Panasonic Lumix S5 II: nová fáze

Zaostřování

V testu jsem využil objektiv 20-60mm F3,5-5,6 nastavený na 24mm (60p), resp. 36mm (30p) ohniskovou vzdálenost tak, aby byl úhel záběru vždy stejný (60p video je 1,5× výřezem). U fotoaparátu můžete nastavit citlivost (-3 až +3) a rychlost přeostřování (-5 až +5). Nelze říci, že jedno nastavení je lepší než druhé, protože každá kombinace může sloužit k něčemu jinému. Někdy může být rychlé přeostření nežádoucí, a tak se naopak pomalejší hodnota může hodit pro přirozené pomalé přeostření na pozadí nebo popředí.

 

Prostřední nastavení obou hodnot se projevuje docela slušným přeostřováním, nicméně osobně bych řekl, že zejména citlivost je lepší nastavit spíše trochu do plusu. U nižších hodnot to chvilku trvá, než se fotoaparát vzpamatuje, že už není zaostřeno, a pak se to snaží rychle dohnat, což působí zvláštní skoky v zaostřené vzdálenosti. Naopak u vyšších citlivostí reaguje na změny okamžitě a samotná rychlost přeostření pak už závisí na zvolené hodnotě. U nízkých rychlostí tak začne přeostřovat okamžitě, a přestože "nestíhá" udržovat objekt ostrý (logicky, když je to nastavením nízké rychlosti žádané chování), je to změna přirozená a konstantní. Střední a vyšší rychlosti pak zvládají udržovat objekt zaostřený obvykle bez výraznějšího skákání mezi ostrým a mírně neostrým.

 

 

Na tradičním testu zaostřování na protijedoucí auta se ukázala síla nového systému. Ačkoli ani DFD zde nebylo bezmocné, přece jen u S5 II byly takřka všechny snímky dostatečně ostré a pokud byl někde problém, tak v tom, že jsem nestihl zamknout sledovaný objekt. S objektivem se světelností F5,6 se to nezkouší zrovna snadno, protože hloubka ostrosti je už na tyto vzdálenosti dost velká, ale něco jde přece jen poznat. Lumix S5 II navíc podporuje snímkovací frekvenci 30 fps v plném rozlišení s elektronickou závěrkou a např. u této scény (šedivá škodovka výše) od začátku snímání, kdy ještě nebylo doostřeno na auto, se autofokus nejenže neztratil, ale dokonce chytil správně na auto a byl schopen dále pokračovat správně a průběžně ho udržovat pořád zaostřené.

 

 

Vyzkoušel jsem to i ve videu, zde ve 4K 60p (výřez z čipu odpovídající cca 90mm ohniskové vzdálenosti). Hloubka ostrosti je poměrně velká, přesto lze vidět, kam fotoaparát ostřil. Žlutého Opelu se dobře držel a celou dobu ho udržoval dobře zaostřený. Není to vždy pravidlem, ale pokud se tak stane, v takových případech je to spíše problém nezamčení objektu nebo případně ztráty zamčení.

 

Schopnost průběžného ostření ve videu dovolí např. i efekt dolly zoomu, který vyžaduje držet během zoomování a změny vzdálenosti také správné zaostření v každém momentě. To je hodně náročná disciplína, a i když se mi nepovedla zrovna excelentní ukázka, je to něco, kde máte proti předchozím systémům větší míru jistoty, že se povede průběžně doostřovat. Musím však přiznat, že S5 II se nemá moc ráda s listy.

 

Krátká scéna s dolly zoom efektem natočená jako 4K60p i ve zpomalené verzi při 30p.

 

Nesmím zapomenout na to, že jak už je u Panasoniců zvykem, možnosti ostření lze téměř neomezeně konfigurovat a není v možnostech této recenze každý z těchto režimů pořádně probrat. Jen ve zkratce lze zmínit, že lze třeba volit možnost AF+MF, velikost zvětšení MF, focus peaking, rozsah zaostřovacího kroužku (90° až 360° po 30° krocích, pak ještě 720° a 1080°), prioritu ostření a focení (důležité zejména pro AFC), zajímavou funkcí je softwarový omezovač ostření (aby vám fotoaparát neostřil příliš blízko nebo daleko - vhodné např. u makra nebo focení přes sklo). Dokonce je tu i možnost seřízení fázového autofokusu s konkrétním objektivem, pokud by zaostření nebylo přesné (což by teoreticky mělo vždy být, protože se ostří čipem, kterým se i fotí, ale jak už jsem měl zkušenosti z některých jiných fotoaparátů, ani u fázového ostření na čipu to nemusí být vždy jistota).

 

 

 

Lumix S5 II má i velmi bohaté nastavení expozice. Je tu plná nabídka expozičních režimů PASM a bohaté možnosti konfigurace. Pokud jde o citlivosti, rozsah činí ISO 100 až 51200, režim rozšíření to dostane na ISO 50 až ISO 204800. Uživatel může nastavit minimální i maximální citlivost pro automatiku stejně jako minimální rychlost závěrky (čas, při kterém se začne navyšovat ISO, není-li dostatek světla). Toto může být nastavováno manuálně nebo automaticky s ohledem na ohniskovou vzdálenost objektivu (pro širší ohniskové vzdálenosti než 60 mm se ale automatika zasekne na 1/60 sekundy a toto pravidlo ignoruje do doby, než nestačí max. povolená citlivost).

 

Pokud jde o závěrky, mechanická s první elektronickou lamelou nabídne 1/2000 až 60 sekund, plně elektronická závěrka nebo naopak plně mechanická končí shodně na 1/8000 sekundy (škoda, že neumí i kratší, čas 1/16000 sekundy je možný využít pouze u videa). Nechybí ani bulb režim max. pro 30 sekund. Fotograf má k dispozici i expoziční bracketing (3, 5 nebo 7 snímků s max. 1EV kroky), nechybí ani bracketing clony (3, 5 nebo všechny clony), ostření a vyvážení bílé. Aktivovat lze i zpoždění závěrky od 1 do 8 sekund, k dispozici je také časosběr a fázová animace.

 

Možností je i trvalá změna měření expozice pro automatiku (posunutí nulového bodu 0,0 EV do plusu nebo minusu - trvalá korekce expozice, která se neprojeví na ukazateli korekce). To může být užitečné tehdy, pokud vám přijde, že fotoaparát chronicky podexponovává (nebo naopak). Osobně mi přišlo, že Lumix S5 II má tendenci dělat spíše tmavší fotky.

 

 

 

Lumix S5 II má nadále menší 16Wh akumulátor DMW-BLK22 (7,2V, 2200 mAh) místo 23Wh verze z modelů řady S1. Nelze čekat nějak závratnou výdrž a ta nadále zůstává spíše slabší, zejména pokud natáčíte hodně videa. Při testu jsem se soustředil spíše na video než na fotky, takže pro fotografy nebudou následující čísla až tak moc vypovídající. Mým průměrem tak v zimních měsících bylo zhruba 250 fotek a 22 minut videa na jedno nabití. Mám-li odhadnout, jaká by mohla být výdrž jen při focení, asi bych to viděl někde kolem 500-550 fotek (S5 vydržela 360 fotek + 14minut).

 

 

 

Nečeká vás tady žádné větší překvapení, Panasonic si stále drží svůj styl zobrazení displeje, který je poměrně přehledný a rozumně uzpůsobený i pro dotykové ovládání. Nahoře vidíte věci ohledně kvality záznamu, dole spíše záležitosti kolem expozice. Další menu mohou mít podobu překryvné obrazovky nahoře, ale i ve spodním řádku.

 

 

To vidíte např. zde na snímku vlevo pro ISO citlivost. Vpravo je manuální ostření s celoplošně zvětšeným obrazem (je možné zvětšovat jen menší část výřezu) a focus peaking. Pokud jste v režimu videa, obvykle budete mít horní a spodní řádek černý (kvůli poměru stran 16:9 nebo 17:9) a po zahájení natáčení může celý obrys displeje zčervenat, což dobrým způsobem informuje o aktivním natáčení.

 

 

Kdo chce, může mít ze zadního displeje jen stavový displej (bez zobrazení náhledu). Vpravo je zobrazení konfigurovatelného Q.Menu. Ovladatelné je dotykem i kruhovými ovladači.

 

 

Hlavní menu je děleno na dva základní sloupce vlevo (hlavní kategorie a podkategorie), vpravo jsou pak jednotlivé vlastnosti, které se dají nastavit. Vidíte zde např. možnost volby rozlišení a snímkovací frekvence, což je 7 stránek. Proto doporučuji si toto menu vyskládat vlastnoručně a Panasonic na to i myslel. V menu máte položku pro výběr rozlišení videa rovnou dvakrát, jednou ta všeobecná a podruhé ta, kterou si vyskládáte sami.

 

 

Zobrazení vyfocených snímků je tradiční, a to celoplošné (příp. se základními informacemi) nebo menší s 5 stránkami informací.

 

 

 

 

Lumix S5 II disponuje inovovaným systémem mechanické stabilizace, který nabídne aktivní režim pro natáčení videa. Pokud jde o fotografie, zde by čistě mechanická stabilizace měla přinést 5 EV, s opticky stabilizovanými objektivy pak 6,5 EV. Test jsem provedl na 60mm ohniskové vzdálenosti, což by znamenalo, že bych měl udržet 1/2 sekundy z ruky.

 

 

 

Nadpoloviční většinu snímků jsem dosahoval někde kolem 1/2,5 až 1/3,2 sekundy. Pokud jsem stabilizaci vypnul, ke stejné míře ostrých snímků jsem potřeboval spíše tak 1/50 sekundy. Naměřený účinek je tak někde kolem 4 až 4,3 EV. To není špatné, ale je dobře známo, že v duální verzi (s opticky stabilizovaným objektivem) Panasonicy zvládají mnohem lepší výsledky. Základní objektiv 20-60mm k takovým objektivům bohužel nepatří.