv je vybaven 43mm závitem pro filtry a bohužel tu nenajdete interní ND filtr jako u mnoha konkurenčních fotoaparátů.

Objektiv má dva prstence a jedno posuvné tlačítko. Z těchto prvků jsem nebyl moc nadšený. Móda rvát na každý kompakt více prstenců není z mých oblíbených. Pokud je jeden, tak v pořádku, ale dva, to málokdy dělá dobrotu. Problém je v tom, že zoomovací kroužek (ten vroubkovaný uprostřed) je až příliš jemný, takže když měníte clonu (tím předním), je opravdu velmi jednoduché jemně zavadit o zoomovací kroužek a jemně si zazoomovat (nemá žádný odpor). Ani výstupky tomu moc nepomáhají. Podobně tak při změně poměru stran je hodně jednoduché udělat totéž a pro posuvné tlačítko ostřících režimů (na objektivu nalevo), to platí rovněž. Je velmi jednoduché nechtěně "drcnout" do zoomu a rozhodit si připravenou scénu.

Pochopitelně pokud chcete ovládat právě tento prstenec, jeho hladký chod je výborný. Kroužek může vedle zoomu ovládat i jiné věci (např. ISO nebo vyvážení bílé). Chválit mohu jeho použití k manuálnímu ostření, to se ovládá velmi příjemně. A více chvály bude ještě v kapitole o ostření.

Jak zde vidíte, Panasonic Lumix LX100 nemá interní blesk. V balení ale najdete externí blesk a na fotoaparátu jsou pro něj připraveny sáňky. Směrem doprava tu vidíte kolečko expozičních časů. Pokud je na hodnotě A, jedná se o časovou automatiku (režim P nebo priorita clony). Pokud je clonový kroužek na A, jde o clonovou automatiku (režim P nebo priorita času). Jsou-li oba na A, jde o režim P, jsou-li oba na nějaké předvolené hodnotě, jde o manuál M. Všimněte si, že kroky jsou po 1 EV. LX100 podporuje ale i 1/3EV kroky. Je to jednoduché, kruhoý volič zde slouží jako pomocný ovladač pro nastavení času. Pokud tedy nastavíte např. 1/15 sekundy, kroužkem lze toto upravit v rozsahu -2/3 EV až +2/3 EV, tedy na 1/10 sekundy až na 1/25 sekundy.

Vedle tohoto kroužku je páčka na zapnutí fotoaparátu. Následuje tlačítko iA pro zapnutí inteligentní automatiky. Směrem dopředu je tlačítko spouště, jejíž chod je naprosto v pořádku s dostatečným odporem při namáčknutí i domáčknutí. Páčka zoomu je poměrně jemná a zoom se s ní snadno nastavuje. Dále tu máte tlačítko FILTER, které vás nechá vybrat si některý z barevných filtrů. Nakonec je zde vidět kolečko pro nastavení korekce expozice. Zde musím říci, že se otáčí až velmi snadno a není problém při vytahování fotoaparátu z brašny nebo kapsy tuto hodnotu přenastavit. Po stranách jsou vidět ouška na provlečení popruhu.

Na zadní straně je vidět displej, který je pevný, má 3,0" úhlopříčku a rozlišení 921.600 bodů (640×480 RGB pixelů). Obraz je krásně ostrý a detailní, pozorovací úhly jsou slušné a ze stran jen mírně klesá kontrast. Zajímavý je elektronický hledáček, jehož rozlišení činí nadprůměrných 2,764 milionu bodů. Potěší 100% pokrytím a výrobce hovoří o 1,39× zvětšení (0,7× po přepočtu). Osobně mi až tak velký nepřišel a pocitově se mi zdál být ten z FZ1000 o trochu větší (i ten měl mít 0,7× po přepočtu). Obraz je krásně detailní a díky velmi dobré světelnosti objektivu se dá dobře používat i za hodně špatného světla. Obraz sice šumí, ale ani s manuálním ostřením nejsou problémy (to lze s trochou štěstí provádět i za regulérní tmy). Samozřejmě nelze čekat nemožné a špatné světlo způsobuje pohybové rozmazání objektů, nicméně schopnosti prosvětlení obrazu jsou neuvěřitelné.

Tlačítku Fn3 lze nastavit jednu z téměř 40 různých funkcí. Protože přepínání EVF a LCD funguje velmi dobře, lze to raději použít pro něco užitečnějšího. Výběr je široký. Fn2 ve výchozím stavu spouští Wi-Fi, ale i zde máte na výběr mezi 40 funkcemi. Červené tlačítko pro natáčení videa si našlo místo nad displejem, což je hodně nešikovné zejména při natáčení přes hledáček. Prodleva činí 0,6 sekundy, což je jeden z těch kratších časů. Bohužel po ukončení natáčení je tu prodleva také, a to zhruba půl sekundy. Jinak řečeno, první půlsekundu po zmáčknutí nenatočíte (to je ale běžné, chvíli trvá, než se zaostří), ale natočíte naopak ještě o půlsekundu více než jste chtěli. Tlačítko AF/AE LOCK může zamknout expozici, ostření nebo oboje, případně slouží jako tlačítko zaostření. V menu lze nastavit, zda jej k zamčení bude nutné také celou dobu držet, nebo bude stačit, když jej jen zmáčknete.

Dostáváme se napravo od displeje. Zde vidíte tlačítko Q.MENU, které již dle názvu spouští quick menu. To je horizontální, a abyste něco nastavili, musíte nejprve šipkou dolů/nahoru vjet do podmenu a teprve pak se lze pohybovat mezi jednotlivými položkami. Strukturu menu můžete nechat na výrobci, ale lze si jej také vyskládat do podoby, jakou chcete. Pro potvrzení vybrané volby stačí namáčknout spoušť. Vpravo je režim prohlížení a opět je tu tradiční bolístka Panasoniců, extrémně rychle nastupující úsporný režim. Ten nastupuje po 15 sekundách. Prohlížíte si tedy fotografii, zjistíte, že je dobrá/špatná, chcete fotit znovu a v tom se začne objektiv zatahovat. Takže musíte počkat, než se zatáhne, pak než se vytáhne, pak zazoomovat na původní hodnotu a pokud jste měli manuální ostření, už vůbec nevíte, co máte nastaveno.

Následuje čtyřsměrný ovladač, který se dá pohodlně používat k nastavování položek v menu. Směrem nahoru se nastavuje ISO, vpravo vyvážení bílé, dole sekvenční snímání, samospoušť a panoramata (trvalo mi dlouho, než jsem je našel) a vlevo pak výběr ostřících bodů. Ten je trochu komplikovaný, protože nejprve stisknete tlačítko vlevo pro výběr režimu, a pokud chcete upravit pozici AF bodu, zmáčknete tlačítko dolů a až pak jej můžete pozicovat. Toto byla chvíle, kdy mi opravdu chyběl dotykový displej. Pokud zapnete funkci "ostření na střed", pak můžete AF bod polohovat hned všemi šipkami, ale zase přijdete o jejich nativní funkci (ISO, vyvážení,...). Prostřední tlačítko MENU/SET slouží ke vstupu do hlavního menu, případně jako potvrzovací tlačítko.

Na závěr tu máme ještě tlačítko Fn1, což je další funkční tlačítko, případně slouží jako "zpět". DISP pak upravuje zobrazení displeje nebo hledáčku.

Na pravé straně je krytka, pod níž najdete AV/USB a HDMI port. Na snímku také vidíte maximální možné vysunutí objektivu.

Na levé straně pak vidíte posuvné tlačítko pro nastavení ostřícího režimu (autofokus, makro, manuál). Nechybí ani ouško na provlečení popruhu. Dole je pak ještě NFC anténa.

Fotoaparát Lumix LX100 je vybaven kovovým závitem pro stativ. Krytka s pojistkou ukrývá akumulátor a paměťovou kartu.

Baterií je zde Li-Ion akumulátor DMW-BLG10E s napětím 7,2 V a kapacitou 1025 mAh. Fotoaparát pak podporuje paměťové karty SD, SDHC a SDXC včetně verzí s UHS-I rozhraním.

Základní představení máme za sebou, nyní se pojďme podívat na praktické výkony.