Panasonic Lumix LX3: nejtajnější přání vyslyšena
Když Panasonic ohlásil kompakt LX3, zvedla se vlna nadšení. Vychytávky jako poměrně velký snímač s menším rozlišením, širokoúhlý objektiv s jedinečnou světelností, podpora HD a zajímavý retro design zněly výborně. Aspoň papírově to vypadá na dokonalý kompakt.
Kapitoly článku:
Sférické zkreslení a vinětace
LEICA si dala na objektivu hodně záležet. Široké 24mm ohnisko by u mnoha jiných objektivů znamenalo silné zkreslení a vinětaci, zde se však ani jednoho výrazněji nedočkáte. Sférické zkreslení na širokém ohnisku je vidět, stejně jako přítomnost asférického členu. Ten zde způsobuje zajímavé zvlnění rohů, kdy samotný roh je v podstatě správně, ale před ním dochází ke zvlnění. Zkreslení na nejširším ohnisku tak patří k mírně lepšímu průměru. Na nejdelším ohnisku pak žádné zkreslení patrné není.
 ohnisko 24 mm |
 ohnisko 60 mm |
Jestli vás někdy trápila vinětace, u LX3 na ni můžete téměř zapomenout. Při nejnižší cloně se projevuje trochu pozorovatelná vinětace ve spodních rozích, ale zatím nic znepokojujícího. Horní rohy jsou na tom o něco lépe.
Při maximální cloně vinětace v podstatě neexistuje, naměřené hodnoty od 0,25 po 0,8 jsou velmi dobré.
Digitální šum
Vedle výborné světelnosti je delším lákadlem fotoaparátu teoreticky málo šumící snímací čip. Velikostí 1/1,63" se řadí k největším čipům v kompaktech, překonávají jej pouze některé fotoaparáty Fuji (S100FS, F50fd, F60fd, F100fd) nebo drahé kompakty typu Sigma DP1 a DP2. Když se k tomu připočítá rozumné rozlišení 10 MPx, máme zde přibližně o 70 % větší snímací buňky než u jiných 10MPx přístrojů. Panasonic navíc slíbil vylepšené odstínění od baterie, takže teoretické předpoklady jsou na kompakt velmi dobré. Jaká je ovšem praxe?
Opět jsem testoval na fotografii CD disku. Jeho velké barevné plochy ukáží dobře jak šum barevný, tak jasový. Malá písmena zase ukáží, jak moc se vyšší citlivosti projevují na ztrátě detailů a ostrosti.
testovací snímek
ISO 80
Vynikající výsledek. Detaily jsou velmi dobře patrné, snímek je přiměřeně ostrý a šum je jen v podobě malých hrudek, které nejsou jasově výrazněji odlišné.
ISO 100
Pro tuto citlivost platí totéž co pro ISO 80. Snímek nemá žádné výrazné chyby a ISO 100 je ideální citlivost pro kvalitní snímky.
ISO 200
Ani citlivost ISO 200 se neprojevuje nějak negativně. Je patrné trochu výraznější zrno, ale stále nic, co by vás mohlo obtěžovat. Trochu však klesla ostrost snímku. Opět nic tragického.
ISO 400
ISO 400 (z RAWu)
Pokud jste dle papírových specifikací čekali velmi kvalitní snímky i na ISO 400, musím vás zklamat. Stále se jedná jen o kompakt. Nicméně šum je pořád přijatelný, občasné výrazněji tmavší pixely však dají trochu zabrat odšumovacímu softwaru. Každopádně pro běžné focení nebudete mít s ISO 400 žádné problémy. Druhý snímek ukazuje tutéž fotografii, jenž byla focena do RAWu (JPEG+RAW), ten jsem nijak nezpracovával, jen uložil do JPEG. Vidíte, že ve skutečnosti čip barevně šumí opravdu velmi silně i na ISO 400, procesor však dokázal se svými pokročilými algoritmy výraznějšímu barevnému šumu zabránit.
ISO 800
ISO 800 si zachovává ostrost, což je dobře. Nicméně šum již značně degraduje velké plochy. Je potěšitelné, že se neztrácí barvy, ty mají stále plnou intenzitu. Krásné fotografie s ISO 800 bohužel nepořídíte, nemusíte se však bát ji použít k běžnému focení, budete-li fotografie o něco zmenšovat. Budou sice vypadat poněkud zašuměně, ale stále přiměřeně ostře a pěkně barevně.
ISO 1600
Tato citlivost by vám už měla být zapovězena. Šum je velmi výrazný, začíná se ve zvýšené míře objevovat i barevný šum, písmena se začínají rozpíjet a detaily ztrácet. Nemá význam používat takto vysokou citlivost.
ISO 3200
U ISO 3200 je všechno ještě horší. Barevný šum zde vytváří velké fialové či zelené mapy, detaily jsou minulostí. Panasonic však dostává pochvalu za to, že snímky neodšumuje, resp. vždy lze síla odšumění nastavit, a i na střední sílu jsou zásahy do obrazu přijatelné.
Pokud tedy chcete opravdu krásné snímky, které můžete bez obav výrazněji editovat, můžete s klidem použít i ISO 200. Pro běžné focení však bude dostatečné nastavit maximální používanou citlivost ve fotoaparátu na ISO 400. Ta vám nabídne plně schopné snímky. Pokud situace nevyžaduje nejkvalitnější fotografie, ale stačí jen jejich dokumentační charakter, nechoďte přes ISO 800.
Pravé kouzlo spočívá spíše ve výborné světelnosti objektivu, která vám dovolí při stejných časech poloviční ISO citlivost. Opravdu není problém pořizovat v místnostech bez blesku ostré snímky bez výraznějšího šumu. Dle mého názoru daného pozorováním jednotlivých nastavení ale tuto skutečnost připisuji spíše světelnému objektivu než většímu čipu. Ten věci zas tak výrazně neprospěl, i když nemalou mírou pomohl.
Dále se podívejme, jak se jednotlivé citlivosti projevují na míře detailů, kdy jsem vyfotil vousy plyšáka při umělém osvětlení. Všechny tyto snímky jsou pořízeny na střední sílu odšumování.
testovací fotografie
 ISO 80 |
 ISO 100 |
 ISO 200 |
 ISO 400 |
 ISO 800 |
 ISO 1600 |
 ISO 3200 |
|
Výsledky jsou potěšující, až po ISO 400 nedochází k výraznější ztrátě detailů. Šum je sice patrnější, ale jednotlivé vousy jsou stále poměrně dobře patrné. Ani ISO 800 není vyloženě hrozné, ale v jistých místech se již kresba začíná ztrácet díky vzrůstajícímu šumu. Nepoužitelně však vypadá až ISO 1600, kde lze vidět jen ty nejvýraznější vousy. ISO 3200 už nemá ani smysl podrobněji komentovat. Šum je příliš výrazný a silně se zde projevuje barevný šum.
Fotoaparátům Panasonic byla v minulosti vytýkána přílišná redukce šumu, díky čemuž měly i fotografie na nejnižší ISO citlivost silně rozpatlaný charakter bez detailů. Podívejme se nyní, jak si s redukcí šumu poradí Panasonic LX3 při citlivost ISO 400.
 redukce šumu -2 |
 redukce šumu +0 |
 redukce šumu +2 |
|
Procesor Venus Engine IV odvádí dobrou práci. V minulosti znamenala snížená redukce šumu jen průměrné detaily a výrazný šum. Normální a zvýšená redukce šumu se projevily na silné ztrátě zbývajících detailů a šum příliš nezmizel. Zde tomu tak není. I nejsilnější redukce šumu zachovává poměrně dobrou ostrost, olejomalebný efekt zde v podstatě nezaznamenáte. Nicméně se také nedá říci, že by se nějak výrazně snížil šum.
Dále přináším snímky bílé plochy při jednotlivých citlivostech. Na nich dobře uvidíte nejen strukturu jasového šumu, ale i přítomnost šumu barevného.
 ISO 80 |
 ISO 100 |
 ISO 200 |
 ISO 400 |
 ISO 800 |
 ISO 1600 |
 ISO 3200 |
|
Vidíte, že do citlivosti ISO 200 se nemusíte šumem výrazněji zabývat. U citlivosti ISO 400 se však začínají objevovat náhodné výrazně tmavší pixely, se kterými si bohužel už odšumovací software neporadí a spíše je zvýrazní. Nicméně plocha vypadá pořad ještě rozumně. ISO 800 přináší více těchto tmavších pixelů a stává se tak horní hranicí použitelnosti. Určitě ne pro pěkné fotografie, momentky ale ještě zvládne. Citlivost ISO 1600 bych už nepoužíval, tam je struktura šumu už vyloženě nepěkná. Nejvyšší citlivost ISO 3200 je pak nepoužitelná, barevný šum je dost silný, nemluvě o tom jasovém.
Na grafu pak vidíte rozumný růst šumu a také tu skutečnost, že fotoaparát skutečně snímky od jistých citlivostí neodšumuje. Není zde totiž žádný propad, jak je to obvyklé u jiných kompaktů. Do citlivosti ISO 400 roste šum pozvolna, u ISO 800 a 1600 je už výraznější skok, který je zakončen strmým nárůstem u ISO 3200.
Vyvážení bílé, barvy
Přestože v době recenze vyšel nový firmware fotoaparátu opravující práci vyvážení bílé, musím říci, že ta pracovala bezvadně. Neměla ani nejmenší problémy se žárovkou, vše probíhalo v pohodě. Jeden šok vám ale způsobí LCD displej, který zobrazuje obličeje se zvláštním plastově růžovým nádechem. Nicméně skutečně snímky mají vyvážení dobré a pleť má přirozenou barvu.
 automatické |
 denní světlo |
 deštivo |
 clona |
 blesk (bez blesku) |
 blesk (s bleskem) |
 halogenové světlo |
 vlastní nastavení |
Ještě jeden příklad z praxe, tedy ukázka, jak se vyvážení bílé projeví na běžnějších snímcích.
 automatické |
 denní světlo |
 deštivo |
 clona |
 blesk (bez blesku) |
 halogenové světlo |
 vlastní nastavení |
|
Fotoaparát Panasonic Lumix LX3 nabízí několik filmových módů, díky nimž můžete fotografiím poměrně rychle vtisknout zajímavou atmosféru.
 standardní |
 dynamický |
 přírodní |
 jemný |
 živé barvy |
 nostalgie |
 standardní B&W |
 dynamický B&W |
 jemný B&W |
|
Jednotlivé režimy jsou od sebe skutečně odlišitelné, osobně se mi hodně líbily dynamické módy a nostalgie. Fotoaparát nabízí ještě dva vlastní filmové módy, kde si sami můžete nastavit saturaci barev, kontrast a ostrost. Kdo chce, může si tyto parametry upravit dokonce i u devíti předvolených režimů, viz výše. Poté je ikonka takového filmového módu žlutá a nikoli bílá. Podle toho poznáte, že nastavení není standardní pro daný mód. Fotoaparát dále umožňuje pořídit sekvenčním snímáním tzv. multifilm. Jednoduše si vyberete, do kterých tří módů chcete snímek pořídit. Fotoaparát pořídí tři snímky, každý s jiným nastavením.
Nyní se podívejme na nastavení kontrastu. Ten je možno nastavit v pěti krocích od -2 po +2, předkládám fotografie na nastavení -2, +0 a +2.
 kontrast -2 |
 kontrast +0 |
 kontrast +2 |
|
Nejnižší kontrast produkuje poměrně ponuré a bezbarvé fotografie. Naproti tomu maximální kontrast přináší krásně kontrastní fotografie, které jsou poněkud tmavší. Doporučoval bych držet se v rozumných mezích, tedy nepřehánět to ani do jednoho extrému. Dále ukážu nastavení ostrosti snímků. I ta se dá nastavit v rozmezí -2 do +2.
 ostrost -2 |
 ostrost +0 |
 ostrost +2 |
|
Vyšší ostrost se na snímcích projevuje vyšším šumem, takže zde opatrně. S ostrostí na minimu dostanete nezašuměné snímky, ale opět poněkud bez života. Jako poslední si ukážeme nasycení barev.
 nasycení -2 |
 nasycení +0 |
 nasycení +2 |
|
Maximální nasycení přináší rozdíl oproti předchozím, které si jsou dost podobné. Je patrná výraznější modrá (okna sklepů, kousek Felicie vpravo), veselejší zelená (tráva) i teplejší červená (Citroen vpravo).
Měření rychlosti
Panasonic Lumix LX3 by již dle svého určení měl patřit k rychlejším přístrojům. Nemalou měrou by tomu měl pomoci procesor Venus Engine IV. Praxe je taková, že samotný přístroj je velmi svižný, ale trochu zdržuje objektiv. Jeho ostření nepatří mezi nejrychlejší a ani zoomování není nikterak svižné. U sekvenčního snímání se do výpočtu rychlosti nezapočítává první snímek pořízený v čase 0,0 s.
- První snímek - 2,95 s (Nabíhání fotoaparátu je poměrně svižné, ale mohlo být i o něco lepší. Výhodou je, že se zaznamenává spoušť zmáčknutá v průběhu nabíhání. Stačí tedy spustit fotoaparát, hned zmáčknout spoušť a až fotoaparát plně naběhne, okamžitě začne s focením.)
- Snímek bez namáčknutí wide - 0,75 s (Na nejkratším ohnisku patří rychlost ostření k mírnému podprůměru, což mě docela mrzelo. Čekal jsem časy o něco kratší.)
- Snímek bez namáčknutí tele - 0,65 s (Na nejdelším ohnisku je ostření kupodivu o trochu rychlejší, a patří tak spíše k lepšímu průměru na delších ohniscích.)
- Snímek bez namáčknutí makro wide - 2,0 s (Makro režim ostří velmi dlouho, vidíte jak zkouší celý rozsah zaostření, aby se zpravidla vrátil na to zaostření, ze kterého začal.)
- Snímek s namáčknutím - téměř okamžité
- Čas snímek-snímek wide - 1,95 s (Dobrý čas, lze zmáčknout spoušť i při ukládání fotografie a ta je zaznamenána, takže snímek se fotí ihned po dokončení práce fotoaparátu.)
- Čas snímek-snímek tele - 2,0 s (Totéž co předchozí.)
- Čas snímek-snímek RAW - 1,8 s (Při ukládání do RAWu jsou výsledky lepší než při snímání do JPEG. Je to nejspíš dáno tím, že fotoaparát umožňuje snímání i v době, kdy ještě probíhá zápis na kartu. U JPEG čeká, až je celá fotografie na kartě.)
- Čas snímek-snímek JPEG+RAW - 1,6-2,0 s (Ukládání do RAW+JPEG je dokonce občas ještě rychlejší než ukládání samotného RAW nebo JPEG. I zde je tomu tak, že lze snímat i v době, kdy ještě není vše uloženo na kartě. Zkoušel jsem pořídit v rychlém sledu pět snímků do RAW+JPEG, po pořízení posledního snímku ještě nějakou dobu fotoaparát ukládal data.)
- Čas snímek-snímek s bleskem - 2,8 s (Blesk se rychle nabíjí, a tak je možné pořídit snímek zhruba co tři sekundy. To je pěkný výsledek.)
- Přezoomování - 2,0 s (Vzhledem k tomu, jak je rozsah objektivu malý, bude se vám zdát zoomování nekonečné. Ačkoli dvě sekundy nejsou až tak hrozný čas, jen pozvolná změna obrazu pocitu z rychlosti nepřidá.
- Sekvenční snímání běžné - 1,65 fps (4 snímky za 1,8 sekundy, fotografie jsou průběžně ukládány.)
- Sekvenční snímání bez omezení - 1,75 fps (19 snímků za 10,36 sekundy, lze fotografovat bez omezení dokud je místo na kartě. Výsledky jsou překvapivě lepší než při běžném snímání.)
- Sekvenční snímání s bleskem - 1,4 fps (5 snímků za 2,8 sekundy. V rozlišení 3 MPx je pořízeno pět snímků se slabším zablýsknutím.)
- H. sekvenční snímání - 5,4 fps (100 snímků za 18,3 sekundy. Snímky jsou pořizovány v rozlišení 3 MPx a okamžitě ukládány na kartu. Není třeba po pořízení série čekat na přesun snímků z vnitřní paměti na kartu, fotografie tam již dávno jsou.
Jak sami vidíte z naměřených časů, Panasonic Lumix LX3 je skutečně velmi rychlý fotoaparát, který je ale zdržován jen průměrnou rychlostí ostření, v makro režimu dokonce velmi podprůměrnou.
