Panasonic Lumix S1R: sebevědomý vstup do FF

Dnes jsme se podívali na jednu z mnoha novinek ve full frame CSC třídě, Panasonic Lumix S1R. Po několika letech, kdy bylo k dispozici v podstatě jen Sony (nepočítám např. okrajovou Leicu), se se svými fotoaparáty vyrojily společnosti Nikon, Canon a také zmíněný Panasonic. Jeho vlajková loď Lumix S1R rozhodně není z fotoaparátů, které by se snažily přinést full frame čip a ořezané funkce za co nejnižší cenu. Naopak, Panasonic zamířil hodně vysoko.

 

Fotoaparát má totiž snímač s obrovským rozlišením 47,3 MPx, takže se připravte na to, že JPEGy mívají okolo 12 až 24 MB, RAWy obvykle 66 MB a pokud byste náhodou chtěli s osmiexpozicí fotit snímky s neuvěřitelnými 187 MPx, pak počítejte s tím, že jeden takový RAW sežere třetinu gigabajtu. Chcete-li S1R, pak určitě pospíchejte pro nějakou hodně velkou a hodně rychlou paměťovou kartu. Na rozdíl od mnohé konkurence tu najdete rovnou dva sloty, jeden SD a druhý XQD. Faktem však je, že XQD karty jsou pekelně drahé.

 

 

Ocenění TREFA získává Panasonic Lumix S1R
za solidní ovládání, skvělé funkce a dobrou kvalitu výstupu. Logo ocenění je ke stažení zde

 

Lumix S1R rozhodně překvapí svými rozměry. Ačkoli CSC umožňuje vytvořit menší fotoaparáty a objektivy, zde Panasonic mířil na profíky, kteří preferují velké rozměry. Na mě osobně byl fotoaparát až příliš velký a těžký, vždyť jen kombinace se setovým objektivem na váze ukáže hodnotu 1,7 kg. Zpracování je slušné (výjimkou je krytka prostoru paměťových karet), fotoaparát slibuje i nějaké to základní utěsnění a pokud jde o ergonomii, zde je Panasonic tradičně dost na výši, byť bych měl i nějaké ty výtky.

 

Tlačítko pro natáčení videa je zbytečně moc daleko, takže přijde vhod možnost upravit si rozestavení tlačítek a video dát někam, kam se na to dá dosáhnout. Také pojistka PASM kolečka by mohla být vypínatelná. Celkově je ale ovládání pohodlné a hodně rychlé, konfigurovatelné, všemu pomáhá také hodně otočných ovladačů a dotykový výklopný displej. Možná bych uvítal výraznější vybrání gripu. Potěší i velmi bohaté příslušenství.

 

Ostře sledovaným tématem je u Panasonicu ostření, neboť stále spoléhá na DFD, tedy kontrastní ostření, které se snaží napodobit to fázové. Musím říci, že se Panasonicu daří DFD stále vylepšovat a ve většině případů byste asi ani nepoznali, že se tu neostří fázově. U rychlého pohybu už úplně nestíhá, ale už to také nevzdává jako kdysi a mnohem lépe se také chytá na původně rozostřené plochy (např. rozostřenou kytku úplně mimo hloubku ostrosti), a to i ve videu. Citlivost je za špatného světla excelentní a mnohem spolehlivější je také zamknutí objektu pro sledování. AF systém tak sice není bez chyb a na rychlé sporty to stačit nebude, ale pokud nefotíte opravdu hodně dynamické fotografie, kde je nutností nejpropracovanější fázový AF, asi si ani většinou nevšimnete, že by tu fázový AF nebyl.

 

Výkony AF se navíc dají upravit (rychlost přeostřování, jeho citlivost...) a totéž platí i pro expozici. Nastavení dávají bohaté možnosti a rozsah časů je dále rozšířen možností využít elektronickou závěrku. Lumix S1R je také jeden z mála fotoaparátů, které nabízí 4K 60p video. Má sice menší crop faktor (1,09×), ale jeho kvalita je velmi slušná. Sice nemá oversampling, ale i tak nabídne hodně detailů. Jak už bylo řečeno, máme tu ve většině případů použitelný AF, stabilizace je fantastická se dvěma režimy pro různé situace. Nechybí ani zpomalené Full HD video při 180 fps. Přesto poněkud zklame podporu jen 8bitových barev a 4:2:0 kódování, pouze přes HDMI zvládne 4:2:2, ale opět jen v 8 bitech (v tom je levnější S1 lepší).

 

Stinnou stránkou je také slabá výdrž na baterii. Sice je baterie rozměry obrovská a má opravdu extrémní kapacitu, jenže spotřeba fotoaparátu je neméně tak enormní a s více než 400 snímky ve výchozím režimu (nikoli úsporném) nepočítejte. Dá se však nabíjet externě (z počítače, powerbankou), a to i při práci. Dobře fungují i bezdrátová rozhraní. Fotoaparát je velmi rychlý, nicméně u sekvenčního snímání patří spíše k těm pomalejším (ani ne 5 fps s AFC) a buffer vás kapacitou také neshodí ze židle.

 

Pojďme ale už konečně ke kvalitě fotografií. Ta je jednoduše fantastická. Dodnes se divím, jak obrovský skok je to vůči jiným APS-C, ale překonává i mnoho full frame fotoaparátů. Nejde jen o samotné výkony snímače, ale o celý koncept fotoaparátu. 47 megapixelů dává neuvěřitelné množství detailů, excelentní stabilizace dovoluje i v noci clonit a držet ISO krásně nízko (pokud nevadí dlouhý čas) a i základní objektiv, který se s fotoaparátem aspoň prozatím dodává (24-105mm F4), je dostatečně ostrý a detailní v celém rozsahu až do rohů.

 

Připočtěte k tomu ve většině případů spolehlivý a přesný autofokus a máte taky perfektní kombinaci. Když k tomu ještě připočteme multiexpoziční režim se 187MPx rozlišením a velmi dobře fungujícím odstraňováním pohybových artefaktů, tak jde o jeden z nejlépe fotících přístrojů na trhu. U multiexpozice jen počítejte s tím, že 3 fotky zaberou gigabajt a na jejich zpracování potřebujete opravdu silný počítač.

 

V celkovém hodnocení je nutno říci, že se Lumix S1R opravdu náramně povedl. Není sice úplně bez chybiček, ale Panasonic se zatraceně snažil, aby představil pokud možno co nejvíce ucelený fotoaparát s vynikající obrazovou kvalitou. Pochopitelně musíte počítat s tím, že si za to nechá také pořádně zaplatit. I přesto si od nás Lumix S1R odnáší ocenění TREFA.