Panasonic Lumix S 50mm F1.8

Autofokus, ostření

Jak už je u moderních objektivů obvyklé, nabídne manuální i automatické ostření. Pokud jde o to manuální, to se provádí zaostřovacím kroužkem, který má konfigurovatelný chod. Vazba může být nelineární (pomalejší otáčení kroužku přeostřování ještě více zpomalí, naopak rychlé otáčení ho více urychlí), případně lineární (nastavitelná od 90° do 360° mezi minimální a maximální zaostřovací vzdáleností).

 

Autofokus je velmi tichý a svižný. Doostřování je obvykle záležitostí okolo 0,1 sekundy, přeostření z nekonečna na cca půl metru si pak vezme asi 0,3 sekundy. Obojí to jsou velmi slušné časy.

 

Objektiv má dle výrobce ostřit od 45 cm, osobně jsem naměřil 42 cm od roviny snímače a 32 cm od přední čočky. Výsledkem je také o trochu větší zvětšení, než je papírově uváděno. Naměřil jsem 0,155×, což není mnoho, ale jako většina padesátek, ani tento není určen pro makro, takže mu to nelze vytýkat. Zkusil jsem tradičně sice i makro předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptrie, ta si ale s objektivem moc nerozumí. Dost vinětuje, rohy jsou neostré a zvětšení vzroste na 0,38×.

 

 

 

Pokud jde o focus breathing, pak při přeostření na krátkou vzdálenost objektiv zvyšuje svou ohniskovou vzdálenost a obraz přibližuje zhruba o necelých 8 %.

 

 

 

Jak jsme už řekli, objektiv nabídne 0,155× zvětšení. Jak se to projevuje, to můžeme studovat na tradičním snímku kleští.

 

 

Jak sami vidíte, zvětšení není moc vysoké. Oceňuji to, že i při ostření na nejkratší vzdálenost je při plném odclonění objektiv schopen dosáhnout solidní ostrosti. Chromatická aberace je docela mírná.

 

 

Světelnost a clona

S přicloněním se mi líbilo, že zmizela chromatická aberace. Odlesky jsou plné bez výraznějších okrajů, chytají jen velmi mírný 9úhelníkový nádech. Dobrá práce.