Panasonic Lumix LZ10: překvapivý všeuměl

Příslušenství

Takto nějak si představuji krabici digitálního fotoaparátu. Vyobrazený fotoaparát, rozumným způsobem zmíněny hlavní vlastnosti, krabice není ani nudná, ale ani nijak výstřední. Překvapí hlavně její velikost. Je totiž skutečně "prťavá".
Vevnitř naleznete fotoaparát, USB kabel, A/V kabel, dvojici AA baterií Panasonic, poutko na ruku. Dále je zde CD se softwarem (PHOTOfunSTUDIO -viewer-, ArcSoft Media Impression a Panorama Maker 4, dále QuickTime a USB ovladač) a pak manuál. Nalezneme jej jednak na CD ve formátu PDF, tak i papírové podobě. Ten je bohužel značně ořezaný, má necelých 30 stran, kdežto ten digitální téměř 130. Škoda, že ten papírový není také tak obsáhlý. Jinak, najdete tu čtyři papírové manuály, každý z nich je dvojjazyčný, celkem tedy v osmi jazycích.

Výdrž baterie

Fotoaparát je napájen dvěmi NiMH AA bateriemi, Panasonic pak uvádí očekávanou výdrž 460 snímků, což se mi zdálo být na dvojici AA baterií poměrně hodně. Použijete-li ale kvalitní baterie, můžete se dostat nejen k těmto, ale i vyšším číslům. Použil jsem baterie Varta PowerAccu 2700mAh a už na z poloviny vybité baterie jsem pořídil přes 330 fotografií. Plně nabité baterie pak stačily na pořízení zhruba 520 až 600 snímků, což je výborné.
Při focení baterií (čímž si vždy v databázi fotografií označuji vložení nových akumulátorů) svítilo žárovkové světlo, nicméně automatika jej příliš dobře nevyhodnotila. S tím mají fotoaparáty věčný problém, a tak tato fotografie byla do oranžova. Proto jsem ji pro uveřejnění optimalizoval barvy. Foceno je ale Lumixem LZ10.

Ukazatel stavu baterie je velmi dobrý. Na to, že se o napájení starají AA baterie, překvapuje svou přesností. Docela přesně víte, kolik energie ještě zbývá. Indikátor má čtyři stavy - plně nabitý (tento ukazatel uvidíte tak v 35% případů), z poloviny nabitý (50%), téměř vybitý (10%) a vybitý, který je též indikován pomocí červené signalizace (5%). Na posledním ukazateli vydrží ještě fotoaparát pořízení asi 30 fotografií. Jediné, na co si u AA baterií musíte zvyknout, je to, že po zapnutí se na chvíli objeví indikátor plné baterie, ať jsou baterie nabité téměř jakkoli. Prvních 10 sekund tak ukazateli nevěřte.

Dodaný software

K fotoaparátu jsou dodaná dvě CD. Na prvním je manuál v PDF. Mrzí mě, že výrobci začínají dávat plné manuály pouze na CD a už nikoli v papírové podobě. Takový zde sice je, ale naprosto základní. Až budu potřebovat někdy v terénu zjistit něco specifičtějšího (stačí i doma, když je vypnutý počítač), těžko budu vytahovat notebook, čekat až najede, otevírat manuál a teprve pak něco zjišťovat.
Druhé CD pak obsahuje software pro fotoaparát. Najdete zde PHOTOfunSTUDIO -viewer-, dále v podstatě totéž od ArcSoftu (Media Impression a Panorama Maker), QuickTime pro přehrávání videosekvencí a konečně USB ovladač.
Na první fotografii vidíte přidávání fotografií do počítače. Bohužel oproti staršímu Lumix Simple Vieweru jde o poněkud těžkopádný software. Samotné načtení fotografií do obrazovky programu je v případě stovek fotografií záležitost na minimálně několik desítek sekund, posouvání (skrolování) není dobře možné, protože je vše příšerně pomalé. Po stisku tlačítka Acquire se opět několik jednotek až desítek sekund nic neděje, až pak můžete spustit samotné stahování. Nevím, kde Panasonic přišel na to, že je plně podporováno USB 2.0 rozhraní - i při použití SDHC Class 6 karty trvá načtení všech fotografií i desítky minut (přenášíte-li třeba 500 fotek, můžete se zajít naobědvat). Karta je ale rozhodně rychlá, při jejím vložení do čtečky jsem nakopíroval 400 MB dat během cca tři čtvrtě minuty. Zatím žádný Panasonic nedokázal ryhle přenášet fotografie do počítače, přitom jiné fotoaparáty to umí.
Samotné surfování v programu na pevném disku je o něco rychlejší, ale ani tak se nedá mluvit o svižnosti. Velmi se mi líbila kategorizace dat. Zejména kategorizace podle zvoleného expozičního programu. Všechny fotografie vyfocené třeba na prioritu clony jsou v jedné složce a podobně. Velmi zajímavý nápad.
Součástí programu je také Retouch, neboli takový menší grafický editor. Ve skutečnosti neumí prakticky vůbec nic a najdete zde jen gamma korekci, kontrast, několik barevných efektů jako sépie, negativ nebo černobílá škála, a tím nabídka skoro končí. Na jednoduché úpravy, kterých bude většina, ale tento software bohatě stačí. Softwaru od ArcSoftu se věnovat nebudu, jeho popis už je v dřívějších recenzích.

Zobrazení LCD

O zobrazování se stará 2,5" LCD displej s rozlišením 230 000 pixelů. Upřímně řečeno, moc mě nenadchnul. Na základní režim je dobře pozorovatelný z kolmého úhlu a z boků. Bohužel vertikálně se obraz invertuje a ztrácí až nepříjemně rychle. Při pohledu seshora všechno rychle zbělá, naopak zezdola všechno rychle tmavne. Situaci můžete vylepšit zapnutím režimu Auto Power LCD, který automaticky přidává jas dle světelných podmínek a LCD je tak trochu lépe čitelné. Režim Power LCD pak natvrdo nastaví vyšší jas. Osobně bych doporučil Auto Power LCD.


Posledním režimem je režim Širokoúhlý. Ten změní polaritu krystalů tak, aby byl obraz dobře vidět zespoda. Například když potřebujete něco vyfotit a před vámi někdo stojí. Nastavíte tento režim, dáte fotoaparát nad hlavu a vidíte. Tedy vidíte o něco lépe. Ani tento režim nenabídne zezdola výrazně dobré úhly pozorování, ale pro dané určení je dobře použitelný. Jen hlavně nezkoušejte s tímto režimem fotit normálně. Už z kolmého úhlu nevidíte téměř nic a seshora ani "ň". Je to vysoce jednoúčelový režim. Můžete si jej prohlédnout na páté a šesté fotografii. Seshora opravdu nejde vidět vůbec nic, zezdola je o něco lépe patrnější kresba budov.


Zobrazení LCD displeje je poměrně standardní. Levý horní roh obsahuje ikonu motivového programu, směrem doprava naleznete blesk, vyvážení bílé, citlivost ISO, barevné podání, rozlišení, kvalitu JPEG komprese a indikaci stavu baterie. Pod ní je pak ještě počet zbývajících fotografií a může se zde zobrazovat také indikace záznamu na kartu. Na levé straně pod ikonou motivového programu naleznete signalizaci zapnuté stabilizace (ruka) a vedle ní případně zapnuté makro. Směrem dolů je typ měření expozice, rychlé ostření Q-AF a sekvenční snímání. V případě zapnutí některé z pokročilých voleb zobrazení LCD displeje (např. Auto power LCD) se zde ukáže ikonka tohoto programu. Spodní řádek obsahuje pouze korekci expozice a MIN 1 označuje manuálně nastavený maximální limit expozice na 1 sekundu. Lze také vidět signalizaci samospouště ve spodní polovině obrazovky.

Po namáčknutí spouště se zobrazí obrazovka jako na pravé fotografii. Tedy rámeček ostření zezelená (pokud zaostří), dole se objeví nastavená clona, čas a úplně napravo pak zvolená citlivost.


Na levé fotografii vidíte rychlé menu (Q. MENU). Pohybuje se v něm šipkami vpravo a vlevo, jednotlivé položky dané vlastnosti pak dolů a nahoru. Potvrzuje se tlačítkem SET. Položky jsou řazeny ve formě cyklického seznamu, jejich prolézání je tedy o to rychlejší. Škoda, že nebyly využity zbývající dvě pole, mohla zde být přidána třeba nastavení barev. Pravá fotografie pak ukazuje signalizaci ovládacího kolečka, při jeho otočení se animuje také na LCD displeji, což však lze také vypnout.


Dále se jen podíváme na jednotlivé nabídky při výběru blesku a korekce expozice. Nic zvláštního ani netradičního se zde nekoná.


Další obrázek ukazuje manuální nastavení expozice. Šipkami vpravo a vlevo se upravuje clona, nahoru a dolů pak čas. Pravá fotografie je zobrazením fotografického menu, v němž lze nastavovat všechny fotografické možnosti. Nejen ty, které jsou v rychlém menu.


Scénických režimů je patnáct a můžete si je vybrat při navolení kolečka na volbu SCN a následně stiskem tlačítka SET. Pro podrobnější popis stačí stisknout tlačítko DISPLAY.


Natáčení videozáznamů obrazovku mírně ochudí. Neznámým prvkem je zde jen rozlišení s obnovovací frekvencí videa v horním řádku směrem doprava a pak ikonka nahrávání zvuku v levém sloupci asi uprostřed. Vpravo nahoře se objevuje také zbývající čas záznamu, který se v případě nahrávání začne snižovat. To se také ukáže signalizace zápisu na kartu (červená ikona karty napravo) a dole čas již pořízeného záznamu.


Prohlížení fotografií také nevybočuje z míry. Horní pravý roh obsahuje rozlišení, kvalitu a stav baterie. Pod tím je název souboru a ještě níže počet fotografií včetně pořadového čísla té právě prohlížené. Ve spodních řádcích pak vidíte motivový režim, v němž byla fotografie pořízena, clonu, čas, použitý blesk, vyvážení bílé a citlivost ISO. Úplně poslední řádek pak obsahuje datum pořízení. U videosekvencí je obrazovka v podstatě totožná, akorát je zde uváděno rozlišení ve formě např. 16:9 (tj. 848×480) včetně počtu snímků za sekundu a délky videa.


Samotné přehrávání se obejde bez zbytečností a tak je zde pouze stav baterie, uplynulý čas a signalizace ovládání. Pravá fotografie pak ukazuje přehled pořízených snímků.

Menu

Menu jsem už nakousl v předchozí kapitole. Kromě rychlého menu je k dispozici i to klasické, k němu se přistupuje přes tlačítko SET. Jsou zde buď fotografická nastavení (fotografie nalevo), nebo nastavení fotoaparátu. Stačí jen stisk tlačítka doleva a začnete se pohybovat v levém sloupci (fotografická nastavení mají červené podbarvení, nastavení fotoaparátu pak modrá). Nabídka se rozklikává směrem doprava a je možno dané volby procházet tlačítkem dolů i tlačítkem vpravo. Bohužel nabídka je už jen ve formě dvousměrného seznamu, ale ne cyklického. Jste-li na poslední volbě, k první se dostanete pouze překlikáním nahoru.

Vzhledem k poměrně bohatým nastavením by možná bylo lepší pamatovat si naposledy upravovanou položku. Pokud člověk zkouší nějaký efekt na třetí straně, pak se při každém nastavení musí proklikávat jednotlivými položkami znovu. Jednodušší by bylo, kdyby si to fotoaparát pamatoval a po vstupu do menu rovnou najel na třetí stranu na poslední měněnou položku. Jinak ale nutno říct, že nabídky jsou, jak je u Panasonicu obvyklé, poměrně dobře strukturovány a ovladatelnost je dobrá.


Fotograf má jako bonus k dispozici demo režim, který mu předvede, co všechno fotoaparát umí. Jedná se v podstatě o takové jednoduché prezentační video, kde je vždy nějaká úvodní obrazovka problému, pak fotografie bez daného efektu a s daným efektem. Například focení lidí s 35mm ohniskem a s 30mm ohniskem, kterým je LZ10 vybaven. Nebo třeba ukazuje sílu 5× násobného zoomu.


Velmi dobrá hračka je demo vibrací a pohybu, kdy si sami můžete zkusit, nakolik se vám třepe ruka. Uvedená situace je extrémní, dařilo se mi udržet vibrace i na jediné čárce.